lupráce
S ohledem na probíhající jarní prázdniny a s tím spojené lyžařské absence jsme tentokrát nastoupili se dvěma vyrovnaně poskládanými týmy podpořeni dvěma hráči ročníku 2010 (Jáša a Maty). Průběh turnaje vyrovnanost kádru jen potvrdil, byť bylo možné pozorovat jak podobné tak odlišené aspekty hry – pro ilustraci: obdobný počet vstřelených gólů (40, resp. 37), v případě bodování obdobné body (15, resp. 14), vyrovnaný vzájemný zápas se skóre 4:3, ale též výrazné odlišnosti v konfrontaci se stejnými soupeři či obdržené góly (16, resp. 30).
Hodně jsme se soustředili na roztahování hry. Kluci měli za úkol si ve dvojičkách rozdělit strany na levou a pravou a následně se soustředit na to, aby si drželi co nejlépe svůj post. Již od prvních minut bylo vidět, že tento úkol nedostali poprvé, a tak jsme už nebyli svědky neustálých chumlů a bezhlavého běhání za míčem. Místo toho jsme mohli vidět mnoho kliček a kombinací s nádhernými kolmicemi do volného prostoru s následnými tutovkami. Samozřejmě vše zdaleka není dokonalé a nějaký ten chumel též proběhl. Ale je zde vidět posun vpřed, který se rozhodně mnohokrát zvětší v době, kdy konečně znovu budeme moct trénovat venku.
Týmový výkon byl tedy velmi dobrý a měli jsme potenciál vstřelit výrazně více branek. Mnoho gólů (často v situaci „do prázdné branky) paradoxně nepadlo až příliš velkým nadšením a zaujetím kluků do hry. Někdy bylo vidět, jak kluci stůj, co stůj chtějí dát gól, a tak někdy svá rozhodnutí trošku ukvapili a následně své šance neproměnili. S ohledem na tuto (ne)produktivitu se stále musíme soustředit na to, že prvním krokem má být převzetí míče a až po něm následují další kroky s balonem. Rozhodně je ale lepší mít na turnaji zaujaté a nadšené hráče než strávit takové dopoledne s nějakým znuděným třeba i gólově stoprocentním týmem.
Další herní dovedností, o které jsme se bavili, bylo obsazování soupeřových hráčů. Kluci již z minulého roku přesně vědí, jak to má vypadat, úspěšnost provedení pak byla většinou přímo závislá na stupni koncentrace a pozornosti při hře. Obdobně, při vlastních rozehrávkách občas nastala situace „nemám komu přihrát“, která pak z důvodu strnulosti pohybu ústila do ohrožení vlastní branky po soupeřově aktivním napadání. Nicméně i zde platí – zlepšení přijde samo dalším tréninkem.
Kluci na hřišti krásně bojovali až do posledních okamžiků – toto je opět třeba vysoce ocenit – zejména pokud si uvědomíme, že celkem odehráli 84 herních minut, což už je pořádná porce. Medailový ceremoniál proběhl za úplné spokojenosti a domů se odcházelo s úsměvem :)
Turnaje se zúčastnili: Fíla Valo, Jára Juráček, Miky Juráček, Víťa Dovhanych, Luky Martiník, Matěj Mrzena, Honzík Moravec, Míša Holý, Martin Laube, Maty Petrák, Jáša Pechar.