lupráce
Ve třech dnech nás čekaly dva těžké zápasy. Na první s Admirou jsme byli rádi, že jsme se vůbec sešli v počtu deseti lidí. Na zápas se Slávii už nás bylo 14.
Rozhodli jsme se, že budeme točit tři čtveřice a prostřídají se na obou hřištích. Bohužel nám to nevydrželo ani první třetinu, neboť se Tomas zranil a zápas nedohrál (naštěstí to nebylo nic vážného).
Dokud jsme točili tři čtyrky, tak to vypadalo výborně. Na Slavii jsme na jednom hřišti nastoupili ve velkém tempu a zatlačili ji na její polovinu. Na druhém hřišti se kluci museli rozkoukat, ale jejich druhé střídání už bylo také velmi dobré.
Problémy nám dělala především důrazná hra Slavie, která chvílemi byla na hranici pravidel, ale od toho je tam rozhodčí, který byl v mnoha případech benevolentní, narozdíl od přesného pískání autů. Jinak ho však musím pochválit, protože ušel velkou cestu ve směru pravidel a věřím, že už mi při jeho řízení zápasů šediny naskakovat nebudou.
Opět se ukázalo, že kluci začínají vědět, co s míčem udělat, aniž bychom jim dávali pokyny udělej tohleto a tamto. Některé situace si prostě musí vyřešit sami. Někteří výborně zvedli po kličce hlavu a přihráli, ať už přesně, či malinko nepřesně, ale cení se úmysl, protože techniku přihrávky budeme pilovat až do dospělého fotbalu a věřím, že se ji během 10 let naučíme co nejpřesnější.
Hodnotím tento zápas jako jeden z nejlepších, který kluci odehráli, a to navíc na domácím hřišti, kde se nám herně tolik nedaří.
Zápasu se zúčastnili: Tomík Kolář, Tom Hadraba, Fíla Prachař, Alex Klymskyj, Šimon Větrovec, Miky Konečný, Kuba Petržílek, Dany Murk, Dan Borecký, Štěpa Stříbrský, Tomas Järvinen, Šíma Konečný, Honza Maršák, Domča Mareš