lupráce
Jsem fakt rád, že jsme se nakonec rozhodli pouze pro 2 týmy. Měl jsem takové tušení, že někdo z původní nominace nedorazí a nakonec jsme měli jen jednoho náhradníka v obou týmech. Jinak by asi museli nastoupit rodičové, kteří by hráli v návlecích :-).
Opět se hrálo na počet vstřelených branek kvůli podpoře útočné hry. Nám může být úplně jedno, jestli hrajeme na body nebo na góly, nijak kvůli tomu neupravujeme "taktiku".
První tým, vedený v rozpise jako Háje "A" nedal žádnou branku, druhý tým vstřelil branky dvě. Tým na předpředposledním místě vstřelil asi 14 branek. Schválně to píšu hned na začátek, protože to může vypadat jako propastný rozdíl. A asi to tak i na většinu rodičů působilo, ale dovolím si (pokusím se krátce) vysvětlit ty důvody.
Nevím to s jistotou, ovšem když se podívám na ostatní týmy, tak jezdí na turnaje stále se stejnou či velmi podobnou sestavou. Většinou jsou to ti nejnastartovanější kluci. I po komunikaci s některými týmy vím, že těm pomaleji se učícím, když už je vezmou na turnaj, dávají mnohem méně časového prostoru na hru (nerad bych to zobecňoval, třeba to na tomto turnaji nikdo nedělal). My však dáváme šanci všem dětem a aby hráli přibližně stejně dlouho. Chci vidět, jak se kluci popasují se soupeři, s tou atmosférou i tím, že třeba prohrávají. Je strašně důležité sledovat jejich pocity po utkání.
Tak a teď přijde na řadu fotbalová stránka. Budu se opakovat jak kolovrátek. Nezaujatí příhlížející by naše počínání nejspíš zhodnotili slovy strašné, špatné vedení kluků, špatná hra, atd... Z mého pohledu však nemám klukům moc co vytknout, až na dvě věci, které budeme stále odstraňovat: NAKOPÁVKY A PADÁNÍ. To jsou vlastně jediné dvě věci, které nechceme, aby kluci dělali. Srdce trenérů plesá pokaždé, když si kluci dovolí kličku za každé situace, před vlastní bránou, na půlce, před bránou soupeře. Dnes jich tolik nebylo, protože někteří kluci třeba nemají tolik v krvi hrát při turnajích a při zápasech balón. Poskakují spíše okolo. Tohle vše my víme z tréninků a také na tom neustále pracujeme, ale pozvolna, bez nějakého nátlaku.
To, že neumíme postavení ve čtverci můžu přirovnat k tomu, že bychom po klucích chtěli, aby uměli malou násobilku. Aby třeba pochopili, že když jim zadáme příklad 4x5, tak že mají čtyřikrát sečíst číslo 5. Ti aktuálně rychlejší (v myšlení) kluci to třeba pochopí, ale spoustu kluků to nepochopí. A máme jim to mít za zlé? Já bych řekl, že ještě nejsou v tom správném věku (psychickém), kdy se to musíme učit. Zaměříme se na to postupnými krůčky na jaře a na podzim. A zase na dalším jaře a na další podzim. Někdo se to naučí do půl roku, někdo třeba za dva roky. Každý má své tempo a nebudeme to do nich hrnout na úkor zábavy a radosti ze hry. I proto je četnost našich pokynů při zápase menší. Tedy pokynů, u nás je to spíš formou otázek, i když i ten pokyn tam jsou. A asi jste si všimli, že nejsem stále u kluků na střídačce, možná si myslíte, že se jim dostatečně nevěnuji, ale je to právě z důvodu, které jsem popisoval výše. Oni zatím ty věci tolik při zápase nepochytí, budeme se je prvně učit na tréninku a až poté chtít po troškách v zápase.
Proto je pro mě hlavní měřítko individuální výkon a pokrok každého hráče jednotlivě. A když se podívám na jednotlivce, tak klukům nemám vlastně co vytknout. Tedy, samozřejmě, že nehrají dokonale, ale jejich hra na turnaji odpovídá hře na tréninku. A když kluky nevidíte na tréninku, můžete vidět potom ten rozdíl mezi námi a ostatními týmy a možná si i myslet, že trénujeme špatně. Já si to nemyslím :-), jdeme prostě pomalejší, hravější cestou. Tak, aby to kluky bavili a po kouskách se učili základy fotbalu. Bude super, když se třeba zajdete podívat na ty nastartovanější kluky ročníku 2005 nebo 2004, abyste viděli, kam směřujeme. Oni ty věci už plní řekl bych velmi dobře.
Můžeme samozřejmě brát na turnaje pouze "vyvolenou" osmičku dětí a turnaje vyhrávat nebo se umisťovat lépe. Je to jedna z cest, ale není to cesta, kterou razí Háje. Proto kluky musím pochválit. My se nenecháme zastrašit tím, že jinde to dělají jinak, protože jsme o naši filozofii i ze zkušenosti ze starších ročníků přesvědčeni.
Takže všechny chválím, bylo to až na to padání a některé nakopávání super, mile mě překvapili dvojčata Matěj s Kryštofem, kteří během měsíce do toho naprosto v pohodě naskočili. Ale chválím samozřejmě všecky, a to i rodiče za podporu kluků. A protože každý udělal hezkou věc, tak mu ji připomeneme.
Tým 1:
Kryštof Tůma - úžasné spontánní reakce na turnaji :-); Adam Průša - dobrá klička, výborná rozehrávka na brankáři; Vojta Zlatník - rychlá dobrá klička, Kuba Štěpánek - dá se ulítat???? drzé kličky mezi dvěma hráči; Fíla Sojka - stačí mi jeden moment a jsem z něj hotový (pozitivně), on vám dokáže udělat skvělou kličku a míč neodkápává; Kája Sander - výborně hrál brankáře (důležité spojení oproti chytal, je podstatné vnímat rozdíl), navíc mě upozornil, kdy jsem ho jednou nařkl z nakopávky, že nahrával (takže tam viděl hráče, i když se mi zdálo, že nezvedl hlavu), a to je dobře, protože proč by mu měl trenér křivdit, když to vlastně udělal dobře.
Tým 2:
Romča Pintner- Romča není na kličky, má však skvělý cit pro přihrávku a je to vidět; Stáňa Svoboda - chce neustále získat míč a pak se snaží jít do kličky; Kuba Šimánek - když má dobrou náladu, tak má výborné věci - ať už zisk míče nebo kličku; Domča Žídek - stále se směje a je v pohodě a bojuje; Matěj Břeský - tady musím zmínit jednu konkrétní stahovačku, kterou udělal v jednom z posledních zápasů - udělal ji před vlastní brankou, naprosto v klídku, a to je přesně ten moment, kdy musíte být z celého turnaje nadšení; Kryštof Břeský - byl jsem velmi mile potěšen, jak šel neustále do míče, na tréninku spíše tišší a tady furt lítal