Hlavním cílem je zajistit trenéry, říká Otmar Mansour v rozhovoru

Získají Háje i v nadcházející sezóně statut Krajského střediska mládeže? Mohl by jsi shrnout, co se za posledních 10 měsíců v klubu odehrálo, co se podařilo a co nikoliv?

Věřím, že Krajské středisko na základě přidělených bodů získáme a výkonný výbor PFS ho odsouhlasí. Toho, co se za poslední rok událo nového zas tolik není, ono udržet již jen ten standard, který tu je dlouhodobě nastavený např. počet dětí, počet turnajů a zajištění zimy pro mládež, rozhodně není jednoduché. Zlepšili jsme práci s trenéry mládeže v oblasti metodiky. Pro snadnější komunikaci jsme vytvořili facebookovou skupinu trenérů, kam dáváme zajímavé materiály, články, videa a trenéři také absolvovali dvě školení mimo systém FAČR. Další získali licenci a tak snad poprvé máme u každého mládežnického mužstva, od starších žáků až po nejmenší 2009 trenéra nejméně s B licencí. Mimo vzdělání FAČR jsme si pozvali v březnu do Prahy Martina Daňka a Jirku Vorlického s jejich programem He-Art, který dokáže trenéry hodně ovlivnit nejen ve fotbale, ale i v běžném životě. Absolvovali ho zatím jen trenéři přípravek a věřím, že to není naše poslední setkání s těmito dvěma pány z Moravy. Také jsme si udělali interní školení, trochu jiné oproti předchozím letům, neproběhlo v klubovně, ale na hřišti. Tříhodinová ukázka tréninku, ukázka cvičení se zaměřením na detail, vysvětlování proč co a jak a skvělá odezva od trenérů. Mají zájem se scházet častěji. To je však náročné skloubit časově. Třeba nyní, měli jsme tři měsíce dohodnutý termín a nakonec jsme se trefili do semifinále ČR - Kanada. Tak jsme šli na hřiště až po zápase a trénovali do devíti.

A co se nepodařilo?

Podobný trénink jako pro trenéry jsem chtěl udělat i pro zájemce z řad rodičů. Aby pochopili základní principy a jak se vůbec děti fotbalu učí. Aby si to sami zažili, třeba ten tlak (časoprostorový) který je na jejich ratolesti při hře vyvíjen. Stačí když si zahrají s dětmi třeba jen průpravnou hru a uvidí, že to není vůbec jednoduché. Třeba jenom vnímání prostoru kluky ve věku 8 let, tak aby na to přišli sami, kde vlastně mají stát. Když jim to řeknete, tak tam budou stát proto, že jim to řeknete, ale naučí se toliko vlastním poznáním. A to chvíli trvá a pro mnohé je to chvíle hodně dlouhá. Dále je to otázka nových trenérů a je to bod, který budeme řešit i přes prázdniny. Z náboru přišlo 50 nových dětí, což znamená získání 5 nových trenérů, a to je v současné době hodně náročné. Letos se udělala největší propagace na nábor nových trenérů, šli jsme různými cestami, avšak odezva není odpovídající. Dvěma trenérům jsme dokázali i zajistit práci v rámci spolupráce se školou, avšak nakonec jednání nedopadla. Těch věcí, které se nepodařily, mohou lidé z okolí vidět více a i my jsme si mnoha věcí vědomi, jdeme však v rámci možného po malých krůčkách dopředu a naším současným cílem je udržet činnost ve stávajícím rozsahu.

Co vše tedy patří do každoroční činnosti?

Musím si dát pozor, abych na něco nezapomněl. Jak jsem již zmínil, je třeba zajistit dostatečný počet trenérů. Mít 40 trenérů a zajišťovat další není jednoduché. Pak je o přihlášení dostatečného počtu soutěží pro děti a zajistit ten servis okolo. To je hlavně na Fílovi, který v tomto směru odvádí skvělou práci. Další činností jsou turnaje, zde přikládám jen předběžný výčet, včetně turnajů, se kterými pomáháme DDM JM: Turnaj 6.-9. třída ZŠ, McDonalds Cup, Háje Cup (přípravky v hale JM), Zimní liga, Mateřinacup, Kop Cup, Mezinárodní srbsko-český turnaj. V Mendelce rozjíždíme každoroční vánoční turnaj pro 1. a 2. třídy. Do toho řešíte každodenní záležitosti, správa webu, povinné natáčení zápasů mužů, a taky administrativa, hlavně Michal s Renčou s granty a dotacemi odvádějí neskutečnou papírovou práci. Například zpracovat velký magistrátní grant, na jehož zpracování si některé kluby objednávají externisty, zvládají sami a když je v tomto období vidím a vidím ty štosy papírů, tak se raději stahuji se smeknutým kloboukem v ruce. Z dalších činností sem patří třeba nábory, které se nám za poslední roky moc daří a každoročními počty zájemců patříme k nejlepším v republice, druhým rokem se také pořádají letní kempy, letos odděleně pro přípravky a pro žáky. Bez pomoci trenérů bychom to nezorganizovali, spousta z nich píská na turnajích či nám pomáhá s dalšími věcmi. Do toho jsou to také akce spojené se školou a také třeba se svazem, jako Dětský fotbalový pohár. V neposlední řadě je to zajištění kroužků na dvou partnerských školách a 10 mateřských školkách. To jsou obrovská čísla.

