Z hájecké kabiny

Rozhovor s Oťasem Literou

Rozhovor s Oťasem Literou
A znovu tu máme po mladším trenérovi rozhovor s jedním z těch zkušenějších.

Jaká je Tvá pozice na Hájích? Jak jsi se na Háje dostal?

Začnu druhou otázkou. Na Háje jsem se dostal na inzerát, který mi v létě roku 2008 přeposlal kamarád, který nakonec na Háje nešel trénovat, že se na Hájích hledají trenéři. Už od puberty jsem chtěl trénovat a toto bylo ideální spojení. Navíc pana Horníka staršího znám od mých cca 5 či 6 let, zná se s tátou skrze tábory, kam jezdívali i háječtí kluci s panem Horníkem na soustředění a já tam jezdil nepravidelně na tábor. Táta tam dělal vedoucího, strejda sporťáka. Michala jsem potkal poprvé cca půl roku před tím, než jsem začal působit na Hájích, na svatbě našeho společného známého a kamaráda právě z tábora. Tím chci říct, že to pro mě bylo jednodušší se ozvat na inzerát a doufal jsem, že to klapne, neboť jsem tehdy netušil, že po trenérech je velká poptávka. A zpětně, když se na to dívám, jsou to zajímavé nitky života, jak se to prolíná 😊. A když si zpětně vybavím, Háje jsem měl odmala spojeny s Honzou Horníkem, právě skrze tábor a vždy, když jsme hráli na Hájích, říkal jsem si, jestli tam bude.

Paradoxně jsem znal dříve i Michalovu ségru než Michala, která za mnou šla jako miss tábora, když mi bylo 9 a jí tuším 16, abych si zatančil s holkou, které jsem se tehdy líbil. Ona ta slečna, které bylo 7, šla totiž za ní, aby mě přesvědčila, abych s tou 7letou slečnou šel tancovat :-D. Tolik na doplnění k průnikům v životě s rodinou Horníků před působením na Hájích 😊.

Co se týče mé pozice, ta je dnes spíš metodická a poradní (více či méně) směrem ke sportu. Mým cílem je rozvoj lidí. Učení třeba zmínit, že se učím držet mantinely, abych zasahoval do věcí, které přísluší „mé“ oblasti působení

Když jsem před dvěma a půl rokem oznamoval konec na Hájích, tehdy jsem si opravdu myslel, že skončím celkově. Bylo to tehdy hodně pocitové rozhodnutí, neměl jsem dopředu vymyšleno, kam budou směřovat dále mé kroky. Přes 8 let jsem měl Háje jako svoji hlavní činnost. Cítil jsem potřebu jít jinou cestou, blíže k sobě a k tomu jsem potřeboval upustit zodpovědnost za Háje, kterou jsem v té době silně cítil. Tělo dávalo signály ke změně, i když hlava chtěla zůstat, ale vyslyšel jsem pocity, hlas srdce a těla, který zněl jasně. V té době docházelo k mému většímu osobnímu přerodu, ti, co mě znají déle, ví, jakými změnami jsem tehdy procházel a dnes procházím, změnil se mi vnitřní svět, což se projevovalo venku. Prošel jsem např. změnou příjmení a návratu k příjmení, se kterým jsem se narodil, vydal jsem se na cestu k předkům a rodině, které jsem viděl poprvé v životě (před rokem a půl), více poznával své vzorce chování, emoce, udělal přechodový rituál s mámou a mnoho dalších věcí.

S Michalem jsme se následně domluvili na pokračování v trochu jiné roli a pro mě to byla velká škola, protože jsem najednou nezasahoval do věcí, na které jsem byl zvyklý. Hlavně ego a staré vzorce chování se ozývaly a moc mi to pomohlo v popracování určitých reakcí a situací. Dnes jsem za tento průběh vděčný, posunulo mě to dále.

Zpětně vím, proč ta cesta stále pokračuje a nedošlo tehdy k úplné změně. Těch důvodů je více, např. to, že jsem byl s Hájemi tak spjatý, že nevím, jak bych zvládl plné odloučení, dalším důvodem je, že v minulosti (neuvědoměle) jsem si vložil ještě jeden záměr, který se doteď neuskutečnil, ale je v procesu. Vše ostatní, co jsem si na Hájích přál či zadal jako cíl, se za ta léta uskutečnilo (viděno zpětně). Spolupráce se školami, a dokonce vytvoření sportovních tříd a fotbalu na školách navíc, nastavení fungování a trenérů pro hráče do 15 let, což vyvrcholilo před třemi lety získáním statutu SpSM OFS a posunem do žákovských lig a divizí. A protože tím se naplnil většinově můj záměr, bylo třeba oživit energii, uvolnit prostor pro nový vítr ve sportovní části (VV zůstal stejný), který přišel s dalšími lidmi v čele (z hlediska mého vnímání) s Honzou Špinkou.

A pak je tam ještě jedna role i směrem k jednání, společně s dalšími lidmi zejména z VV, s veřejnou správou. Ono je potřeba vidět určité věci v souvislostech a ty díky mnohým debatám s Michalem, Honzou Horníkem a Renčou či Filipem chápu a vidím propojení.

