lupráce
Hrál jsi někdy aktivně fotbal?
Filip: Hrál jsem asi dva roky v kategorii mladšího dorostu. Dělal jsem spíš jiné sporty, třeba judo, basketbal a házenou.
Za koho jsi hrál?
Filip: No, ten oddíl už asi neexistuje. Bylo to někde na Smíchově, nevzpomenu si přesně. Košíře, nebo něco takového?
Pokračoval jsi dále amatérské úrovni?
Filip: Jo, to ano. Hrál jsem hanspalku a později futsal.
Proč jsi skončil s fotbalem?
Filip: Daleko jsem dojížděl, to byla první věc. Navíc mě ten velký fotbal tak nenaplňoval. Asi jsem nechtěl moc běhat. (smích)
Přesto jsi po letech začal trénovat na Hájích. Jak ses k tomu dostal?
Filip: Měl jsem dobrý vztah z vojny s Michalem (Horníkem - pozn. autora), komunikovali jsme spolu. Společně s Petrem Kletečkou nám nabídnul, zda nechceme trénovat. Jelikož to bylo něco nového, co jsme chtěli zkusit, a měl jsem dost volného času, tak jsme začali trénovat ročník 1997, který byl nově vzniklý.
Chytlo tě trénování?
Filip: Na začátku mě to hodně chytilo. Dával jsem do toho maximum. To neznamená, že bych teď do toho maximum nedával, ale v tuhle dobu už se cítím být trochu vyčichlý a i vzhledem k práci a všemu okolo cítím, že do toho nedávám to všechno, co bych tomu měl dávat.
Po půl roce od tvých trenérských začátků jsi se dostal hned k sekretařině. Čím to, že ses k tomu jako nováček tak připletl?
Filip: Michal za mnou opět přišel, že už jsem se na Hájích rozkoukal a zeptal se mě, jestli bych nešel dělat sekretáře. Na to jsem mu řekl, že to můžu zkusit.
Uvažoval Michal i o někom jiném?
Filip: To nevím, o tom jsme se nikdy nebavili. Já jsem přebíral funkci po Davidu Kopcovi (sekretář a trenér ČAFC - pozn. autora), který mě do role sekretáře dobře zasvětil a s jakýmkoliv problémem mi vždy pomohl.
Máš na starost sportovní úsek...
Filip: Mám na starost veškerou sportovní část, zajišťuji veškeré soutěže od přípravek až po chlapy.
Jak jsi spokojený s pokrokem fotbalu na Hájích za dobu tvého působení v pozici sekretáře?
Filip: Posun tam je veliký. Když jsem sem přišel, tak jsme byli jedním z posledních oddílů, který hrál mistrovské utkání na škváře, poté se škvára zavřela. Během doby, po kterou u oddílu působím, se podařilo vybudovat dvě umělé trávy, jedna na Schulhoffce, druhá na Hájích, takže ten posun zázemí je tu veliký. Díky tomu, že jsem sekretář, tak vím o veškerých odchodech a příchodech hráčů mládeže a někteří z rodičů při odchodech do jiného klubu argumentovali tím, že nechtějí trénovat na škváře. Během doby, kdy jsem nastoupil, tak vznikly týmy jako Folprecht, který už není, vzniklo Inferno. Tehdy vyšel neuvěřitelný článek, jak vznikl nový oddíl se stylem anglického fotbalu. Všichni si myslí, že je strašně jednoduchá práce s mládeží, ale ono to není jen o založení oddílu. Myslím si, že Háje pracují s mládeží velmi dobře, na čemž mají velkou zásluhu trenéři na Hájích a Renča s Michalem, kteří dobře organizovanými nábory získají do našich řad spoustu dětí. Když se podívám na posun těchto nově založených klubů, tak tam žádný nevidím. I když zázemí a věci okolo se tam zlepšily.
V roce 2006 byly spuštěny webové stránky klubu Jako správce webu je máš na starosti...
Filip: (přeruší mě) Správce webu nejsem já, nýbrž Jirka Navrátil (trenér mládeže Újezdu Praha 4 - pozn. autora). Většinu úprav dělám já, když potřebuji poradit, tak se obrátím na Jirku, který je velmi ochotný a děkuji mu za to, že mi vždy v tomto vyšel vstříc. Když jsem měl nějaký problém nebo nápad, jak stránky vylepšit, tak nebyl problém to udělat.
Myslíš, že webovky jsou adekvátní klubu velikosti Hájů?
