lupráce
Zaplněný kongresový sál FTVS přivítal pana Lladó s velkým očekáváním. Všichni chtěli znát tajemství úspěchu Barcelony, nicméně za ním stojí zejména usilovná práce a jasně daná koncepce výchovy, která je dodržována již 18 let.
Na úvod jsme shlédli sestříhané video zápasů Lionela Messiho ještě z dob mládežnických kategorií. Již tehdy byl výjimečným hráčem pyšnícím se vytříbenou technikou a neuvěřitelným zrychlením s míčem.
Přednáška byla rozdělena na tři části: Organizace klubu (oddělení klubu, realizační týmy, organizace tréninků,...), akademie La Masia a metodika tréninku. První část je pro nás nejzajímavější z hlediska fungování činnosti nejen klubu, ale také soutěží a určitých principů. Další dvě části se zabývají zejména výchovou hráčů, odchovanců, do kterých jsou již od mala vštěpovány tradiční hodnoty klubu.
1) Organizace klubu
Sportovní část klubu je rozdělena na dvě části. První je profesionální část, která zahrnuje dospělé týmy a dorosty. Další část je mládežnická, která má pod sebou kategorie U7 až U17. V každé této části je pozice ředitele, který má pod sebou koordinátora. Ti se snaží zajistit fungování nejen v jednotlivých částech, ale také provázat tyto části a zajistit, aby vše fungovalo. Součástí mládežnické části je také technický sekretariát. Jeho hlavní náplní je skautování a vyhledávání potencionálních hráčů. Katalánsko sleduje přibližně 30 trenérů, zbytek Španělska už jen 18.
Mezi další oblasti patří pedagogika, metodika, brankářská sféra, lékařská oblast (každý tým má svého fyzioterapeuta, který s týmem jezdí na všechny zápasy), oddělení psychologie (zabývá se zejména adaptací nových hráčů), vzdělávací oblast. Poslední zmíněná má na starost komunikaci s okolními kluby. Je vidět, že si v Barceloně uvědomují důležitost menších klubů k získávání potencionálních budoucích hvězd pro španělský fotbal.
Tyto oblasti spadají pod sportovní sekci, jsou však i další: marketing, PR, ...
I v Barceloně jsou poloprofesionální trenéři
Ve sportovní sekci je struktura následující: ředitel --> předseda úseku --> koordinátor --> podkoordinátoři --> trenéři. Podkoordinátoři jsou rozdělení na tři kategorie: U7 až U12, U13 až U14, U15 až U17.
Proč je to dělení až u kategorie U12/U13? Protože zde dochází ke změně počtu hráčů na hřišti. Od kategorie U7 do kategorie U12 se hraje 7 vs 7. V kategorii U13 se přechází. Každý koordinátor se specializuje na jinou věkovou kategorii zejména z důvodu stylu hry. V kategorii U15 až U17 jsou hráči pomalu připravováni na vstup do profi fotbalu, ale stále se jim vštěpují hodnoty klubu, vlastně by se dalo říct, že i hodnoty Katalánska, a to přátelství, úcta, respekt, pokora,...
Podkoordinátor kategorie U7 až U12 je první profesionál v klubu. Trenéři v těchto kategoriích pracují v Barceloně na poloviční úvazek! Většinou zároveň učí na škole či univerzitě. Od kategorie U13 jsou již všichni trenéři profesionálové. Platí to však pouze rok, ani dříve neměli tito trenéři plný úvazek. I přesto vychovali hráče jako Xavi, Iniesta, Messi.
Pracovní den trenérů začíná v 10:00. Buď je na programu schůze nebo kancelářská práce. Při schůzi se sejdou trenéři a debatují o náplni tréninku, o tom, co vylepšit. Pod kancelářskou prací si nepředstavujte sešívání papíru, administrativu jako takovou, ale spíše plánování tréninku, zpětná kontrola tréninkových jednotek, přihlášení turnajů, studie zápasu soupeře, atd. Kdo by si pomyslel, že se trénuje dvakrát denně, tak se plete. Tréninky jsou až ve podvečerních či večerních hodinách poté, co se kluci vrací ze školy. Tréninky kategorie mladšího dorostu začínají jako první, v 17:30. Až od 18:00 začínají tréninky žáčků a přípravek. Počet tréninků je obdobný jako u nás, v přípravkách a mladších žácích se trénuje 3x, ve starších žácích 3x až 4x a v dorostu 5x týdně.