Pražský fotbalový svaz pořádá mnoho akcí pro děti. Které se již na Hájích objevily?

Když si to promítnu zpětně, na Hájích jsme buď přivítali, nebo jsme se zúčastnili všech akcí, které PFS dělá pro mládež. Ať už je to projekt Neberte nám naši hru, který byl u nás asi před dvěma lety na zápasy přípravek, projekt Tour de Club, kdy k nám přišli s ukázkou trenéři spolu s ligovými hráči Slavie. Létající trenéři u nás byli před třemi lety. Jak jsem se již zmiňoval, jezdíme na Dětský fotbalový turnaj, a to jak s Květňákem, tak s Mendelkou. Zde je nutno říci, že jezdíme jak s dětmi registrovanými, tak stavíme i týmy neregistrovaných dětí, které nemají takovou možnost se účastnit turnajů za školu. Je to pro ně velký zážitek. Stejně tak jsme zapojeni i do projektu Můj první klub, potažmo Můj první gól spojený s náborovou akcí Měsíc náborů, který jsme pořádali mezi prvními v září 2014. Tehdy jsme přivítali na 170 dětí. Svazové aktivity vnímáme jako potřebné a vítáme je. PFS má své stánky také na akcích Ratolestfest a v červnu na Kašpárkohraní, kam jsem byl pozván na moderovaný rozhovor jako člen KM PFS i KM FAČR. S radostí jsem rozhovor přijal a bylo úžasné, kolik dětí i dospělých na akci dorazilo.

Jsi první hájecký člen, který se dostal do komise FAČR. Dokonce jako zástupce KM PFS za Prahu. Jak vidíš práci v komisích?

Tu musím rozdělit na dvě části. Jednak je to práce v KM FAČR a potom v KM PFS. Na FAČRU jsou lidé z různých krajů a je třeba vidět, že v každém kraji to funguje a dělá se to jinak. Dojít k nějakému konsenzu není jednoduché. Avšak jsou tam lidé pracovití. A hlavně je KM FAČR skvěle řízena, předseda pan Psotka tomu dává hodně. V KM PFS jsem se prvně otloukával, ale cítil jsem obrovský prostor pro práci v mé kategorii, a to jsou přípravky. Přišel jsem krátce po období, kdy se přecházelo ze 7+1 na 4+1 a 5+1 a ten přechod nebyl vůbec snadný. Přestalo se hrát na postupy/sestupy, měnila se pravidla, výsledky byly divoké, vysoké a nevyrovnané. Přicházela kritika z okolí, hlavně na změny každý půl rok. Bylo však třeba věci v rámci restrukturalizace ladit. Přišel jsem v době, kdy tam byli ještě zástupci neligových klubů jako Libor Koubek, Lukáš Michl nebo Jirka Jindra. Postupně však odcházeli a komise se stala takřka ligová. Jediným neligovým zástupcem působícím v klubu jsem zůstal já. Přinášel jsem podněty z těch spodních pater a snažil se něco prospěšného vytvořit. Cítím však potřebu posílit komisi o někoho neligového. Na komisi jsem na to několikrát upozorňoval, nebyl jsem však vyslyšen. Po odchodu Lukáše, přes logický požadavek na doplnění uvolněného místa neligovým zástupcem byla komise doplněna zástupcem Dukly Praha. Když skončil zástupce Dukly, tak byl okamžitě dosazen jiný. Na minulé schůzi, jsem se postavil rozhodnutí, se kterým jsem nesouhlasil a bylo mně zakázáno dát to do zápisu z jednání. Chtěl bych věřit, že bude někdo pokračovat v rozjeté práci v přípravkách, které je třeba neustále nastavovat. Málokdo vidí, co potřebné práce bylo s Lukášem Michlem po tři roky za sebou uděláno v rozřazení do soutěží přípravek, třeba v tom aby to bylo pokud možno co nejvyrovnanější a hráli mezi sebou stejně staré děti a pokud možno zařazené i podle kvality a podle lokality. Komisi čeká ještě hodně práce, ale postupně se to celkem dařilo nastavovat. Výkonný výbor ode mě návrh složení komise má i body, jimiž by se mělo na komisi zabývat a je jen na něm, jak a zda ho použije. Není mi lhostejná činnost a nastavování systému okolo mládežnického fotbalu a je třeba se od nás zezdola ozvat.

