Z hájecké kabiny

Rozhovor s Filipem Kandrem

Rozhovor s Filipem Kandrem
Po krátké odmlce se vracíme s dalším rozhovorem s jedním z hájeckých trenérů.

Jaká je Tvá pozice na Hájích? Jak jsi se na Háje dostal?

Na Háje jsem se dostal relativně nedávno, jsem zde stále nováčkem a postupně se vše učím. Trenéři, v čele s Honzou Špinkou, Oťasem Literou a Mírou Navarou, mě okamžitě včlenili do kolektivu a díky tomu jsem na Hájích našel druhý domov.

Jak jsem se na Háje dostal? V podstatě velmi rychle. Jakožto student jsem si našel bydlení právě na Hájích a jelikož jsem celý život věnoval fotbalu, netrvalo dlouho, abych se sešel s Honzou Špinkou, stal se součástí klubu a pustil se do trénování.

Na Hájích zastávám roli jednoho z trenérů a trenérek předpřípravky, konkrétně našich nejmenších, kategorie U5.

Co Tě vedlo k tomu stát se trenérem?

Vzhledem k tomu, že jsem od malička fotbalovým brankářem, mám rád celou hru pod dohledem. Což jde z brány skvěle, jenže tam se také musím soustředit na svoji roli v týmu a ve hře. Tak se stalo, že jsem z mého pohledu čím dál tím více zabředával do role trenéra, až mě tato pozice naprosto pohltila. Oblíbil jsem si předávat své zkušenosti, nápady a pohled na fotbal dalším a pomáhat jim v rozvoji.

Hrál jsi aktivně fotbal? Řekni nám něco o své fotbalové minulosti potažmo současnosti.

Fotbal jsem začal hrát v malé vesničce na Vysočině, kde jsem se právě už od malička tlačil do brány. Při přestupu do Havlíčkova Brodu jsem už byl téměř ortodoxní brankář a rozvíjely se zde mé fotbalové dovednosti. Bohužel přišlo několik zranění a já jsem byl nucen ve svém tempu polevit.

Napadá Tě nějaký silný moment spojený s fotbalem, který jsi prožil?

Je těžké vybrat právě jeden, jelikož mě fotbal provází celým životem a těchto okamžiků nebylo vůbec málo. Vlastně každý den, kdy vstoupím na hřiště, zažívám velmi silný moment sebenaplnění a zároveň určité volnosti.

Pokud bych však měl skutečně zmínit jedny z nejsilnějších momentů, tak to byla jakákoliv chycená penalta. Jako gólman jsem je doslova zbožňoval. Může to být trochu zvláštní s pomyšlením na to, že je obrovská šance, že soupeřící tým vstřelí gól. Ale možná právě proto mě tyto události nejvíce přitahovaly. To byl okamžik, kdy jsem mohl vyniknout. Veškeré pohledy byly vždy upřeny pouze na mě a na exekutora pokutového kopu. Každá z penalt byla taková psychologická hra a to mě nesmírně bavilo. Jak řekl Iker Casillas: „Většina dětí snila o vstřelení perfektního gólu, já jsem vždy snil o jeho chycení.“

Máš nějaký fotbalový vzor (hráč, trenér…)? Jsi fanouškem nějakého českého nebo zahraničního klubu?

Jsem fanouškem fotbalu. Fandím každému, kdo se byť pokouší hrát fotbal a vkládá do něj svoji energii a emoce. Takový člověk má můj obdiv a právě jemu fandím nejvíce.

Jinak samozřejmě mám své favority :) Týmem, kterému fandím snad od doby, co jsem poprvé kopnul do míče je londýnská FC Chelsea, kterou obdivuji a u málokterého utkání, alespoň virtuálně, chybím.

Mezi konkrétní fotbalisty, které jsem kdy obdivoval a už asi také navždy budu, patří italský brankář Gianluigi Buffon, světoznámý portugalský útočník Cristiano Ronaldo, bývalý španělský brankář Iker Casillas a polský gólostroj Robert Lewandovski.

Když se teď na můj výběr s odstupem dívám, tak vlastně obdivuji převážně ty, kteří góly buď rozdávali, nebo zastavovali. Což je možná trochu povrchní, proto bych ještě rád zmínil anglického génia Franka Lamparda a německého kouzelníka Marca Reuse.

Co se týče trenérských vzorů, tak jsem vždy obdivoval nynějšího trenéra Liverpoolu Jürgena Kloppa a velmi kontroverzního Josého Mourinha, především však kvůli tomu, jak dokáže strhnout pozornost na sebe a nechá tak mistrně prostor svým hráčům pro soustředění.

Teď mimo fotbal. Jsi studentem nebo už pracujícím občanem? Kde studuješ? / Jaké je Tvé zaměstnání?

Jsem prvním rokem studentem Vysoké školy ekonomické v Praze, konkrétně se pokouším zabývat se mezinárodními vztahy a diplomacií. Od fotbalu poměrně daleko a přeci tak blízko.

Jaké máš koníčky a čím rád trávíš volný čas?

Fotbal byl vždy číslo jedna, ale zbožňuji jakýkoliv sport. Dávám přednost převážně sportům kolektivním, jako například basketbalu a florbalu. Ale rád si jdu také zaběhat, zaplavat, do posilovny, nebo na pěší tůru do hor.

S fotbalem šel a vždy v mém případě půjde rybolov. Je to jako voda a oheň, tyto dva koníčky tvoří perfektní dvojici.

Máš svůj osobní či trenérský cíl?

Cíl? Nejšťastnější budu, když uvidím, že naši svěřenci dělají to, co je naplňuje i přesto, že to jednou už nemusí být fotbal. Že si občas vezmou nějakou radu k srdci. A pokud se mi podaří předat i nějaký přesah do běžného života. Každý by měl dělat to, co ho baví a naplňuje a pokud se tím stane fotbal, tak mým cílem bude ukázat, jak může být tento sport krásný.

Co se Ti vybaví, když se řekne FC Háje JM?

Ačkoli nepůsobím na Hájích dlouhou dobu, mám s klubem FC Háje spjata slova, jako jsou: poctivost, houževnatost, domov, přátelství, rodinná atmosféra a v neposlední řadě laskavost a cílevědomost. 


sobota 13.3.2021 | Klub | Přečteno: 328

Další články