lupráce
Rád bych na začátku upozornil, že se v článku objeví jak fakta, tak také mé úvahy či myšlenky, které prosím neberte jako dogma.
Článek volně navazuje na loňskou úvahu, kterou jsem napsal společně s Davidem Kopcem. Pro lepší zasvěcení do problematiky si loňský článek můžete přečíst ZDE.
1. Odchod Ivana Haška
Nedá se začít snad ničím jiným. V červnu oznámil odchod z pozice předsedy tehdy ještě ČMFS pan doktor Ivan Hašek, muž označovaný za spasitele českého fotbalu. Mnozí tak k němu také vzhlíželi. Přesto po dvou letech svého působení, tedy přesně v polovině jeho funkčního období, se sbalil a odešel. Za ty dva roky, co v pozici předsedy působil, nastalo v českém fotbale značné množství změn. Např. změna velikosti hřiště u nejmenších, vznik středisek a center mládeže, projekt farem nebo juniorská liga. Výčet změn by byl mnohem větší. Je však škoda, že pan Hašek nevydržel do konce, aby viděl, zda jsou to změny k lepšímu či horšímu a nesl za ně zodpovědnost. Spekulovat však nad tím, zda ho opravdu tolik lákalo trénování nebo již nemohl přehlížet některé okolní věci, je naprosto zbytečné.
Po odchodu Ivana Haška tedy nastal určitý rozkol v českém fotbalu, který vyústil zářijovou Valnou hromadou FAČR, na které měl být zvolen nový předseda. Rozhodovalo se mezi panem Peltou a panem Rajchlem. Tedy vlastně nerozhodovalo. Vzhledem k tomu, že moravští delegáti neschválili program Valné hromady, tak se nakonec ani nevolilo. Celá tato akce stála 750 000 Kč, tolik potřebných právě v mládežnickém a amatérském fotbale. Byly to pouze vyhozené peníze. Přesto peníze zdaleka nejsou to nejhorší. Ukázalo se, že nejsme schopni společně pracovat na zlepšení kvality fotbalu. Nejdeme stejným směrem, jedná se pouze o boj, moc ve fotbale, na kterou nejvíce doplácí ti dole. Ti, kteří odvádí spoustu kvalitní práce, ale nemohou nic změnit. Jsou pouhými figurkami v boji mecenášů o větší moc.
Další Valná hromada už naštěstí fiaskem nedopadla a nový předseda byl zvolen. Stal se jím pan Miroslav Pelta. Stalo se tak v době postupu české reprezentace na evropský šampionát v Polsku a Ukrajině. Před novým předsedou tak stojí rok a půl tvrdé práce. Za významný úspěch se dá považovat vítězství v kandidatuře o pořádání evropského šampionátu hráčů do 21 let, které se v naší republice bude pořádat v roce 2015. Tento turnaj budeme hostit na stadiónech na Letné, v Edenu, v Olomouci a v Uherském Hradišti.
2. Členství ve FAČR
Od 1.7.2011 nese bývalý ČMFS nový název, a to Fotbalová asociace České republiky. Mnoho lidí si na nový název nemohlo zvyknout a stále svaz nazývá ČMFS. Podstatné je však to, že FAČR vzhledem k podpoře od MŠMT a státu potřebovala sjednotit počet členů. A doposud žádné členství v ČMFS neexistovalo. Do 29.2. tedy měly kluby za povinnost registrovat všechny své členy do FAČR k utvoření centrální databáze.
Aby se svaz ujistil, že přihlášky všichni podají, "vydíral" kluby tím, že kdo je včas nepodá, nebude moci nastupovat v nové sezóně 2012/2013 v žádné soutěži ani okresních fotbalových svazů. Upřímně řečeno, byla to velmi jednoduchá varianta, jak donutit týmy přihlášky odevzdat. A metoda biče v tomto případě zafungovala velmi dobře. S tím jsem problém neměl, protože utvoření centrální databáze může přinést administrativní ulehčení klubovým funkcionářům. Ve florbale existuje systém FIS, přes který můžete dělat veškerou administrativu z pohodlí svého domova. Něco podobného bych si dokázal představit i ve fotbale.