Co Tě vedlo k tomu stát se trenérem?

Chuť. Pocit. Srdce. Už od 13 let jsem chtěl trénovat, tehdy jsem hrál na počítači fotbalového manažera a chtěl jsem trénovat. Už od dětství a dospívání, mám kladný vztah k dětem a propojení s fotbalem, který hraji od 8 let je pro mě ideální. Díky trénování ve spojení s Hájemi jsem zažil a zažívám mnoho situací do života, které mě velmi obohacují. Zároveň i v současném působení i mimo Háje jsem rád za debaty s mnoho zajímavými lidmi bez ohledu na věk (tedy dětmi, mládeží i dospělými).

Trénoval jsi i v jiných klubech? Jaké máš trenérské zkušenosti?

Trenérské zkušenosti mám převážně z Hájů, kde působím od roku 2008. Mnohdy jsem měl i více ročníků a více či méně jsem působil u těchto ročníků: 97,99,00,01,02,03, 04, 05, 06, 07, 08, 09, 12.

Mimo Háje jsem vedl 7 let s Lukym Michlem (Tempo, Podolí) neligový výběr Prahy v kategorii U12.

Nabídky přicházely, vážnější či méně vážné, ať už z ligových i neligových týmů z Prahy, tak i z některých týmů z Moravy či jsem lehce řešil i možnost působit v jedné z akademií. Michala jsem o všech nabídkách informoval, důvěra je základ. Vždy zvítězila chuť zůstat na Hájích a rozvíjet dál prostředí a činnost zde. Za což jsem rád, protože dnes jsem na pozici (v rámci FAČR), kde jsem moc spokojený a kdybych zvolil jinou cestu, nejspíš bych tam nebyl. Věřím, že vše se děje, jak má, v souladu s daným člověkem a jeho cestou. 😊

Hrál jsi aktivně fotbal? Řekni nám něco o své fotbalové minulosti potažmo současnosti.

Hrál jsem za Horní Měcholupy od 8 do 18 let. Následně jsem prošel pár kluby v rámci chlapů, než jsem byl zakoupen z Měcholup od Hájů a nastupoval nějakou tu sezónu za B tým.

Napadá Tě nějaký silný moment spojený s fotbalem, který jsi prožil?

Napadá mě jich hodně. Zahraniční turnaj v Německu s ročníkem 2006, výborná parta rodičů i dětí a zadařilo se i herně a navíc byl i výsledkový bonus, což si náležitě užili kluci a atmosféra turnaje byla o to parádnější. Každé Třebíč Open, obohacené o zápasy s Portem, skvělá atmosféra turnaje, příjemné prostředí Třebíče a mnoho známých a kamarádů z prostředí fotbalu, které přes rok tolik či vůbec nevidím.

Z těch hmatatelných pak ještě třeba výhra v rámci republiky na turnaji Výběrů U12 s ročníkem 2004, kde tehdy hráli i dva kluci z Hájů, Mára Musil a Kuba Peterka. A ještě navlečení reprezentačního dresu, když jsem hráli „sranda“ fotbálek za komisi mládeže FAČR proti komisi mládeže Slovenského svazu. Takže jsem si zahrál i s lvíčkem na prsou mezinárodní zápas, to byl pro mě velmi příjemný pocit, byť nám před zápasem nehráli hymnu :-D.

No a pak mě napadají silné momenty v rámci Hájů, které mám spojené s lidmi, ať už hráči nebo trenéry. Poslední zážitek byl, kdy jsem měl na licenci Hanku Limbergovou, která hrála v ročníku 2002, tedy v prvním ročníku, ve kterém jsem působil jako trenér. Či situace, kdy vám zavolá rodič z jiného klubu od hráče, který prošel výběrem Prahy, že by potřeboval poradit ohledně situace se synem. Nakonec jsme našli společné řešení, hráč po určité době přestoupil jinam, kde je, dle zpráv co mám, mnohem spokojenější.

Jsou to momenty, kdy se k vám kluci či holky hlásí, kdy vás pozdraví, holky a kluci ze školy či z fotbalu. Kdy neodvrátí zrak, když jdete po ulici či se potkáte v obchodě, naopak vás kontaktují očima a čekají, až se na ně podíváte a budou moci pozdravit.

