lupráce
Pro rodiče těžko stihnutelný čas jsme vyřešili tím, že jsme kluky vyzvedli na Mendelce a dvě další děti byly dovezené na Mendelku a na zastávku, takže první část přípravy na utkání jsme strávili s 6 klukama v autobuse, a to byla fakt sranda. Hlášky kluků jsou mnohdy neopakovatelné a co všechno se člověk nedozví.
Co se týče zápasu, tak to nebylo úplně ono. Rodičům se sice výkon kluků líbil, ale mně tam ke spokojenosti něco chybělo. Šlo hlavně o to, že jsme byli fotbalovějším týmem, ale nedokázali to pořádně zúročit, neboť jsme byli hodně v chumlu a naráželi všichni do sebe. V momentě, kdy jsme hru roztáhli, tak to bylo strašně fajn. Když si dáme nahrávku, je to super, dostaneme se blíže k bráně soupeře a do šance.
Je pravda, že Viktorka hrála velice jednoduše, brankář vykopával, často i za půlku, což jsem ponechával hlavně abych upozornil kluky na to, že by za sebou neměli nechávat volné hráče. Dostali jsme hodně branek, protože jsme měli vyběhlého brankáře, za kterého se však kolikrát dokázali přední či zadní útočníci vrátit.
Vyhlásili jsme soutěž o kličky, takže klusi se o ně pokoušeli, Hadrabič jich zkusil asi 8 těch složitějších, průměr byl okolo čtyř či pět, což je fajn a posun. Jen ať to kluci v zápase zkouší. Škoda, že se ještě někteří míče raději zbaví, než aby se pokusili něco vymyslet.
Do složitějších akcí a více složitých gólů jsme dali asi my, udělali více kliček, to může převládat spokojenost. Až ještě kluci pochopí, že kolikrát je snažší tu hru roztáhnout, abychom si nepřekáželi, bude to super. Tohle je však o herní inteligenci každého hráče zvlášť, budeme si to neustále říkat a čekat, až to přijde. Pak využijeme pořádně toho, co neustále zkoušíme, a to to individuální činnost, hlavně 1 na 1 a vlastní herní myšlení.
Zápasu se zúčastnili: Kuba Štěpánek, Vojta Slavík, Míra Trnka, Tom Hadraba, Dan Holý, Vojta Zlatník, Eneko Goikoetxea, Honza Limberg, Šíma Erdinger, Filda Sojka