Problém jsem však měl se vstupním poplatkem člena. Tedy ne ani tak s tím prvním, 50 Kč není nijak velká částka. Nelíbí se mi však stupňování této částky do příštích let, kterou prakticky nemůžeme ovlivnit. V dalším roce by se měla hodnota u mládeže rovnat stokoruně, u dospělých 200 Kč. Jak to bude v dalších letech však nikdo neví a jsme vlastně v pasti, neboť jedinou možností jak z toho ven, je vystoupit z FAČR. Věřím, že poplatky u mládeže výše neporostou. Svaz následně vydal prohlášení o tom, že 80% z vybrané částky by se mělo vrátit zpátky klubům a 20% připadnout svazu. Uvidíme, jaká bude realita. Návrh na rozdělení členských příspěvků
3. Střediska a centra mládeže
Zde můžu předkládat pouze informace, které mám z druhé ruky. Háje středisko mládeže nemají, a tak jsem tyto soutěže nemohl pocítit na vlastní kůži.
V listopadu proběhl seminář, který se stejně jako na podzim roku 2010 uskutečnil v Nymburce. Jediný rozdíl byl v tom, že nyní se jej mohli zúčastnit pouze zástupci hrající tyto soutěže. Ostatní mohli své názory vyjádřit pouze pomocí dokumentu, který se na stránkách svazu objevil 14.10.2011. Své podněty jste však museli vyjádřit do 20.10.2011. Je také nutné podotknout, že tento dokument nebyl uveden na hlavní straně, dokonce ani ne v hlavní rubrice komise mládeže FAČR, nicméně v podsložce SpSM a SCM. Počet lidí, který narazí na tuto stránku zrovna v tomto termínu a má na vyjádření pouze 6 dní se limitně blíží nule. Připadá mi to tak, jako by na svazu ani nechtěli znát názory ostatních a jen si tak odbyli skutečnost, že lidi tu šanci vyjádřit svůj názor měli. ZDE
Co se týče sportovní úrovně soutěží, tak na ty jsem slyšel všelijaké názory. Problémem je hlavně kategorie mladších žáků, kde mají týmy problémy dát na dvě hřiště kvalitní hráče, aby sehráli vyrovnaná utkání. Často si neligové střediskové týmy berou hráče na střídavý start či se paktují s jinými oddíly, jen aby měly dostatečný počet hráčů na obou stranách. V kategorii starších žáků tento problém odpadá s přechodem na velké hřiště. Dost by mě ale zajímalo, co se stane s těmi hráči, kteří při přechodu z půlky hřiště (kategorie 7+1) přecházejí do kategorie starších žáků (10+1)? Kde poté hrají?
To je hlavní negativum, které na vytvoření těchto soutěží vidím. Souhlasím s hrou mladších žáků na půlku hřiště, myslím, že pro kluky je to jednoznačně pozitivní změna. S čím však nesouhlasím je hra na dvě hřiště. Když si to spočítáte početně, na dvě hřiště v kategorii 7+1 je ideální počet hráčů v týmu minimálně 25. Musíte počítat se zraněními, nemocemi, školami v přírodě apod. Kdežto v kategorii starších žáků je optimální 18 - 20 hráčů. Kam odejde těch pět hráčů navíc? Nebo zůstanou v širším kádru klubu? Budou tak mít dostatečně velké vyžití ve věku, kdy by se jim mělo dostávat maximální zápasové intenzity? Nebo se vrátí do klubu, ze kterého přišli? Mnohdy se tomu tak neděje.
