lupráce
Hrál jsi v mládežnickém věku fotbal? Kde?
David: Ano hrál. Nejdéle za Slavoj Vyšehrad.
Proč jsi s fotbalem skončil?
David: Bylo mi kolem 15 let a začal jsem mít i jiné zájmy (víno, ženy, zpěv…:-))
Hraješ malý fotbal? Jakou soutěž?
David: Ano hraji. Hanspaulskou ligu.
Máš za sebou první rok trénování. Co všechno ti to ukázalo a přineslo?
David: Zjistil jsem, že mě to velice naplňuje. Hlavně když vidím, jak ti 7-letí kluci jsou natěšeni na další zápasy a tréninky a baví je to.
Z pozice rodiče jsi přešel do pozice trenéra. Byl to pro tebe velký skok?
David: Ani moc nebyl. Dětem jsem se vždy věnoval. Během léta, co jezdíme s přáteli a jejich dětmi, jsem se podílel vždy na veškerých aktivitách a zábavách.
Jaké věci tě příjemně překvapily? Zaskočilo tě něco?
David: Příjemné překvapení nastalo, když jsem viděl, jak tihle malí kluci jsou bezprostřední a neřeší žádné výsledky, žijí přítomností a jsou nadšení z maličkostí. Vzpomínám si, že mě ze začátku zaskočil počet dětí a jejich nesoustředěnost. Myslel jsem si, že to nemůžeme zvládnout a ukočírovat.
Jak se ti spolupracuje s trenéry z okolních ročníků a s lidmi na Hájích?
David: Moc dobře. Ještě jsem se nesetkal s někým, s kým bych měl nějaký problém. Naopak mě všichni moc pomohli v začátcích a podporovali mě.
Nedávno jsi úspěšně absolvoval trenérskou licenci. Co sis z ní odnesl?
David: Musím říct, že mě to mile překvapilo. Nečekal jsem, že se toho tolik dozvíme. Hlavně mě nadchli praktické ukázky v tělocvičně. Tak zajímavé školení jsem snad nikdy neabsolvoval, a to jich mám za sebou opravdu hodně (sice pracovních, ale…:-)). Musím pochválit zejména hlavního školitele p.Srbu, který to vedl zajímavě. Pouze jsem poté přemýšlel, jak je možné, že ostatní trenéři se po absolvování tohoto kurzu tímto neřídí. Mnohdy mají tak strašné pokyny na své svěřence, že se to ani nechce věřit.
Rodiče na fotbale mají občas tendenci radit dětem a pokřikovat na ně v době zápasu, turnaje. Prožíval jsi to také jako rodič nebo jsi v klidu pozoroval hru dětí a užíval si jejich zábavu? Jak se na toto díváš teď?
David: Myslím si, že je to jeden z největších problémů fotbalu u začínajících hráčů. Už jako rodič mě hrozně vadilo křičení ostatních rodičů a také trenérů na tak malé děti. Hlavní slovo na trénincích a zápasech má vždy trenér. Děti jsou často zmatené, jaké pokyny pro ně platí. Je pouze na trenérovi, zda si takovéto chování přihlížejících rodičů nechá líbit, či je požádá o jejich zdrženlivost slovních projevů vůči klukům.
Ročník 2005 naskočil do soutěže ELITE, kde předváděl slušné výkony, jak bys zhodnotil podzimní část?
David: Kluci mě moc překvapili. Na začátku podzimní části jsem si říkal, že to bude hodně těžké. Když budeme každý zápas prohrávat a bude to rozdíl dvou tříd… Myslím si, že v průběhu sezóny kluci ale ukázali, že se můžou měřit i s největšími kluby, kde hráli vyrovnaný fotbal.
Co považuješ za nejlepší a nejhorší okamžik ročníku 2005?
David: Nejlepší okamžik byl asi ten, když jsem viděl, že naše trenérská práce, bez křiku, drilu a jednosměrné cesty po vítězství za každou cenu, má smysl. Kluci se dnes posunuli na úplně jinou úroveň fotbalu a přitom to všechny kluky pořád strašně baví. A to i ty slabší. To je naše hlavní myšlenka, aby to bavilo úplně všechny. Nejhorší okamžik byl pro mě asi jeden turnaj, kde jsem poprvé viděl trenéra jiného klubu, který právě za každou cenu (střídání pouze nejlepších hráčů nebo i nasazování kluků starších ročníků) šel tvrdě po svém vítězství.
Tvůj syn Filip byl vyhodnocen jako 3. hráč roku v kategorii mladší přípravky. Jaké to je trénovat vlastního syna? Většinou to bývá tak, že jsou tátové trenéři na své syny přísnější.
David: Je pravda, že na začátku jsem začal trénovat fotbal kvůli tomu, že v tomto ročníku hraje Filip. Chtěl jsem mu v jeho začátcích pomoci a předat mu i dalším klukům své hráčské zkušenosti. O trénování malých fotbalových kluků jsem ale snil ještě před tím, než se narodil, tak teď nevím…. :-). Ano je to tak, jsem na svého syna přísnější. Nechci aby měl Filip či ostatní kluci pocit, že to bude mít jednodušší.
Skloubit trénování s prací je velmi náročné. Co děláš za práci? Je složité si nacházet čas na pravidelné tréninky a zápasy?
David: Podnikám v oblasti elektro a projektování. To je asi pro mě to nejsložitější, můj největší problém je čas. Výhodou je časová flexibilita mé práce, avšak denní resty doháním po večerech a o víkendech. Né vždy to doma vítají :-). Bez podpory mé rodiny a manželky by to určitě nešlo!
Díky za rozhovor.