Všechny tréninkové plochy jsou v jednom areálu. Ten čítá celkem 9 hřišť. Z toho jsou ale 4 hřiště pouze pro A tým, B tým a starší dorosty. Zbylých 5 hřišť využívají týmy U7 až U17. Pro ně jsou k dispozici jak umělky, tak travnaté plochy. Pro áčko je to samozřejmě pouze tráva.
Je zvláštní, že v Barceloně náborují hráče až v kategorii U7. Je to tedy o rok až o dva později, než se děje u nás. Do nejmladší kategorie, tzv. prebenjamínků, je vybráno 10 hráčů a dva brankáři. Na výchově těchto 12 hráčů se podílí dva trenéři. Tento stav platí až do kategorie U12. V kategorii U13 (s přechodem na velké hřiště) se počet rozšiřuje na 18 hráčů a dva brankáře. V té době také do Barcelony přichází více vyhlédnutých posil, které prochází fotbalovou akademií La Masia.
Hráči jdou se svým ročníkem od začátku, a pokud se to poštěstí, tak až do konce. Zřídkakdy přechází talentovaní hráči o rok výše, do 16 let se to vůbec neděje. Výjimkou byl Lionel Messi, který v 16 letech hrál za pět týmů (pomalu nakukoval i do dospělého fotbalu).
Zabrousili jsme i do kategorie přípravek, kde se mi zalíbila hlavně jedna myšlenka. Zápasy trvají 4x12-15 minut. V prvních třech čtvrtinách se smí střídat pouze o přestávce, nikoliv v průběhu čtvrtiny. Každý hráč pak musí odehrát alespoň 15 minut, když se to nestane, tak bez ohledu na výsledek tým, který toto pravidlo porušil, prohrává. Toto pravidlo by se mohlo zavést i u nás. Jde jen o to, aby ho trenéři neobcházeli tím, že ty "slabší" hráče raději nevezmou na zápas vůbec...
Základem je komunikace
V Barceloně se pravidelně konají jednou za 14 dní trenérské schůze. Na těchto schůzích se schází trenéři, koordinátoři, metodici všech kategorií a baví se např. o nové koncepci, nových trénincích, atd. K danému tématu se vyjadřují vždy všichni trenéři. Jediný trenér, který se těchto schůzí neúčastní je Pep Guardiola z časových důvodů. Smyslem těchto debat je vytvoření co nejlepších podmínek pro hráče. Všichni trenéři jsou totiž na stejné vlně. Dochází zde k pravidelnému obměňování trenérů po několikaletých cyklech, tudíž je důležité nastavit jasnou koncepci, kterou se budou řídit všichni.
Komunikace však nefunguje pouze na klubové bázi, ale také v rámci regionu se spřátelenými kluby a s hráči a jejich rodinou. V momentě, kdy si Barcelona vyhlédne posilu, musí někdo z kádru odejít. Barcelona však tyto hráče posílá právě do spřátelených klubů, které vyhovují nejvíce jejich předstávám.
2) Akademie La Masia:
Sám pan Lladó říkal, že toto je klíčová část fungování klubu FC Barcelona. Touto akademií prošlo mnoho odchovanců působících v áčko Barcelony, což je pro klub skvělou vizitkou. Tato akademie je důležitou vzdělávací součástí osobnosti (ne hráče!). Cílem této akademie je připravit lidi do života. Kluci jsou zde vedeni k tomu, že je normální nestat se fotbalistů, ale že existuje i jiný život. Barca je symbolem Katalánska a zvláště v této akademii se předávají hráčům všechny hodnoty této kultury. Hlavním jazykem je také katalánština, která se společně se španělštinou učí v dopoledních hodinách.
No a jaký je vlastně denní program? Ráno se vstává v 6:45. Kluci se umyjí, jdou na snídani, ráno se jdou učit jazyk, pak jdou na oběd, odpoledne se učí ve školách, od šesti následuje trénink pak je večeře no a ve 23:00 je večerka. V pauzách mají možnost se podívat na televizi, zahrát si na playstationu, jít si zahrát nějakou hru na hřiště, které je v areálu. K dispozici mají po celou dobu pedagoga, který je přítomen 24 hodin denně. Tomu se mohou se vším svěřit.