Já si myslím, že by to mělo být naopak. Mít v kategorii mladších žáků cca 15 hráčů, kteří by dostávali maximální péči a mít vytipované další hráče z nižších soutěží, které by střediskové kluby mohly oslovit do kategorie mladších žáků. Místo toho, aby se tedy někteří hráči vyhazovali, tak by se hráči do týmů nabírali. To by však musela existovat spolupráce mezi oddíly. V kategorii starších žáků už můžete poznat, zda na tu vyšší úroveň hráč dosahuje. Navíc v době střídavých startů není problém si ho na půl roku vyzkoušet, aniž by vypadl z party mateřského týmu. Je to mnohem lepší cesta, než když se v mladších žácích naberou hráči a ve starších žácích vyhodí, protože už nejsou početně potřeba.
Navíc kolik týmů získalo v loňské sezóně statut střediska. Jen v Praze to bylo 9 týmů Sparta, Slavia, Dukla, Viktorka, Motorlet, Meteor, Admira, Vyšehrad (který nemá statut, ale získal možnost hrát soutěže FAČR). Nejsem si pak úplně jistý, zda všechny tyto týmy mohou nabrat dostatečnou hráčskou kvalitu (opět se bavím zejména o kategorii mladších žáků), aby hrály vyrovnaně žákovskou "ligu". Mohu se však mýlit ...
4. Krajská střediska mládeže
V dubnu přišla na kluby nabídka o možnosti získání statutu krajského střediska mládeže. Jedná se o podporu nejlépe s mládeží pracujících oddílů v rámci kraje. Na Prahu přišla dotace 60 000, s tím, že minimální částka, která se klubu může přidělit, je 20 000. Rozhodlo se tedy, že tento statut v Praze získají 3 oddíly. Přihlášku v určeném termínu podalo 5 pražských celků - Vyšehrad, Tempo, Aritma, Střešovice a Háje. Tato možnost se týká pouze družstev, které nemají statut FAČR (Vyšehrad tento statut nemá, i když hraje soutěže středisek).
Vypracované projekty mají kluby odevzdat do čtvrtka 10.5. 2012. Náš výkonný výbor ho dnes úspěšně dopracoval do finální podoby. To, kdo dotaci získá, se rozhodne na základě bodového součtu jednotlivých částí daných podmínek. Kritéria jsou: spolupráce se školou, spolupráce s MČ, družstva v nejvyšších soutěžích KFS, trenérské obsazení (podmínky licencí), počtu hráčů v týmech a zázemí v podobě hřišť.
Nejedná se o nikterak vysokou podporu, nicméně každá koruna je v dnešní době dobrá. Základní myšlenkou je však podpora a motivace pro oddíly, které dlouhodobě kvalitně pracují s mládeží.
Je to jeden z bodů, jak by mohla do budoucna vypadat struktura klubů v ČR. Udělal by se klasický pyramidový systém s tím, že na vrcholu by byly ligové týmy, ligová střediska. Pod tato střediska by dle OBLASTI spadala nižší střediska, v tomto případě krajská střediska typu Háje, ČAFC, Tempo, Střešovice, ... Zejména nosné mládežnické týmy. Ty by musely být dobře dotované jak ze svazu, tak i z ligových týmů. Pod krajská střediska by pak spadaly menší oddíly, na které by dohlížely a byly částečně zodpovědné za jejich fungování (hlavně sportovní stránka). Nosným bodem by musela být propracovaná struktura podpory jednotlivých týmů, tak, aby se na spodek nikdo nevykašlal. V každé oblasti by se našel jeden takový nosný tým, který by měl danou oblast na starost, a to i co se týče školení trenérů. Vždyť všem by nám mělo jít o blaho dětí a co nejkvalitnější práci s nimi. Trenéry krajských středisek by zase školili trenéři ligových týmů. I posun hráčů by byl pozvolnější, z menších klubů do krajských středisek (kde by se hrála o něco vyšší soutěž) a pak pozvolna do ligových týmů, pokud na to daný hráč má.
