Kluci i Barbie k tomu přistoupili velice zodpovědně a od začátku šli za svým, tím bylo vítězství a dokázat, že i oni se umí o svou šanci porvat. Pravdou, že utkání bylo one man show Toma, který si s obranou dělal, co chtěl. Zužitkoval práci celého týmu, který mu vytvářel prostor pro zakončení. Hrálo se 3x 20 minut, první část naši vyhráli 4:2, druhou 5:2 a v poslední jsme si již zkoušeli rotovat hráče na jiných pozicích, než obvykle hrají, proto docházelo k výpadkům směrem za míč a soupeř vyhrál poslední část 5:1. Hráči mě potěšili dnes v několika směrech, zvláště při podpoře směrem dopředu, že se vhodně podporovali, snažili přenášet těžiště hry na opačnou stranu, kde nebyl zhuštěný prostor, hodně jsme i zakončovali, protože kdo nevystřelí, nemůže dát branku. Po ztrátě jsme se rychlostí blesku vraceli za míč ve větším počtu hráčů než soupeř, a když se nám to nepovedlo, byl ve střehu brankář. Dařilo se nám i zdvojování a odebírání míčů bez faulů, každopádně úplně bez chyb to nebylo, ale kdy to můžeme říct, líbili se mi náběhy krajních hráčů, kteří hřiště roztáhli a hráči z druhé vlny, měli mnohem více možností. V koncovce to chce ještě více klidu, ale dnes až na pár okamžiků nemám, co bych vytýkal, jen by si přál, abychom se nebáli hrát kombinační fotbal plný pohybu, místo toho, co předvádíme, když se bojíme. Strach je ten největší nepřítel, který nám svazuje nohy, jak se říká, kdo neriskuje, nic nezíská.