lupráce
První turnaj, to jsou hlavně pozitivní emoce, kluci i rodiče mohou sledovat úplně první krůček na dlouhé výchovné cestě, která, když se zadaří, trvá 14 let, než přijdou chlapci a děvčata do dospělého fotbalu. Předsevzali jsme si úkol, že ten první krok by mohl být super a snažili jsme se uspořádat hezký turnaj.
Celkem se přihlásilo 15 týmů, které byly rozděleny do 5 skupin. Hrálo se na třech hřištích na florbalové branky systémem 3+0, tedy žádný brankář. Hrálo se samozřejmě na vstřelené branky, jak je u nás zvykem, avšak je důležité to, že se hrálo, protože jsme nevyhlašovali pořadí. Ani to nešlo, neboť po skupinách jsme rozdělili do třech skupin týmy podle počtu vstřelených gólů v tabulce, aby hráli kluci přibližně vyrovnané zápasy. To byla hlavní podstata. Na konci jsme vyhlásili pouze počet gólů každého týmu a předali všem stejné odměny, tedy medaili a sladkosti.
Přípravy u nás na Hájích probíhali delší dobu, kluci byli o turnaji informováni dostatečně dopředu a někteří už odpočítávali dny, kdy se turnaj bude hrát. Bylo znát i na rodičích, jak se těší a často padaly otázky právě na turnaj. V úterý před turnajem jsme měli dělící se trénink, děti měly za úkol rozdělit se samy do 4 týmů a týmy si pojmenovat. Nechávali jsme to úplně na nich. Po čtvrt hodině se kluci rozdělili takto:
Rakeťáci Háje: Mára Jindrák, Vojta Sajler, Vašík Brož, Ondra Brož, Miky Volek
Leopardi Háje: Honza Kruliš, Jirka Rýpar, Honza Herzer, Páťa Šalát, Kuba Nejepínský, Maxim Doloh
Tučňáci Háje: Ríša Sobotka, Maty Janouch, Míša Holý, Dan Adamec, Luky Feigl
Čápi Háje: David Weisskopf, Tom Doležal, Jára Votípka, David Sander, Saša
Turnaj jsme tedy odehráli v tomto složení s tím, že jediným týmem postoupivším do druhé skupiny byli Čápi.
Nicméně hlavním mottem turnaje bylo si turnaj užít, a to jak po stránce fotbalové, tak já se hodně těšil na to okolo. Na některé ty hlášky a situace, které jsou tak typické pro tyto špunty. Několika jsem se jich dočkal. Mávání na rodiče na tribunu při zápase, to už je asi běžné. Vojta např. uviděl během zápasu, že jeho táta něco drží na tribuně v ruce a strašně to během zápasu řešil, dokonce chtěl odběhnout, tak jsme si vysvětlili, že to počká při zápase. To bylo samé: "Táta má něco v ruce, on tam něco drží." To, že kolem prosviští míč je druhořadé. Je to taková ta čistá radost z toho.
Po fotbalové stránce, i když o ní dnes nešlo na prvním místě, to bylo také dobré. Pár kluků bylo hodně dravých, šli dobře do balonu, dělali dobré kličky, sem tam si i křikli o nahrávku a tu dostali, což je v tomto věku velmi zajímavé a hlavně jsme si o přihrávkách ještě nepovídali. To přijde až časem. Samozřejmě tam bylo i hodně nakopávek, které do budoucna budeme odstraňovat, ale nemá smysl tady na kluky něco křičet, když spíš řeší, že ta pohádka ze včerejška byla hodně strašidelná.
Děkuji všem rodičům za podporu jejich ratolestí, díky za povzbuzování, to je strašně důležité. Díky všem lidem okolo, kteří zajistili tento turnaj a pomohli k bezproblémovému průběhu.
Hlavní dík však patří klukům za jejich bezprostřednost, a to, jak si užívají tu radost ze hry. To je ta největší odměna.