Dnešní doba tlačí na týmy, aby si každý hrabal sám na svém písečku a vytěžil maximum pro sebe. Měli bychom se však naučit lépe spolupracovat, vymyslet více fungující strukturu a koncepci. O spodek se však nikdo nestará. U nás jsou víceméně podporované hlavně střediskové kluby a na spodek se nehledí. Přitom hlavně zde se pohybuje spousta nadaných hráčů. Stačí se jen podívat na tento odkaz: Kde se rodí špičkoví hráči?
V článku se jasně potvrzuje, kde začínali bývalí top hráči. Proto jsem rád alespoň za nějaké dotace týmů mimo žákovskou "ligu", i když jsou se stále narůstajícími ekonomickými podmínkami nedostačující.
5. Soutěže přípravek 4+1 a 5+1
Jednoznačně výborná věc, kterou na svazu udělali. Zvláště když jsem to mohl porovnat při McDonalds cupu, kde jsme s prckama hráli 7+1. S odstupem to můžu zhodnotit jako jednu z nejlepších změn, kterou svaz za poslední dobu udělal. Někteří s tím možná nesouhlasí a často se s nimi o tom bavím, já však mám v tomto jasno. Možná by se dalo udělat, aby se hrála 4+1 pouze v prvním roce mladší přípravky, 5+1 by se tak posunula a tím se mohla posunout i 7+1, která byla dříve v přípravkách běžným jevem. Je to však o trpělivosti. Stále tvrdím, že nejpodstatnějším článkem je trénink, nikoliv zápas. Nicméně tím, že se začalo hrát na menší hřiště a dosahovalo se někdy až úsměvných divokých přestřelek, klesl tlak na výsledky. Právě přehnaně vysokým počtem vstřelených branek přestaly výsledky lidi zajímat. Tedy stále je vnímají, ovšem řekl bych, že výsledek již není prioritou číslo jedna, jak tomu bývalo dříve. Je pravda, že je to dáno i tím, že hrajeme v přípravkách tzv. soutěž ELITE (dostanu se k ní později), kde s trenéry soupeře není téměř jediný problém.
Svaz dokonce i zakázal zveřejňování výsledků v mladší přípravce, to však nezabránilo několika jedincům, aby si na veřejně dostupných serverech udělali vlastní tabulku a i nadále se výsledky nejmenších zaznamenávali. Opravdu nevím, k čemu je to dobré. Naštěstí už ubývá i lidí, kteří tyto tabulky sledují.
Hlavní posun vidím i v přizpůsobení trenérů na malé hřiště. Dříve hráli někteří kulantně řečeno jednodušeji (tzn. nakopávali dlouhé míče) namísto učení fotbalu. Tím, že se snížil tlak na výsledky a vzrostl důraz na kvalitu hry, můžeme vidět více fotbalovosti při zápasech nejmenších. Bohužel ne ještě všude, opět je tomu tak hlavně v elitě. Přesto jako pořadatel obrovského počtu zimních turnajů můžu s klidným svědomím říci, že se hra týmů zkvalitnila a i pokyny trenérů už nejsou někdy tak do očí bijící. Teď to může vypadat jako že si o sobě myslím kdovíjak dobrý nejsem trenér, ale byl jsem téměř každý víkend v zimě jako pořadatel na turnaji a schválně jsem se zaměřil na chování trenérů a rodičů. Trenéři s pokyny: nakopni to; urvi to; hlavně neztrať, se mezi námi stále pohybují, jejich počet však klesá. Stále však na kluky dle mého názoru až příliš mluví rodiče. Nevím jak je tomu v jiných týmech, ale u mě neabsolvují rodiče všechny tréninky, nevidí, co vše se učíme a nejsou s námi v šatně před zápasem kdy si říkáme, jak budeme hrát. Z jaké pravomoci tedy do fotbalu mluví? Že se na něj dívají v televizi? Tím neříkám, že by rodič měl mlčet. Ba naopak. Měl by své dítě a potažmo celý tým povzbuzovat. A z turnajů vím, že je to pro kluky nádhera hrát před povzbuzujícími diváky. Kdybychom hráli my sami, tak by nás to přeci také nabudilo. V praxi z turnajů však mohu říct, že čím jsou děti starší, tím méně se fandí, a tím více se pokřikuje a nadává.
