lupráce
Začátky byly trochu rozpačité. Do kluků jsme museli dostat jak fotbalové, tak i hájecké základy. Co se týče fotbalových základů, mluvím především o pravidlech, ze kterých se jako nejsložitější ukázalo pravidlo, že se po obdrženém či vstřeleném gólu rozehrává od půlky. U hájeckých základů jde pak především o zvýšenou samostatnost kluků a dále skoro naprosté ignorování faulů. Tento fakt se může zdát až barbarský, avšak většina faulů opravdu tak hrozných není, navíc nyní kluci hrají dokud "nepískne rozhodčí".
Zpočátku se také řešily problémy s kázní, docházkou (pozdní příchody), či komunikací s rodiči. Komunikace se za mě vyřešila na výbornou, ale postup u pozdních příchodů se ukáže asi až u venkovních tréninků. Kázeň jsme řešili, a ještě rozhodně řešit budeme, ale největší ohniska jsme, troufnu si říct, vyřešili.
Pro kluky to byl také první rok ve formátu hry 4+1, pro spoustu z nich to byla ale vůbec první zkušenost se zápasem. Zápasově jsme se snažili vytížit co možná nejvíce kluků, dařilo se to také tím, že jsme měli relativně početnou marodku po většinu sezóny. Tréninková náplň je ještě pořád především hravá, začínáme do ní už však přidávat víc technicko-taktických fotbalových prvků.
Pokud jste viděli kluky na začátku a porovnáte je nyní, tak uvidíte rozhodně velký rozdíl, jak individuálně, tak týmově. Samozřejmě u někoho jsou tyto rozdíly větší než u jiného, ale tak už to chodí. Celkově jsme se tuto sezonu snažili kluky sžít s novými trenéry, navyknout si na zápasový proces a dostat do nich určité fotbalové základy, což se za mě podařilo.
Všem klukům a rodičům za sezónu děkuji a těším se na rok 2022. Tímto Vám také přeji hezké a příjemně strávené svátky.