Silné momenty jsou pro mě lidé na Hájích, Horníci, Renča, Filip, Vojtíškovi a trenéři, hráči. Špinkys, jak z mého pohledu skvěle valí sportovní činnost, kolik tomu dává úsilí. Vidím (a viděl jsem) v něm velký potenciál a těší mě, jak funguje, hodně mě to obohacuje. Miky Zbořil, který trénuje od 16 let a dnes je ve 22 velmi schopným lídrem i v rámci činnosti na Hájích. Zapojení taťků – trenérů, Davida Prachaře, Míry Trnky, Káji Vala a mnoha dalších. Bylo období, kdy se nechtělo brát táty trenéry kvůli špatným zkušenostem z minulosti, protože to úplně nefungovalo, prokoplo se to více s Davidem Prachařem tehdy u 05 a díky fantastické spolupráci a přátelství se na to navázalo dalšími a dnes jsou trenéři – rodiče důležitou součástí. Silnými momenty jsou pro mě propojení trenérů a jejich zapojení v rámci partnerství se školami, prokopli to Míra Navara na Květňáku, Kája Hönig na Mendelce, sranda s trenéry na škole v přírodě, kdy jsme jeli v minulosti s Mendelkou a jeli jsme třeba až čtyři. Dnes na Květňáku působí Mates Soucha, Luky Feňa, Míra a Luky Valenta, u kterého se to propojilo s trénováním (před rokem působil na jiné škole i v jiném klubu) a dnes je po půl roce zástupcem ředitele. A na Mendelce působí třetím rokem jako asistent pedagoga Honza Horník.

Hodně mě baví příběhy jednotlivých lidí, teď jsem to zaměřil více na trenéry, ale i mnoho příběhů mezi hráči a rodiči. To jsou pro mě silné momenty spojené s fotbalem. Je toho hodně.

Máš nějaký fotbalový vzor (hráč, trenér…)? Jsi fanouškem nějakého českého nebo zahraničního klubu?

Začnu druhou otázkou. Fandím Hájům a Hattricku Brno (florbalový klub). V rámci jednoho mládežnického turnaje Hattricku v Praze jsme s kamarádem, který měl v klubu syny, fandili tak urputně, že za námi přišel herec Ivan Trojan (měl syna v druhém týmu), podal nám ruku a řekl, že jsme super fandili. Vše samozřejmě v souladu tak, jak říkáme o fandění rodičům v rámci trenérských školení FAČRu a na Hájích :-D.

Fotbalových i mimofotbalových vzorů mám hodně a nerad bych někoho opomněl. Především z řad trenérů. Např. Michal Horník, Marťas Daněk, Petr Fišar, Jirka Vorlický, Luděk Procházka, Mára Vojta, Tonda Plachý, Tonda Barák, Dan Franc, Jirka Skála, Slávek Ondra, Alda Majer, z hráčů to pak byli Andres Iniesta, Luboš Kozel, Pavel Nedvěd a Michael Ballack.

Teď mimo fotbal. Jsi studentem nebo už pracujícím občanem? Kde studuješ? / Jaké je Tvé zaměstnání?

:-D. Otázka je mimo fotbal, ale mé zaměstnání je spojené s fotbalem. Od června 2020 působím jako lektor FAČR, tedy vzdělávám trenéry primárně na C licencích, UEFA C a případně B licencích v rámci Prahy, Vysočiny a Libereckého kraje. V lektorském týmu s Danem Francem, Slávkem Ondrou a Jirkou Skálou se cítím skvěle, vnímám, jak máme tým postavený na silných stránkách každého z nás a funguje nám to.

Inspirace fotbalového prostředí skrze principy a zásady FAČRu, mi dává velký smysl, protože tyto principy mohou mít ve větší či menší míře z mého pohledu pozitivní dopad na prostředí dětí a mládeže (nejen) ve fotbale. Cením si také výborné spolupráce se všemi GTM.

Kromě času a činnosti na Hájích, pak na cca 2 – 3 hodiny týdně působím na Květňáku skrze vztahy, prostředí. Zde bych chtěl ocenit zejména z mého pohledu obohacující spolupráci se zástupkyní Katkou Bartošovou.

Jaké máš koníčky a čím rád trávíš volný čas?

Mně blízcí lidé (rodina, přátelé, …), kytara, ukulele, četba, procházky, sport (zejména badminton, fotbal), psaní, osobní rozvoj, sauna, hudba, tanec.

Máš svůj osobní či trenérský cíl?

Osobních cílů mám více. Začnu od obecných. Žít co nejvíce v souladu se srdcem a duší. Být často vědomý v přítomném okamžiku. Zaměřit se více a více na službu lidem a svítit dovnitř i navenek. Být maximálně autentický.

Co se týče konkrétnějších, napsat knihu (mám v hlavě námět na knihu(y) z oblasti vztahů), více se zabývat koučinkem, naučit se lépe zpívat, naučit se hrát na klávesy, hrát na cajón, cestovat a poznat určité části světa, obohacovat sebe i okolí.

Zahrát na nějaké akci na kytaru, kdy bude někdo zpívat hlavní hlas (taky budu zpívat, ale doplňkově :-D) a dotyčného budu doprovázet na kytaru (či jiný nástroj).

A co se týče fotbalových, úspěšně dokončit profi mládežnickou licenci, kterou studuji.

Co se Ti vybaví, když se řekne FC Háje JM?

Spletenec vztahů, mnoho lidských příběhů a emoce.

Vybaví se mi uvolněnost, radost, zároveň někdy i nepochopení či jinakost. Otevřenost, prostředí, hodnoty, tráva, inspirace, odvaha, tvořivost.


pátek 29.1.2021 | Klub | Přečteno: 485

Další články