Naštěstí je spousta rodičů, kteří si uvědomují, že trenér je na hřišti od toho, aby kluky učil a jsou spíše výjimky mezi lidmi, rodiče, kteří jsou negativní a trenérovi do toho mluví. Když se tak stane, tak si bohužel neuvědomí, že jediný, kdo to odnese, je dítě samotné, protože neví, jak má hrát, když mu jeden říká to a druhý zase ono. Tím se dostává pod zbytečný tlak.
Video Respekt: Průvodce pro rodiče
Soutěž ELITE:
Od všeobecných informací se přesunu konkrétně do soutěží ELITE, což je vlastně přebor Prahy v kategorii přípravek. V letošní sezóně tuto soutěž hraje 14 družstev - Sparta, Slavia, Bohemka, Dukla, Viktorka, Admira, Motorlet, Meteor, ČAFC, Tempo, Braník, Háje, Podolí, Aritma. Nyní už je ovšem jasné, že příštího ročníku se zúčastní pouze 12 mužstev. Elitu si tak nezahraje Podolí a Aritma, jinak se účastníci nemění. Kdyby někdo vypadl, tak je nahradí Střešovice, které jsou náhradníky této soutěže.
Již letos končily některé zápasy obrovskými výsledkovými rozdíly, a tak se komise mládeže PFS zabývala, jak docílit toho, aby některé zápasy nekončily tak obrovským rozdílem. Jednou z variant bylo posunutí ligových týmů o ročník výše ve všech kategoriích (podmínkou ELITY je hrát podle ročníků soutěže na dvě hřiště) a výchozí ročník starší přípravky (letos ročník 2001) hrát mezi sebou minitabulkou v počtu 7+1. Tato varianta byla docela pravděpodobná, přesto se z ní nakonec ustoupilo. Tím tedy vznikne tlak na neligové případně nestřediskové týmy pracovat rychleji a kvalitněji, aby nedostávaly "dardy".
Z pohledu Hájů tu kvalitu máme, bohužel nikoliv na dvou hřištích. V každém ročníku jsme schopni poskládat jedno konkurence schopné hřiště a nemáme problém hrát s kýmkoliv vyjma pražských S. Nejsme však výběrový tým jako ligové kluby, které odmalička pracují s aktuálně "nejlepšími" hráči a navíc je doplňují "nejlepšími" hráči jiných týmů, které si vyhlédnou na zápase, na turnaji. Pak je logické, že jsou o tolik ve předu na rozdíl od mužstev, kde se starají o všechny děti. A tak by to mělo být, starat se o všechny děti. Zaprvé, zakažte někomu sportovat. Zadruhé, zkušenost praví, že i ti "pomaleji" se učící hráči v přípravkách se můžou propracovat do vyšších soutěží a naopak ti dříve "nejlepší" hráči se nemusí prosadit ani v divizi.
Nicméně přesto a právě proto, že to takto funguje, se můžou týmy jako Háje posouvat kvalitou nahoru. Tím, že hrajeme samé těžké zápasy se zlepšujeme zápas od zápasu více, než kdybychom nastupovali proti slabším soupeřům a drtili je. Navíc není moc jiných týmů mimo elitu, kteří dokážou dát v každém ročníku dohromady hráče na dvě hřiště. Nejhorší na tom je právě určitý tlak, že kluci nevyhrávají zápasy tak, jak by bylo třeba a tím klesá i jejich sebevědomí. Někteří po zápase ani neví, že prohráli, jiní si však prohry berou těžko k srdci. Právě v tom momentu musí přijít vliv dospělých a vysvětlení a nabuzení k dalšímu hraní. A v tom musí být rodiče i trenéři za jedno. Navíc by tyto týmy měly hrát přáteláky, ve kterých si zvednou sebevědomí. Letos na halových turnajích patřily Háje k lepším týmům a mnohdy braly medaile za umístění na bedně.