Pedagogové samozřejmě komunikují s trenéry. Pravidelně se s nimi setkávají a konzultují, jak zlepšit daného človíčka. Opět se bavíme o lidské stránce, samozřejmě s tím souvisí i fotbalová stránka, takže když se vyvíjí k lepšímu obojí, tak tím lépe. Vychovatelé také vedou kluky k samostatnosti. Působí zároveň jako psychologové, snaží se zlepšit náladu v depresi, naopak vrátit kluky na zem, když létají v oblacích. Barca své hodnoty striktně dodržuje, je o nich na 100% přesvědčená a jak je vidět, tak se jim to vyplácí.
Čtyři pilíře:
Mezi pilíře akademie patří: fotbal, rodina, vzdělávání a přátelství (spolužití). Na těchto základech je celá akademie postavená. Klade se velký důraz na vzdělání. Děti do 17 let chodí do normální školy, od 17 do 19 mají kluci soukromou výuku, aby zároveň stíhali tréninky.
3) Metodika tréninku:
V závěrečné fázi přednášky jsme byli obeznámeni s metodikou tréninku. Na začátku jsme byli upozorněni, že jejich metody nejsou nejlepší na světě, ale jsou to jejich metody, kterým bezmezně důvěřují.
Tréninky Barcy se dají rozdělit na tři části. První částí je rozcvička, zahřátí. Zde se piluje hlavně koordinace a technika. Klade se velký důraz na kvalitu a rychlost provedení. U těchto cvičení samozřejmě nechybí míč.
Další částí jsou poziční hry. Hra A týmu je založená na kontrole míče a k tomu jsou od mala dětí vychovávány. Hrají se zde nejrůznější hry na menším prostoru, např. 4vs2, 4vs4+3, 6vs4. V naprosté většině tréninků poziční hra nechybí.
Poslední částí tréninku je zápas. V zápase se trenéři zaměřují na dodržování herního stylu, tedy útočnou agresivní hru.
Takto probíhá většina tréninků, občas se vytvoří specifičtější trénink zaměřený třeba na standartní situace. U dětí se standartky nacvičují stejně u všech kategorií, aby když půjde někdo vypomoci, tak věděl, jak má danou situaci vyřešit.
Velice mne také zaujalo to, že na každém postu je jasně dané číslo, se kterým bude hráč hrát. Např. pravý bek hraje s dvojkou, levý bek s pětkou, pravé křídlo se sedmičkou. Je to proto, když dostane hráč jiné číslo, aby věděl, co hraje a jak to má hrát.
V závěru padla otázka na to, zda je důležitější výkon jednotlivce či týmu a od jaké kategorie se zaměřujeme na tým na úkor jednotlivců. Odpověď zněla tak, že tým nikdy není více než hráč. Stavíme totiž na hráčích, kteří poskládají dohromady tým. Pracujeme s hráči individuálně a na jejich základě vytváříme mozaiku týmu. Tím, že do hráčů od nejnižšího věku vštěpují jejich hodnoty, není problém vytvořit šlapající tým.
Závěr:
Přednáška se mi moc líbila. Škoda, že neumím katalánsky, možná bych to šel zkusit do Barcy na pozici trenéra :-).
Nemyslím si, že by nešlo některé věci aplikovat do našich podmínek. Je důležité si vzít z toho to podstatné, co nám může pomoci. Hlavní rozdíl je však v mentalitě lidí. Ať už se jedná o Holandsko nebo teď o Španělsko, přijde mi, že tyto země více spolupracují v rámci různých sfér. U nás to občas vypadá tak, že si každý snaží co nejvíce urvat pro sebe. Dokud se to nezmění, nemáme šanci pomýšlet na lepší zítřky v našem mládežnickém fotbale. A to nemusíme vychovávat hráče podle tohoto modelu, měli bychom si najít vlastní koncepci, o níž si budeme myslet, že je ta správná. V Barce se to projevilo až po 15 letech. Usilovná práce na začátku se přetavila ve větší úspěchy až před 5 lety pod Rijkaardem.
U nás nastalo také mnoho změn, které se projeví až časem. Všichni bychom měli udělat maximum pro to, aby změny proběhly úspěšně a český fotbal se posunul dále. Musíme mít trpělivost a snad se nám za pár let objeví na hřištích také nějaký Messi.