lupráce
Již dříve jste si na našich stránkách mohli o holandském fotbalu něco málo dozvědět ve článku holandská vize. Stručně jsem v článku shrnul hlavní myšlenky holandského fotbalu, který pro nás má být vzorem výchovy mládeže. Článek si můžete přečíst ZDE
Přednášku si připravil manažer holandského vzdělávacího systému Nico Romeinja. Sympatický, lehce prošedivělý pětačtyřicátník až padesátník nám povídal celé 4 hodiny o tom, jaký mají v Holandsku systém vzdělávání. A to nejen mládeže, ale také trenérů. Přednášku vedl v anglickém jazyce, mluvil velmi srozumitelně, plynule, raději jsem však využil možnost překladu do přidělených sluchátek.
Celkem se přednášky zúčastnilo odhadem 100 trenérů, mezi nimiž bylo i několik známých z klubů pražských soupeřů. Narazili jsme také na bývalého slavného hájeckého odchovance - Martina Hyského. Ještě než se dostanu k přednášce, chtěl bych poděkovat Tondovi Plachému, že nám umožnil se této kvalitní prezentace zúčastnit.
Na úvodním listu byla zobrazena tři hlavní témata:
1) Fotbal v Holandsku
2) Rozvoj hráčů
3) Vzdělávání trenérů
Na úvod jsme se tedy bavili o obecných věcech holandského fotbalu, ale i Holandsku jako země. Základní údaje si můžeme v dnešní době všude dohledat. Co však musím zmínit je v porovnání s námi obrovská hustota zalidnění. Holanďané mají asi o 6 milionu lidí více než my. Tito lidé žijí na téměř poloviční ploše oproti ČR. Hustota zalidnění je 395 lidí na kilometr čtvereční oproti našim 132. Když navíc zmíníme, že je pro ně fotbal něco jako náboženství, neboť i v té nejmenší vesničce nechybí kostel, hospoda a hřiště, tak se pak nedivím, že jsou na 1. místě žebříčku FIFA. Mimochodem Nico několikrát zmiňoval, že malá vzdálenost v zemi je velká deviza pro kvalitní výchovu fotbalistů.
Každá země má know-how své vlastní výchovy. Žádné tajemství své země nám však pan Nico netajil. Proč jsou tedy Holanďané o tolik před námi? Odpověď je jednoduchá. Mají velmi dobře vypracovaný koncept výchovy fotbalistů, který respektují top kluby a přispívají tak k vytváření kvalitního zázemí pro nejlepší fotbalisty. K tomu se ale dostaneme později ...
Klíčové prvky rozvoje hráčů:
Na úvod jsem schválně vynechal jednu podstatnou věc, ve které se oproti nám liší. Tou je maximální snaha o rozvoj jednotlivce u mládeže. Až poté budujeme tým, od určitého věku. Já této myšlence přikládám nejvyšší možný význam. Každý člověk, u dětí to platí dvojnásob, je unikátní a ke každému by se také tak mělo přistupovat. Pokud nebudeme brát na vědomí výjimky, nepřiměřenou zátěž, stres, fotbalovou kvalitu u každého zvlášť, brzy o některé hráče přijdeme a nevytvoříme z těchto jedinců dobrý mančaft. Když říkám dobrý mančaft, nemyslím tím mužstvo, které pouze vyhrává. Pokud to mám převést na hájecké podmínky, tak tím myslím mužstvo, které společně dělá jeden sport, navzájem se v tom podporuje, vytváří se zde mezi sebou přátelské vztahy a zároveň se jednotlivci i tým zlepšují v tom, co všechny baví. Dobrá parta v týmu je nesmírně důležitá.
O amatérských klubech se příliš nemluvilo. Dozvěděli jsme se o nich opravdu málo informací. Je to logické. Na studiu trenérské licence UEFA A se očekává, že absolventi se prosadí v profesionálních týmech.
Jedna z mála zmínek se týkala méně šikovných hráčů. Sice si nemyslím, že to bylo směřováno k amatérským klubům, ale v našich podmínkách je to častější varianta. Holanďané razí jednu podstatnou myšlenku, a to že by proti sobě měli nastupovat ti nejlepší z nejlepších. Na základě toho vytvořili model tzv. pyramidy. Existuje souvislost mezi špičkou a základnou. Bez výborné špičky nevytvoříte dobrou základnu, neboť tolik dětí to k fotbalu nepřitáhne, naopak bez dobré základny nevytvoříte výbornou špičku. Jak je to jednoduché.