Elita se tedy bude i nadále hrát proti stejně starým klukům. A stále v režimu dlouhodobé soutěže, i když se někteří aktivní členové komise mládeže snažili změnit strukturu na miniturnaje (dvojzápasy). Návrh byl takový, že by se vytvořila devítičlenná skupina. Jednou za dva týdny by pak každý tým odehrál dvojzápas a další týden by měl volno. Vycházelo by to na 6 víkendů na podzim a 6 víkendů na jaře. Tento model byl plánován pro mladší přípravku, ale vzhledem k tomu, že zatím neexistuje vhodný software, tak byl návrh odložen. Za sebe můžu říct, že se mi tento model velmi zamlouvá, neboť rodiny mají možnost jednou za dva týdny vyjet mimo Prahu a nemusí zůstávat jen kvůli jednomu zápasu. Návrh má být do října dopracován a pokud by byl schválen, rozjel by se tento model od sezóny 2013/2014.
6. Přestupní řád
Dne 14.12.2011 byla na oficiálních stránkách představena novela přestupního řádu pro neprofesionální fotbalisty. Novela přestupního řádu ZDE. Od té doby jsme měli do konce ledna čas na zaslání připomínek panu Luďku Procházkovi, který novelu přestupního řádu připravil. Zdá se to jako dlouhá doba, ovšem na řešení tak obsáhlé problematiky to příliš dlouho nebylo. Prakticky celý leden jsme pracovali na návrzích, dělali škrty, dlouze telefonovali a zpracovávali novelu dle našeho nejlepšího vědomí a svědomí. Pan Procházka jistě na novele pracoval ještě mnohem déle, vše však smetlo ze stolu Ligové shromáždění.
Celkem se k přestupnímu řádu vyjádřilo 31 subjektů a své podněty zaslaly emailem panu Procházkovi. Praha na tento návrh reagovala schůzkami oddílů. První byla svolaná příliš narychlo, přesto se některé týmy zúčastnily. My jsme dorazili až na druhé jednání, kdy se řešil zápis a dohoda z prvního jednání. Zejména se jednalo o odstupném v návrhu pana Procházky, které se zdálo pražským týmům přemrštěné. Pražským týmům se také nelíbilo rozdělení na střediskové a nestřediskové týmy, což já osobně úplně nezavrhuji. V Praze se v podstatě dohodlo odstupné dle počtu roků, ve kterých se danému hráči věnujete.
Roční výchovné: Mladší přípravka 2.000,-- Kč
Starší přípravka 3.000,-- Kč
Mladší žáci 5.000,-- Kč
Starší žáci 6.000,-- Kč
Příklad: Klub chce koupit hráče na konci starší přípravky. Hráč byl v klubu od věku 5 let (3x 2.000, 2x 3.000). Konečná přestupní částka za tohoto hráče je stanovena na 12.000,-- Kč.
Základem je volný přesun hráčů bez souhlasu oddílů. Prvotní věcí při přestupu hráčů by měla být dohoda mezi kluby. Pokud ní nedojde, měla by fungovat výše uvedená tabulka. Zda by však měl být volný pohyb hráčů či nikoliv, na to já nemám jednoznačný názor. Z pohledu nezainteresovaného člověka bych řekl okamžitě, bohužel však znám určité případy přiklánějící se k druhé variantě. Záleží na jednotlivých sekretářích. Já osobně jsem nikdy nikomu v přestupu nebránil a ani bránit nehodlám, vždy se snažím vysvětlovat všechny varianty a najít tu nejlepší jak pro hráče, tak pro klub. Setkali jsme se však i s takovými jedinci, kteří vyhrožovali násilím. Vtipné jsou také ne vždy úplně pravdivé informace o tom, že někdo někoho nechtěl pustit. Že jsme si řekli o velké peníze. Pokud klub do hráče chce investovat a je přesvědčený o jeho kvalitě, tak do něj investuje. Pokud ne, chyba je jinde.
