lupráce
Po dvou kolech, kdy jsme si vzhledem k absencím v našem úzkém kádru museli půjčovat hráče z ´99, jsme se konečně sešli v hojnějším počtu. Zápas začal v poklidném tempu, hra se odehrávala především ve středu hřiště a ani jedno mužstvo se nedokázalo přes pozorné obrany prosadit. Výsledek 0:0 po poločase zcela odpovídal průběhu hry, která sice na pohled nebyla špatná, ale k šancím nevedla.
Oba týmy byly určitě o přestávce povzbuzeni od trenérů, že tento vyrovnaný zápas lze vyhrát, jen musí kluci přidat na rychlosti a důrazu. Začátek druhého poločasu se proto hrál v úplně jiné tempu než celý poločas první. Hrálo se nahoru dolů, na našich hráčích byla vidět snaha o kombinaci a ne jen bezmyšlenkovité odkopávání, čehož si s Ríšou ceníme. Bohužel, nedaří se nám finální přihrávka, která by nás dostala do dobré šance. A když už se do ní dostaneme, chybí nám klid v zakončení. Proto také ta nula na naší straně.
A čtyři góly soupeře? První padl hned v začátku druhého poločasu, kdy jsme nedokázali při závaru před naší brankou důrazně odkopnout míč. Další tři góly padly ke konci, kdy už jsme, jako ve většině zápasů, nedokázali dodržet postavení v obraně a soupeř se tak poměrně snadno dostával do přečíslení. Musíme uznat, že Podolí bylo od druhého gólu lepší a přehrávalo nás i díky lepší fyzické kondici. Přesto naši kluci do 40. minuty předváděli velmi dobrý výkon, hráli hlavou a bojovali. Závěrem bych se chtěl ještě zmínit o rozhodčím, který sice neměl příliš práce, ale jeho vedení přispělo k plynulosti zápasu.