Z hájecké kabiny

Rozhovor s Lukášem Feňou

Rozhovor s Lukášem Feňou
Ve krátkých rozhovorech s hájeckými trenéry pokračujeme i nadále!

Jaká je Tvá pozice na Hájích? Jak jsi se na Háje dostal?

Ahoj, zdravím všechny hájecké koně. Momentálně je moje největší pozornost u ročníku 2012, kde s Ondrou Károu tvoříme duo hlavních trenérů. Dál vedu spojený ročník Hájů+ (ročník 2008 a 2009) a nadále jsem trenér u mladších žáků 2009, se kterými jsem začínal. Jsem i hráčem hájeckých mužů. Na Háje mě naverboval můj nejlepší kamarád Miky Zbořil, který už v té době trénoval, společně s Oťasem.

Co Tě vedlo k tomu stát se trenérem?

Já si myslím, že první impuls na trénování mi dal až Miky, když mě a další mé kamarády začal lanařit, ať to jdu zkusit. Ze začátku se mi moc nechtělo ale nakonec jsem se rozhodl, že do toho jdu a jel jsem s ročníkem 2009 na soustředění. Tam jsem se otrkal, zjistil jsem, že se mi moc líbí, jakým stylem se trénuje a už jsem u toho zůstal.

Trénoval jsi i v jiných klubech? Jaké máš trenérské zkušenosti?

Trénoval jsem a trénuji pouze na Hájích :). Jak už jsem říkal, začal jsem s ročníkem 2009 ale postupně jsem se dostal i k dalším ročníkům. Mimo jiné jsem vedl několik fotbalových kroužků ve školkách, školách a dvakrát jsem byl s partnerskou školou Mendelova na škole v přírodě.

Hrál jsi aktivně fotbal? Řekni nám něco o své fotbalové minulosti potažmo současnosti.

S fotbalem jsem začal asi v 6 letech v nedaleké Hostivaři. Tam mě rodiče dali, protože na nejbližším Chodově ještě nebyla přírodní tráva, ale škvára :D. Dodnes se doma smějeme historce, že na náboru mě nejvíc zaujalo kropení na druhém hřišti. Nejpodstatnější část jsem ale odehrál v Meteoru Praha VIII. Tam jsem v žákovských a dorosteneckých kategoriích okusil divizní a ligové zápasy. Přechod mezi dorosteneckým a dospělým fotbalem je vždy velký krok a já se v té době rozhodl, že s fotbalem skončím. Ale s trénováním dětí přišla i chuť znovu hrát a rychle jsem se k velkému fotbalu vrátil právě sem na Háje.

Napadá Tě nějaký silný moment spojený s fotbalem, který jsi prožil?

Silných momentů je celá řada. Vypíchnu hned ten první, co si pamatuji. Byl to mezinárodní turnaj na Slovensku s Meteorem. Bylo mi asi 12, v týmu jsem byl nový, nikoho jsem neznal a byl jsem velmi nervózní. Už v autobuse mě kluci vzali mezi sebe a hned mi bylo líp. Celý turnaj jsme v naší kategorii vyhráli a v semifinále došlo až na penaltový rozstřel a zrovna já jsem rozhodl. Euforie po penaltě a po vyhraném finále byla jak kdybychom vyhráli mistrovství světa. 
Jako fanoušek jsem jich zažil také velkou spoustu, ale první co mě napadá byl zahraniční výjezd do anglického Southamptonu, kde hrála Sparta nebo zápas České Republiky proti Anglii, který se hrál na slavném stadionu Wembley.

Máš nějaký fotbalový vzor (hráč, trenér…)? Jsi fanouškem nějakého českého nebo zahraničního klubu?

Stejně jako jsem velký hájecký fanda, jsem i velký fanoušek Sparty Praha. Od mala jsem s tátou chodil na domácí zápasy a od 15 let chodím do sparťanského kotle. Když to jde, jezdím i na výjezdy po ČR. Ze zahraničí rád sleduji Chelsea a jsem zvědavý, jak si povede nový trenér Thomas Tuchel, který přišel z PSG. Mezi vzory patří například Frank Lampard.

Teď mimo fotbal. Jsi studentem nebo už pracujícím občanem? Kde studuješ? / Jaké je Tvé zaměstnání?

Studoval jsem na Pedagogické fakultě dvouobor Tělocvik-Výchova ke zdraví, který mám momentálně na rok přerušený, a tak pracuji jako učitel tělocviku a asistent pedagoga na partnerské škole Květnového vítězství. Tím pádem potkávám spoustu hájeckých hráčů ročníku 2009, 2012 a dalších. Moc mě baví a těší, když se na chodbě potkáme, pozdravíme se, plácneme si a popovídáme si.

Jaké máš koníčky a čím rád trávíš volný čas?

Momentálně si užívám každou chvíli s mojí devítiměsíční neteří Eliškou. Jinak jsem převážně s přáteli. Rád si chodím zakopat na sídliště jako dřív, rád si zahraju volejbal a občas si zahraju i nějakou hru na počítači. Rád si dám s kamarády pivo, maximálně dvě ;) a v létě rád podnikám vandry pod širák nebo stan.

Máš svůj osobní či trenérský cíl?

Trenérské a hráčské cíle jsou jasné. Rád bych byl jako hráč u postupu mužů do Pražského přeboru. Rád bych vychovával herně odvážné hráče ale především slušné lidi, kteří budou mít rádi fotbal a pohyb jako takový. V tom chci jít co možná největším příkladem. Chtěl bych, aby bylo co možná nejlepší prostředí pro rozvoj hájecké mládeže a zároveň zůstala přátelská atmosféra.
Osobních cílů/snů je taky hodně. Moc rád bych se někdy podíval do Austrálie a na Nový Zéland. To jsou mé vysněné destinace. Chtěl bych se odhodlat na nějakou delší pěší túru, kde bych šel sám. Rád bych s kamarády uskutečnil výlet do Rumunských hor a vrátil se zpět ke hře na kytaru.

Co se Ti vybaví, když se řekne FC Háje JM?

Radost, přátelé, emoce, kantýna a paní Vojtíšková. 


neděle 7.2.2021 | Klub | Přečteno: 311

Další články