Ale vraťme se k přestupům. Jednou z výborných věcí, která se zavedla, je střídavý start. Střídavý start umožňuje hráči z nižší soutěže nastoupit i ve vyšší soutěži (po dohodě klubů). Jelikož jsou v přípravkách soutěže na stejné úrovni, může se dělat střídavý start dle libovůle. Hráč tak může hrát za svůj mateřský i nový klub najednou. Hlavní výhodu vidím v tom, že pokud si nějakého hráče vytipuje např. ligový tým, může si hráče nejdřív vyzkoušet. Hráč tak nemusí opouštět mateřský klub a přitom může hrát lepší soutěž. V momentě, kdy se ukáže, že na to má, není problém vyřídit přestup, za který by měl být mateřský klub řádně ohodnocen. Vymizelo by tak točení hráčů v "silnějších" týmech, neboť by si hráče vzali na rok na zkoušku a viděli by, zda má šanci se prosadit či nikoliv. Mnohdy se však stává, že se udělá přestup v nízkém věku a hráč se za rok, za dva vrátí, protože už na něj v týmu nezbylo místo.
Na Hájích je pro nás čest, když se hráč dostane do ligového týmu. Je to dobrá zpětná vazba práce trenérů. Kdy je však ten správný čas odchodu? Já tvrdím nejdříve v kategorii starších žáků. Pokud je ten hráč dobrý, tak se prosadí i v tomto věku. Je to i věc individuálního přístupu, někteří hráči se v tomto věku hůře vyrovnávají s mnohem větším tlakem a konkurencí ve střediskových týmech. Potřebují pro získání technických dovedností větší klid. Panuje takové přesvědčení o tom, že v menších klubech se hráčům nedostane takové trenérské kvality, jakou zasluhují. Já však s čistým svědomím můžu říct, že jsem o trenérských kvalitách mých kamarádů a kolegů přesvědčen a klukům se dostává velmi dobré péče.
Myslím, že vyřešit přestupní řád bude ještě velkým oříškem všech funkcionářů. Každý má odlišnou představu a působí na něj jiné vlivy. Já však doufám, že se hráči nebudou moci volně přecházet, a to zejména v kategorii přípravek. Děti jsou v tomto období zranitelné a rodiče se mnohdy ženou za svými ambicemi i přestože to pro jejich ratolesti může být škodlivější než cesta pozvolného postupu. Jak mi však řekl jeden můj kolega a má v tom velkou pravdu, my můžeme co nejkvalitněji pracovat a je pak na ostatních, zda to ocení a zůstanou, nebo to budou chtít zkusit jinde.
7. Závěr
Cílem toho článku nebyla stížnost na současný stav ve fotbale, pouze ukázat pohled jednoho člověka na dění okolo mládeže a její výchovy. Nejsem jen ten, který boří, snažím se přispívat ke zkvalitnění prostředí, ve kterém pracuje tolik nadšených dobrovolníků a dělá to pro ty natěšené děti, pro které je sport velkou zábavou. Navíc si díky němu mohou najít přátele na celý život.
Je třeba se zamýšlet, jak pracovat kvalitněji. A to nemyslím jen sportovní stránku, ale také kvalitu výchovy budoucí generace. Nově nastavený směr má velmi dobré parametry a je třeba ho udržovat stále ve správném kurzu. Výchova mládeže, a zvláště té dnešní, není snadná, spíše by se dalo říci náročná, a tak všem přeji pevné nervy okořeněné úspěchy.
Děkuji všem, kteří dočetli článek až sem. Snad Vás článek zaujal. A jak jsem psal na začátku, neberte mé myšlenky prosím jako dogma. Na stav mládežnického fotbalu má každý svůj jiný pohled, jiný názor a je občas zapotřebí si je říct. Vždyť by nám všem mělo jít o stejnou věc. Zlepšit fotbalové prostředí, aby se český fotbal opět vrátil na vrchol a sjednotit se ve výchově mládeže, abychom díky sportu vychovávali slušné lidi do života.