Před čtyřmi roky proběhla již zmíněná restrukturalizace soutěží, mohl bys ji přiblížit a ukázat, jak se s tím vypořádaly Háje?

V přípravkách i v mladších žácích to byla velká změna. Zvláště pro ty zapojené ve starém systému a měli přecházet na nový. Nicméně pokud se podívám na ročníky od 2003 níže, tak je to změna ku prospěchu fotbalu. Technickou vybavenost mají současné přípravky vyšší, než jak tomu bylo dříve. Rozhodování pod větším tlakem je náročné, avšak co se týče techniky, je to velmi přínosné. Jedním z hlavních důvodů, proč se přešlo na tuhle formu, a proč třeba dříve nebyla oficiálně potřeba jsou prázdné plácky. Tam se hrálo od rána do večera 2vs2, 3vs3, a kluci dostávali kluci techniku do nohy. Přechod tedy vnímám pozitivně.

Náročné období to bylo pro kluby, které se učily, jak změny uchopit. Ani my na Hájích nejsme ještě u cíle, i když se náš koncept blíží finální podobě. Důležité je umět reagovat třeba na hlasy, že bychom se měli poučit z dřívějších dob. Ale z jakých? Za poslední roky došlo k tolika změnám, že se musíme měnit hlavně my, pokud se nechceme pouze dívat za ujíždějícím vlakem. Poučit se z chyb a udělat to jinak, pokud možno lépe. Postavili jsme přípravky na trenérech, kteří chtějí jít novým směrem, naším směrem. U nejmenších je třeba reagovat , aby se to nastartovalo. Z mého pohledu se to celkem daří, vidím jiné týmy v okolí, jak to pro ně není lehké. Zvlášť v dnešní době, která je hektičtější, ale je i více zaměřená na výsledek. A teď nemyslím na čísla či tabulky, avšak na kvalitu práce. Když si vezmu, kolik dobrovolníků pracuje s dětmi a v jak těžkých podmínkách, smekám před nimi klobouk. A na tyhle lidi je vyvíjen tlak se rychle zlepšovat a učit se, aby od nich rodiče nedali dítě pryč. Vzhledem k počtům v přípravkách je snad naše práce pro rodiče dostačující. Snažíme se nabízet trošku jinou cestu, kterou ne všichni můžou pochopit či ji přijmout, ale čísla dětí v jednotlivých ročnících přípravek hovoří pro nás. Je třeba dělat fotbal jinak než před deseti lety a ta změna se děje. Uměli byste si představit, že byste před 5 lety hráli kvalitní turnaj, třeba i bez rozhodčích, kde se nevedou výsledky? Kde je čirá radost dětí ze hry a stejná odměna pro všechny? Ovlivnilo mě setkání s mnoha lidmi, přečetl jsem mnoho zajímavých knížek i článků a cítím, že hodnoty výchovy by měly být jinde, než v číselném výsledku. Snad to naši rodiče chápou, pravidelně jim to vysvětlujeme a vysvětlovat budeme.

A jak si vedou starší ročníky?

Když se podívám do mladších žáků, tam nás trochu ovlivnila právě Elita, kdy někteří rodiče odešli za lepšími výsledky. Výstup z Elity však vidíme pozitivně např. u ročníku 2002, který hrál prim jak loni, tak i letos atakoval přední příčky. Stejně tak předtím ročník 2001. Skvěle se také povedl ročník 1997, díky usilovné práci trenérů se tam daří držet kvalita i kvantita. A kluci si i vykopali postup do přeboru, což jim strašně přejeme. Zaslouží si to. Ročníky okolo prošly různými problémy a těžkými situacemi, i přesto vidím spousta mladých a zajímavých hráčů a děkuji trenérům, že se o ně starají. Činnost trenérů, dobrovolníků, je strašně důležitá. Ať jsou kluci na hřišti a nikoliv ať se toulají po parcích či před sámoškami. Výstupem pak jsou A muži, kteří budou desátým rokem v přeboru. A to je tým poskládaný převážně z odchovanců. Je to úžasné.

V čem jsou Háje jiné oproti ostatním oddílům?