Filip: Myslím si že ano. Jakékoliv týmy mohou vkládat články. Kdo chce najít informace o daném mužstvu, tak je může najít. Snažíme se vkládat aktuální informace k zápasům, atd. K tomu má sloužit ten web, aby si kluci přečetli, jak hráli, jejich hodnocení a jiné. Vím o mužstvech, který si vytvořili své vlastní stránky, s tím nemám nejmenší problém. Je to lepší, když je to na jednom webu, ovšem ty odkazy na našich stránkách jsou a není v tom problém je vyhledat.
V roce 2006 postoupilo družstvo mužů do přeboru Prahy. Myslíš, že jsou chlapi konkurence schopným týmem v soutěži a patří právem do nejvyšší krajské soutěže?
Filip: Určitě si myslím, že ten mančaft, který tam je, tak dokáže hrát vyrovnanou partii s každým. Samozřejmě někdy zápas sedne, někdy nesedne, nicméně do přeboru určitě patříme. Mládež, která tu je, tak je dobře dělaná a naši odchovanci při přechodu do "A" týmu mají možnost si zahrát velmi kvalitní soutěž. Kluci, kteří přešli letos z dorostu do chlapů, tak jsou oživením áčka. Doplnili to velice dobře a trenér Slabý je do mužstva vhodně začlenil.
Jak funguje tvá spolupráce s ostatními trenéry a vedoucími?
Filip: S některými je radost spolupracovat, pošlu email, obratem mi pošlou odpověď. V tomto směru je to radost s nimi spolupracovat. Ovšem jsou tu i tací u kterých komunikace trochu vázne. Některým trenérům stačí pouze naznačit že je potřeba u určitého týmu hráčsky vypomoci a oni se už o vše postarají, hráči vysvětlí, že je to potřeba a že je to pro celý oddíl. U některých trenérů je to trošku komplikované, protože každý chce vyhrávat a pak má problém daného hráče uvolnit jinam v rámci klubu. Trenéři by měli v tomto směru více komunikovat mezi sebou a v případě problému by do toho měli zapojit sekretáře nebo vedení tím způsobem, že za námi přijdou sami. Ne, že to nechají na mně nebo na Michalovi, mělo by to řešit včas.
Trénuješ ročník 1997 již osm let. Kvalitou i kvantitou patří ke chloubě Hájům. Kde se vzala taková síla jednoho ročníku?
Filip: Asi štěstí, že jsem si vzal zrovna tento ročník (smích). Ročník to je kvalitní a byl kvalitní. Nějakou práci asi za tím budu mít. Ale je to shoda náhod, že ti přijde takový kluk, který má vlohy k tomu hrát fotbal. Zásluha trenéra tam určitě je. Musí tam být dobrá práce s klukama, ti kluci musí chtít a měli by být chválení. Vím, že dost křičím, snažím se ovšem také kluky pochválit, abych z nich dokázal vyždímat maximum. Ročník je na tom počtově dobře. Není to jen moje práce, je to práce i Jirky Dupala. Oba dva jsme si drželi své týmy - áčko a béčko, do kterých jsme si nezasahovali a pracovali samostatně. Je to také práce s rodiči.
Trénoval jsi s Pavlem Čmelíkem, který odvedl část tvých kluků do Podolí. Jak se ti podařilo doplnit kádr po značném odlivu hráčů?
Filip: Tenkrát jsme měli kádr 16 kluků, Pavel si vzal do Podolí šest nebo sedm z nich. Zůstala nám skoro polovička kádru. Štěstí bylo, že jsme hráli ještě na polovinu hřiště. Měli jsme o tom s Pavlem každý jiné mínění, to už je ale pryč. S Pavlem dnes komunikuji normálně. Tehdy mi zůstalo osm či devět kluků, byla to dost těžká situace, protože jsem s osmi klukama odjel na soustředění a začali jsme hrát soutěž starší přípravky, což bylo s tímto počtem strašně málo. Pracovali jsme na tom, aby přišli noví kluci a s nimi se začalo znovu pracovat. Někteří kluci byli talentovaní, jiní méně, nicméně chtěl jsem mít do roka v kádru 15 lidí a to se povedlo. Takže ročník jsem dal znovu dohromady, aby mohl normálně fungovat dál na velkém hřišti.
Pomáhal ti někdo s trénováním?
Filip: Jak jsem již zmínil, začínal jsem s Petrem Kletečkou, s mým dlouholetým kamarádem, se kterým nyní hraji futsal. Bohužel se odstěhoval z Prahy, takže by trénování nezvládal. Dále jsem trénoval s Pavlem Čmelíkem, poté s Ríšou Kvěchem. Před rokem působil u mančaftu také Luboš Šplíchal (trenér ročníku 2003 - pozn. autora). Teď spolupracujeme ve čtveřici Jarda Brunát, Jirka Dupal, já a Milan Lisý. Snad jsem na nikoho nezapomněl (usmívá se).
