lupráce
Jsi na Hájích víc jak tři a půl roku. Na co konkrétně vzpomínáš nejraději?
Nejraději vzpomínám na úspěchy ročníku 2002, které jsem až do podzimu trénoval. Hlavě pak na stmelovaní party hráčů a rodičů. Také na mnoho mimofotbalových aktivit, např. táborovku, posezení v pivovaru s rodiči, cyklovýlet. S několika rodiči jsem zůstal v kontaktu a stali se z nás z mého pohledu přátelé.
A co nějaká důležitá výhra?
Tak samozřejmě je krásné něco vyhrát. Vzpomínám, když jsme poprvé vyhráli turnaj v Říčanech, krásný turnaj byl také v Milovicích, kdy jsme v jeden den získali 1. a 2. místo, to všechno jsou krásné pocity. Ale mnohem podstatnější než jednotlivé turnaje či zápasy bylo to, že po celé tři jsme roky táhli za jeden provaz, užili si spoustu legrace, něco se naučili a vytvořili kamarádské prostředí, kde se kluci, pokud vím, cítili dobře.
Na co si vzpomeneš za 20 let?
Na první trénink na Hájích, kdy jsem byl hozený do vody a měl jsem se v ní naučit plavat, přišlo tam 25 pěti a šesti letých natěšených kluků a všichni zírali, co se bude dít. Určitě to pro mě byl jeden z nejpodstatnějších momentů v životě, který mě nasměroval k tomu, co bych v budoucnu dělal za práci.
Vybaví se ti nějaké chyby, které jsi udělal?
V počátcích samozřejmě každý trenér udělá chyby, pamatuji si na nějaké pokřiky, které jsem v emocích vykřikl a později toho litoval. Důležité je ovšem se z takovýchto chyb poučit.
Chtěl bys něco vrátit zpátky?
Vždycky se dá něco udělat lépe, za ty tři roky, co jsem měl 2002, jsem jistě udělal mnoho chyb. Jen ten, kdo nic nedělá, tak nic nezkazí. Ničeho nelituji, myslím si, že jsme to dělali správně, o tom jsem přesvědčen. Dokazuje to i počet hráčů v tomto ročníku, který je kolem 30 kluků a holek.
V čem vidíš hlavní problémy českého fotbalu?
Největší problém vidím v tom, že není adekvátně, podporován spodek fotbalu, tím myslím zejména amatérské oddíly tzn. nestřediskové, neligové. Představ si pyramidu, co je na ní nejpodstatnější? Vrchol musí stát na pevném základu. Pokud se dostatečně nebudou podporovat amatérské oddíly, schválně neříkám menší, protože vůbec nemusí být malé, a nedej bože zaniknou, odkud si budou ty větší oddíly vybírat hráče? Uvedu příklad, Sparta, Slavia, Bohemka si vybírá talentované hráče z okolních pražských oddílů a nevěřím tomu, že se tyto kluby budou starat o všechny aktuálně méně nadané fotbalisty se zájmem hrát fotbal, ze kterých můžou za pár let vyrůst velcí hráči.
Problémem je tedy v systému našeho fotbalu?
Systém je dost podstatný, ale nejdůležitější je lidská mentalita, která systém vytváří. Vše záleží na tom, kdo a jak fotbal dělá. Podstatné je vedení jednotlivých klubů, které má možnost říct trenérům, jak chce pracovat. Pokud budeme učit vyhrávat kluky za každou cenu na úkor kvality a výchovy, tak je něco špatně. Jsem zastáncem odehrát krásné utkání, které může dopadnout prohrou 6:5, než abychom náhodně vyhráli 1:0. Hrou se má člověk bavit, zkusit si věci, které se naučil na tréninku nebo na plácku. Po chybách, např. že se nepovede klička, pak padají branky, jenže až se mu za 3 roky z 90% tato klička bude dařit, tak jsme něčeho docílili. Kvalitní výchova se většinou neprojeví hned, nýbrž za určitou dobu.