U tohoto tématu se na chvíli musím zastavit. Přijde mi, že mnozí funkcionáři si tento hrozně důležitý model neuvědomují. Stále upozorňují na to, jak musíme podporovat špičku, aby byla co nejkvalitnější. S tím souhlasím. Ovšem co základna? Ta se má o sebe postarat sama? Jak? To je na tom to smutné, mnoho špičkových českých hráčů vzešlo z amatérských klubů. Časem přestoupili do profesionálních týmů, které za ně inkasovaly velké peníze. Jenže u nás se o spodek nestará nikdo. Kvalita může vycházet pouze z kvantity. Čím více hráčů mám, tím je větší pravděpodobnost, že se jich více prosadí v lize, v zahraničí, v reprezentaci. Často se u nás zapomíná, že existují kluby, které se starají o desítky až stovky dětí a nejsou podporovány. Netýká se to jen fotbalu, ale celého neziskového (amatérského) sportu v ČR. Ekonomický tlak dnešní doby je pro amatérské kluby enormní. Nerad bych zažil dobu, až kluby tlak nevydrží, zaniknou. Co se stane s českým fotbalem pak? Přesune se základna pod profesionální kluby, které se budou starat i o ty, kteří budou momentálně méně šikovní?
Pyramida:
Na rozdíl od nás mají v Holandsku tři stupně pyramidy.
1. Profesionální topkluby s mládežnickou akademií.
Tyto kluby jsou na úplném vrcholu pyramidy. Jsou to po většinou prvoligové týmy, které vychovají mnoho talentů do fotbalového světa. Zajímavostí však je ten fakt, že původně mělo statut top akademie 36 týmů. KNVB (holandský svaz) však chtěl, aby nastupovali nejlepší z nejlepších proti nejlepším z nejlepších, a tak zredukoval počet účastníků z 36 na 13, přestože je 18 účastníků v nejvyšší holandské lize. Akademie tak mezi sebou musí spolupracovat, nejlepší hráči přecházejí do té nejlepší akademie (nejlépe postavený klub v tabulce). Jen tak pro představu převedenou na české poměry. Umíte si představit, že by např. Bohemka spolupracovala se Slavií, vzhledem k blízkosti lokalit obou klubů?
2. Profesionální /amatérský fotbal
Patří sem kluby, které dříve měly akademii, ale vzhledem k redukci o ni přišly. Také sem patří špičkové amatérské kluby. Tato skupina vyplňuje prostředek pyramidy. Pro tuto skupinu se vytvořila soutěž mezi amatérským a profesionálním fotbalem.
Nemohu zapomenout zmínit zajímavý příklad, že i v amatérském klubu se dá vychovat špičkový hráč. Dirk Kuyt působil až do svých 18 let v amatérském klubu Quick Boys a dnes patří do širšího kádru Holandska a Liverpoolu.
3. Amatérský fotbal
Tyto týmy vytváří základ pyramidy. Často v nich působí v roli trenérů rodiče. U této nejnižší úrovně působí cca 50% trenérů s nejnižšími licencemi a 50% rodičů. To se ale svazu moc nelíbilo. Původně to bylo tak, že svaz pořádal školení v Amsterdamu, kam ovšem lidé nedojížděli. A tak se rozhodl školit přímo v klubech. Je to správná cesta, jak navýšit počet vzdělaných trenérů. Až 75% školení ročně jsou právě tyto školení pro menší kluby.
Struktura soutěží:
O té jsem se zmiňoval již v prvním článku o holandském fotbale, neboť mi to přišlo hodně zajímavé. A i když mi bylo jedním člověkem ze svazu řečeno, že jsem zmínil špatnou strukturu, tak pan Nico mně potvrdil, že jsem měl pravdu.
Holanďané, ze kterých si podle mnoha lidí ze svazu máme brát příklad, hrají 4+1 pouze v kategorii předpřípravky, tedy U6. My tuto kategorii nemáme jako soutěžní, nicméně dnes ji nahrazují různé soutěže, které neřídí svaz, nýbrž jednotlivé týmy či lidé. Např. Mini Cup, Mini Star, Meteor liga ...
Od kategorie mladší přípravky, tedy U7, hrají 7+1. Neříkám, že je to lepší systém, než hry malých forem. Souhlasím s tím, že menší počet hráčů zvyšuje počet dotyků s míčem. Narážím zde na věc, která mi dává za pravdu - základ fotbalu u dětí je v tréninku, ne v zápase. Valnou část věcí naučíte dítě v tréninkové jednotce. Zápas je poté o tom, jak hráč přenese věci z tréninku do zápasu. Tím ovšem neříkám, že by se mělo hrát v mladší přípravce 7+1. Pouze poukazuji na to, že forma zápasu není klíčová. Klíčový je trénink. Vždyť Holanďané vychovávají spoustu kvalitních hráčů a přitom hrají od nejmenšího věku 7+1.