Nenapadlo tě, že bys u kluků skončil s tím, že jim už nemáš co dát?
Filip: Honí se mi to hlavou stále. Poslední dva roky to mám v hlavě. Není to o tom, že bych jim neměl co dát, ale že jsem okoukaný. Tak jak já znám kluky, tak oni znají mě. Proto jsme se domluvili s Jirkou Dupalem na spojení družstev. Protože přišel nový trenér ke skupině Jirky Dupala a přišel Jirka jako nový trenér k té mé skupině. Takže se to oživilo.
Budeš si chtít vzít nový ročník?
Filip: Teď určitě ne.
A časem?
Filip: Nemůžu mluvit tak do budoucna. Mám nějaký věk a vzhledem k pracovní vytíženosti bych to teď nestíhal a nemohl bych tomu dávat to, co bych chtěl. Tudíž si ani nový ročník brát nechci.
Fotbal jsi hrál pouze dva roky. Odkud jsi čerpal při plánování tréninků?
Filip: Těch zkušeností jsem tolik neměl, nicméně první dva roky je to hlavně o obratnosti, což není nic složitého. Do začátků jsem dostal několik časopisů a knížek o trénování, také nějaké cédéčko. Dnes je toho hodně, kdo chce, tak určitě vhodné věci najde na internetu. Občas jsem se šel podívat i na trénink někoho, kdo odešel z Hájů, abych viděl kvalitu toho tréninku na úrovni ligového mančaftu.
Ve fotbalovém světě se pohybuješ dlouho. Jaké mají lidé o Hájích mínění?
Filip: Jsou dvě části lidí. Jedna část je jednoznačně přesvědčená o tom, že mládež na Hájích je velmi kvalitní a velmi dobře dělaná. Druhá část si myslí, že zázemí na Hájích není nejlepší, zejména co se týče tréninkových ploch. O naší trávě se mluví všude, ať sem přijede kdokoliv, tak se na to ptá.
Jaký je tvůj názor na novinky v mládežnickém fotbale?
Filip: Co se týče střídavých startů, tak ty jsme zatím nevyužily a asi ani využívat nebudeme. Určitý posun tam je, ale že bych byl na 100% přesvědčen o správnosti, tak to určitě ne. Ten výše postavený oddíl by měl více komunikovat s rodiči, aby vysvětlil co je pro jejich syna to nejvhodnější, a ne jen ukazovat jednu stránku, která je výhodná pro daný oddíl. Jinak opakované střídání pro žáky je krokem dopředu. To už mělo být dávno.
Setkal ses s problémy u opakovaného střídání?
Filip: Někteří rozhodčí o tom dostatečně nebyli informováni. Tedy informováni možná byli ti, kteří chtěli a ti, co nechtějí, nebyli. My jsme o tom věděli, tak mě to trošičku zaskočilo. Rozhodčí nevěděl, že se až do 50. minuty u mladších a do 60. minuty u starších žáků může střídat libovolně. Vždy jsme to ale s rozhodčím vyřešili.
Co změny v přípravkách?
Filip: V tomto směru jsem zatrpklý. Bylo to strašně narychlo a nepřipravené. Obzvlášť teď, kdy jsou výsledky kolem 50 gólů a výš. Ty kluky to musí neskutečně srážet. Tu informaci od těch kluků nemám, protože u přípravek nepůsobím, ale nemyslím si že to je dobře. Mělo by to být tak, jak se zmínil v komisi mládeže pan Koubek (sekretář Tempa - pozn. autora). Mělo by to být ročníkově, hřiště by mělo být větší a mělo by se hrát na házenkářské brány, aby nepadalo tolik gólů. Nemám ty zkušenosti, jako má ČMFS ze zahraničí. Třeba nemám pravdu. Ten krok určitě není špatný, nicméně musí být dotažený. Mělo to běžet v nějaké přípravě, změna měla přijít pozvolněji, ne tak naráz.
Zmínil jsi házenkářské brány. Neměl by svaz přispět klubům co se týče materiálního zajištění nových soutěží?
Filip: Co jsem slyšel, tak se mluvilo o tom, že svaz bude velmi nápomocen a oddílům, které budou hrát tyto soutěže, tak finančně vypomůže, aby mohly mít kluby dostatečný počet branek. Myslím si, že se to nikam neposunulo. Zůstalo to opět na oddílech.
Jak se ti spolupracuje s vedoucí přípravek Renčou Klíčovou?
Filip: S Renčou se mi spolupracuje velmi dobře. Renča je velmi šikovná ženská do fotbalu, což je až neuvěřitelný. Není zde nic, co by pokulhávalo. Naopak před ní smekám, jak dobře se na ženu ve fotbale orientuje.
Díky za rozhovor