Jaké je vůbec tvoje funkce na Hájích?
Má pozice se nazývá „organizační manažer pro mládež“ a byla vytvořena zejména kvůli komunikaci s vnějšími subjekty, hlavně jsem však trenérem přípravek ročníků 2005 a 2006, dále pak vedoucím kroužků na základních školách Mendelova a Květnového vítězství, kde mám také částečný úvazek jako učitel TV.
Co všechno obnáší tvá práce na Hájích?
Jak jsem již zmínil, jsem hlavně trenérem dětí, krom toho se snažím pomáhat sekretáři se zajištěním sportovní činnosti. Ve spolupráci s Davidem Kopcem z ČAFC organizuji přes zimu kolem padesáti turnajů pro přípravky, které se nazývají KOMA CUP, spoluorganizuji zimní ligu na Hájích. Dále se starám o web a jsem hrozně rád, že se podařilo spustit nové stránky, na kterých se lidé mohou dozvědět více informací o našem klubu. Mezi novinky patří rozpis tréninků, přátelská utkání, turnaje, vylepšená multimédia a v neposlední řadě pak diskuzní fórum. Mimo to komunikuji se svazem o sportovní činnosti – struktura soutěží, přestupní řád, trenérská školení atd. Jako učitel se účastním sportovních akcí se školou, hlavně s 1. stupněm. Můžu říct, že provázanost škola – klub je velmi dobré spojení. Mám díky tomu přehled o spoustě hráčů mimo svůj ročník, které jsem dříve trénoval a zůstávám s nimi i nadále v kontaktu. Navíc můžu řešit jejich problémy provázaně, snáze komunikuji s rodiči. Znám kolem 80 % hráčů Hájů od nejmenších po chlapy, dokážu o každém říct pár poznámek a mám o nich představu jak po stránce fotbalové, tak i po té lidské, což je velká výhoda v komunikaci s nimi.
Co by si chtěl v budoucnu dělat? Máš nějaký trenérský cíl?
Rozhodně bych rád zůstal u sportu a u dětí, co se týče té druhé otázky, mým cílem je naučit hrát děti hezký fotbal a naučit je základy slušného chování do života. Nemám ambice být ve Slavii, ve Spartě na pozici trenéra, protože se tam časem s některými hráči kvůli výkonnostním důvodům musíte rozloučit. Raději bych zůstal na Hájích v trenérsko-funkcionářském kruhu.
Něco málo o tobě
Jaký je tvůj fotbalový vzor?
S pozice hráče to jsou Nedvěd, Kozel, Bergkamp a Iniesta. Jako trenéři se mi líbí Guardiola a Hiddink.
Ví se o tobě, že na hřišti trávíš hodně času. Co děláš ve volné chvíli?
V poslední době mě pohltila kytara. Poslouchám rockovou muziku, kterou se snažím hrát na kytaru. Mám rád kvalitní filmy jako např. L.A. přísně tajné, Čas probuzení, Magnolia. Snažím se pravidelně vídat s kamarády, ale poslední dobou se mi to moc nedaří.
Studuješ při fotbale?
Studoval jsem, ale i kvůli časové náročnosti jsem se musel rozhodnout a nakonec jsem dal přednost Hájům. Vím, že vzdělání je důležité, a tak přemýšlím nad možností dálkového studia.
Nemrzí tě, že si přerušil studium?
Ne. Musel bych výrazně omezit činnost na Hájích, a to já nechtěl. Často pracuji od osmi od rána až do pozdního večera a neměl bych na studium čas.
Uvidíme tě někdy koncertovat?
Určitě. I když jsem začátečník, vystupoval jsem na vánočním koncertu Květňáku. Za měsíc pořádá škola společenský večer a pravděpodobně zahraji dvě písničky. Podle (ne)úspěchu zjistím, zda nebude lepší, když se ze mne stane kytarista (smích).