lupráce
Nemohu hodnotit celý turnaj, neboť jsem přijel na poslední dva zápasy, avšak byl jsem hrou našich potěšen, že jsem se rozhodl po domluvě s Míšou Horníkem napsat krátký článek o tom, jak si jeho předsoutěžní ročník vedl.
Na turnajích v Modřanech pořádaných Tempem se hraje na počet vstřelených branek. Podporuje to útočnou hru a snahu hrát za jakéhokoliv stavu. Ovšem dát gól je mnohdy o štěstí. Kluci se dostali do spousty zakončení, avšak mnohokrát nastřelili brankáře. Byly však také k vidění situace, kdy kluci zvedli hlavu a umístili střelu k tyči, tedy tam, kde nestál brankář.
Z čeho jsem byl nadšen byla hra brankáře. Je vidět, že už to kluci mají dobře zažité, byla to obrovská výhoda, kdy náš vyjetý brankář sebral spoustu míčů už na půlce a sem tam se rozhodl i vyjet a tlačil se do zakončení.
Všichni kluci také byli velmi draví, bojovali o každý míč, což v tomto věku také není pravidlem, většinou se jeden dva zakoukají jinam, ale v neděli bojovali všichni. Krásné také bylo sledovat jak už si většinou zastaví míč či si ho dají rovnou do běhu a snaží se s ním něco vymyslet. Převažují kličky nad přihrávkami, a tak to také chceme. Ti bystřejší už si dokáží i křiknout a nahrát. Kromě klasické kličky či navezení míče do volna byla vidět častokrát i stahovačka, kterou se kluci učí.
Super je také jejich rozhodování. Sami se rozhodují, co so myslí, že je v ten moment nejlepší. Můžete na ně něco křiknout, dát jim na výběr, ale rozhodnutí už je na nich. Je to nejsložitější cesta, ale pokud se dotáhne do konce, je vidět krásný výsledek. Chceme děti vychovávat samostatně a zde na turnaji to bylo vidět.
Rodiče také skvěle podporovali své ratolesti a za to jim patří dík.