lupráce
Meteor znám jako velmi houževnatého soupeře, což se také projevilo i v tomto zápase. Když jsme se s trenérem bavili, v čem jsme si mysleli, že byl Meteor lepší, tak jsme zmínili dvě věci, a to taktiku a důraz. Ve individuálních herních dovednostech si myslím, že jsme byli lepší my. Ne, že by tam neměl Meteor šikovné klučíky, ba naopak, ale bylo to tak půl na půl, zatímco u nás se všichni snažili o kličku. Danýsek sice začal o trochu později s kličkami, ale pak si je zkoušel, což je super.
Taktikou jsem myslel zejména poziční postavení. V tomto zápasu, jelikož byl dost rychlý, jsme hodně dělali chumel. I když jsme si říkali, že by bylo lepší to roztáhnout, moc se nám to nedařilo. Kromě neuvěřitelné pětiminutovky ve druhé čtvrtině na hřišti blíže kabinám, kdy to kluci krásně roztáhli a dávali strašně prudké přihrávky, což jsme chtěli. V tu chvíli to byla ohromná radost pohledět. Minule to nebyla ani minuta a tentokrát asi pět. To je pokrok, ne?
Minule jsem chválil Fílu za perfektní kličku, dnes musím pochválit Honzíka. Povedla se mu úžasná přešlapovačka, kterou dokázal obejít soupeře. I Fíla mi po zápase říkal, že ji zkusil, i když mu nevyšla, přesto ho tu musím zmínit. Pojďme podporovat kluky v tom, ať si zkouší všelijaké kličky, které se učíme, protože když je začnou používat už nyní, tak za chvíli se pro ně stanou každodenním chlebem.
Víte, možná že pokaždé když kluky chválím, tak to vypadá kdovíjak nejsme úžasní. Pro mě udělali kluci strašně velký pokrok. Sami se rozhodují, technikou se neztrácejí. A jednou jedinou maličkostí, kterou minule neudělali a kterou dnes udělali jsme ušli zase drobný krůček na té 14-ti leté dlouhé cestě. Tedy stále děláme mnoho chyb a dělat ještě budeme. Mnoho let. Ale postupně se zlepšujeme. Krůček po krůčky, přihrávku po přihrávce, kličku po kličce.
Zápasu se zúčastnili: Adam Karafiát, Tomas Järvinen, Alex Klymskyj, Miky Konečný, Kryštof Lukavec, Tom Hadraba, Honza Maršák, Danýsek Murk, Simon Větrovec, Štěpa Stříbrský, Fíla Prachař, Dan Borecký