Soutěže 7+1 hrají až do kategorie U10, od U11 (pro nás ročník 2001 - tedy starší přípravka A) hrají 11 vs 11. Na můj vkus je to příliš brzy. KNVB uvažuje o hře 9+1 v kategorii mladších žáků, ovšem trenéři jsou proti. Trenéři myslí na své úspěchy a nezajímá je, co je nejlepší pro děti.
Od kategorie U12 se hrají ligy. Jelikož je Holandsko malé, mohou se hrát ligy celostátní se záměrem, aby hráli nejlepší proti nejlepším. Na to je kladen největší důraz. Mládežnické ligy jsou až do kategorie U21, tedy končí o 2 roky později než u nás starší dorost.
V souvislosti se strukturami soutěží jsme narazili ještě na jeden okruh, který by vystačil na samostatnou úvahu, a to hraní na výsledky. Poprvé se o tom pan Nico zmínil u rozvoje hráčů, když jsme řešili pyramidu. Pan Nico zmínil, že hra se hraje pro to, aby se vítězilo. Původně mě to velmi zarazilo, než dodal dovětek, že trenéra by však měla zajímat jiná věc, a to komplexní rozvoj hráčů a učení se fotbalu. Holanďané mají vypracovaný věkový plán, ve kterém jsou zmíněna jednotlivá období a co se v nich učí. Např. U6 - kontrola míče, U8 - zpracování míče, U10 - hraní týmově, atd. Učit se vyhrávat zápasy mají zmíněno až u kategorie U16, tedy pro nás první přechod ze starších žáků do mladšího dorostu. Nejspíš i proto je holandská Eredivisie jedna z nejatraktivnějších lig, ve které padá mnoho branek. Diváci se na stadiony chodí bavit fotbalem a očekávají tedy útočnou aktivitu bez ohledu na výsledek. Samozřejmě se to nesmí brát doslova.
Výchova a vzdělávání hráčů:
Tuto kapitolu nedokážu přesně slovně popsat, neboť zde nám byly nápomocny obrázky, na kterých se holandský rámec výchovy hráčů ukazoval. Důležitým aspektem byla přítomnost hry na hřišti. Sleduje se, jak hráči zvládají útočné a obranné činnosti a přechody mezi nimi.
Hráč by měl hrát důležitou roli při vzdělávání. Měl by umět analyzovat svůj výkon, dávat si osobní cíle, úkoly. Je důležité, aby se hráč zabýval svým rozvojem sám od sebe.
Výukové prostředí pro hráče by se mělo podobat co nejvíce situacím ze zápasu. Trénink by měl být založen na stejných principech jako zápas. Důležitým aspektem je zde přítomnost soupeře. Pokud chcete nacvičit určitou herní situaci, musíte dopodrobna popsat svým hráčům hrající soupeře, jak se mají chovat, neboť tak se budou soupeři chovat i při zápasech. Mnoho trenérů na to oponuje údajně tím, že se starají hlavně o nácvik svého týmu a hra soupeře je nemusí v tuto chvíli zajímat.
Trenér také musí být opatrný, pokud požaduje po hráči nové věci. Hráč má určité návyky. Pokud po něm chceme nové věci, nemusí se mu dařit hned, je důležité, aby nekleslo jeho sebevědomí a nedostal se do paniky (viz obrázek). Musí zde být snaha o vysvětlení, co se po něm chce, aby se to sám naučil.
Závěr
V závěrečné půlhodině jsme měli prostor pro otázky. Škoda, že ho nebylo více, jistě bychom se dozvěděli ještě spoustu zajímavých věcí. Nicméně jsem se nemohl nezeptat na struktury pyramidy v rámci podpory klubů při přestupech hráčů do větších oddílů. Snad jsem správně pochopil odpověď, když mi bylo řečeno, že se nejedná tolik o jednu konkrétní částku za jednoho hráče, nýbrž o podporu menšího klubu jako takového. Zřejmě si dobře uvědomují, že bez spodku pyramidy nelze fotbal dělat.
Jestliže budete mít jakoukoliv otázku, nemusíte se bát mi napsat. Snažil jsem se co nejvíce přiblížit a shrnout čtyřhodinovou prezentaci do co nejkratšího a nejsrozumitelnějšího textu. Prezentace byla velmi přínosná a zajímavá. Přesto na naše poměry těžko aplikovatelná. U nás není jednotné myšlení, bez kterého tento systém nemůže fungovat. Až všichni budeme mluvit společným fotbalovým jazykem, třeba se český fotbal posune zpátky, kam patří. Není hezké se dívat na pořadí států, kdy se před námi tyčí země jako je Burkina Faso. Pro to ale musíme něco udělat. Kdy začneme?