Asi v počtu dětí :-). Pamatuji si, jak jsem před dvěma lety vedl schůzku všech pražských oddílů a navrhoval připravovanou změnu pro malé oddíly a překvapila mě jejich reakce na Háje. Velice kladný pohled, řekl bych docela respekt k docela velkému klubu. Těžíme jak ze sídliště tak i z té práce kterou tady děláme. Mým cílem však není odlišnost, naopak, já jsem pro sjednocení a společně jít s úrovní nahoru. Proto se snažíme nastavit spolupráce. Mám z toho dobrý pocit a cítím v tom velký posun. Ať už jsou to Kolovraty, Tempo, Chodov, Horní Měcholupy, Hostivař, Slavia, Vyžlovka, tam se daří komunikovat a nastavovat věci ku prospěchu oddílů i dětí. Mnoho klubů jsem ještě nevyjmenoval. Myslím, že k tomu napomohla i moje působnost na svazu, oddíly z okolí kolikrát ohledně sekretářských věcí a rad volali mě a i to nás sblížilo. Sjednotit celý kraj, to je myšlenka, která mě vrtá v hlavě. Všechno je to však o čase. Se spoustou lidí si voláme, ale je těžké se sejít u stolu.

Prvním takovým krokem by mohla být neoficiální soutěž pro pomaleji se učící děti ve starší přípravce. Letos to bude prvním rokem a zapojí se do toho právě část výše zmíněných klubů. Nechceme přicházet o děti, pro ty pomaleji se učící je však náročnost soutěží vysoká, a tak se snažíme připravit soutěž tak, aby tito kluci mohli hrát vyrovnané zápasy. Snad se nám to povede a budeme v tom v příštích letech pokračovat. Je totiž těžké, když příštím rokem "slabší" 2006 můžou nastupovat v soutěži i proti 2005. Kluky pak zápasy tolik nebaví, když to přes veškerou snahu končí výsledkem 20:1 proti starším klukům. A rok v těchto kategoriích je znát. Tato soutěž by mohla být prvním společným projektem a příkladem třeba i pro ostatní.

Ještě bych zmínil potřebu větší pohybovou rozmanitost v přípravě zejména u minifotbalu (do 13 let). Je důležité rozvíjet děti všestranně, nikoliv se zaměřit jen na fotbal. Nevím, jak to mají v ostatních klubech. U nás je zima u přípravek spíše kompenzační. Fotbal součástí samozřejmě je, ale jsou tam jiné sporty, gymnastika, atletika, ve spolupráci s Fyzioklinikou absolvovaly dva ročníky cvičení na Bosu. Proto se třeba po zimě rozjíždíme pomaleji, než ostatní kluby. Neříkám však, že v tomto nemáme rezervy. To je oblast celkem problematická a je třeba nastavit spolupráci s rodiči. Měli by s dětmi házet, padat, lézt, jezdit na kole, skákat přes švihadlo a další věci. To, že zastáváme práci tělocvikářů na prvním stupni při vyšším počtu trenérů na menší počet dětí je logické. Je potřeba přijmout tu odpovědnost i za tuto činnost. Učíme děti kotrmelce, skákat přes kozu, padat, jiné sporty, avšak místo se najde i pro balon u nohy.

Od tebe vím, že se uvažuje o volném pohybu hráčů do 12 let. Jak vypadá situace nyní?

Toto zadání jsme dostali od členů vedení FAČR v průběhu sezóny. Vypracovat materiál pro volný pohyb hráčů do 12 let. Situace trochu odložila a FAČR se nyní připravuje hlavně na přechod na elektronický systém. To je teď priorita číslo 1. Pokud se bude řešit přestupní řád, tak až na další sezóny. Mnoho lidí se volného pohybu hráčů obává, avšak nemyslím, že by situace byla o tolik odlišná od dnešní. Dnes se také přestupuje v podstatě volně. Nezažil jsem snad ještě, že by od nás či k nám někdo chtěl přijít a nedotáhlo se to do konce. Možná Fíla bude vědět. Klub by měl mluvit s rodiči a vysvětlovat a vysvětlovat a vysvětlovat. Rodiče nemají zkušenosti s tím, jak to jinde chodí a dle mého názoru je ideální forma nezávazné zkoušky a pak až přestupu či hostování.

Chceš něco dodat na závěr?

Musím říct, že je úžasné, jaká skladba lidí se zde na Hájích sešla. Už jsem dostal pár nabídek z různých oddílů, i ligových. Nicméně na Hájích se teď cítím doma a jsem rád, že mohu růst vedle takových zkušených srdcařů a osobností jací na Hájích jsou. Počínaje Vámi, přes Michala, Renču, Fílu, po trenéry, Vojtíškovi, rodiče a hlavně děti, ze kterých jsem někdy hodně unavený, ale které mně dobijí energií. Je třeba je více poslouchat a vnímat, mnohdy na to není čas a prostor, ale od nich se můžeme strašně moc naučit. Vnímejme je jako rovnocenné partnery a nastavme si s nimi rovnocenný vztah v rámci daných pravidel. A oni nám to mnohonásobně vrátí. Všem bych chtěl popřát také pěknou dovolenou a příjemné prožití prázdnin.