lupráce
Akorát budu asi psát to, co jsem psal v předchozích dvou článcích. Týmově ještě malinko zaostáváme, ale na to, jak dlouho si tady o nějaké základní taktice povídáme, tak kluci to vnímají velmi rychle. I když, je zde jeden faktor, který budeme muset odbourávat víc, než jen úpravou slovíčka. Jak možná víte, nehrajeme na obránce, ale na zadní útočníky. To slovo útočník má však obrovský význam. Zadní útočníci byli až moc zalezlí. Málo útočili. Zadní útočník by měl být více v zadu, když má soupeř míč, ale chtít útočit, když ten míč máme my. Stále máme větší strach (tím myslím i širší fotbalovou společnost), že branku dostaneme, namísto toho abychom si věřili, že míč neztratíme, že nám klička vyjde a gól vstřelíme. Tohle je věc, kterou bych chtěl na kluky přenést. I proto např. hrajeme na námi pořádaných turnajích na vstřelené góly, abychom podporovali útočný projev.
Miniturnájek se velmi vydařil. A to jak počasím, tak i herně. Skvěle se začínají zapojovat někteří gólmánci. Budeme se tohle učit více a více. Tohle je vlastně jedna z mála věcí, kdy klukům vyloženě říkáme, co mají dělat. Tohle do nich musíme násilím vtlouct :-). Ono nám pak pomůže i vysvětlení, kdy řekneme: vidíš, teď jsi vyběhl a díky tomu jsme nedostali gól. Kdežto kdybys stál v tý obrovský bráně na čáře, tak je to s největší pravděpodobností branka.
Musím vypíchnout z turnaje hlavně jednu akci, která se odehrála přímo před mýma očima. Byla to taková první vlaštovka. Rozehrávali jsme míč od brány, kdy to gólman rozehrál na Hadrabiče, který zvednul hlavu, nahrál dál, naběhl, hráč, kterému nahrál (už si nepamatuji, kdo to byl), udělal kličku, míč mu vrátil, Tomík se zase podíval, dával na Káju do strany, který se dobrým zpracováním uvolnil a vystřelil vedle branky. Kluci sami si vykombinovali celou akci od své brány až k soupeřové, aniž by jim kdokoliv poradil, co mají udělat. Oni to viděli a věděli SAMI!!! Dneska bylo třeba 19 akcí špatných, ale tahle ty špatné akce vymazala. Příště třeba nemusí být žádná taková akce, ale mohou být třeba dvě. To je to postupné učení. V ten moment srdce trenéra plesalo. Občas se kluci pokusili o přihrávku. Další věc, kterou rodiče ocenili velkým potleskem, byl gól Káji, který sám před brankářem šel do skvělé kličky a v pádu ještě stihl kopnout míč za záda soupeře. To bylo samo o sobě výborné, ale předcházela tomu skvělá věc od Hadrabiče, který jako brankář vyvezl míč, zvednul hlavu a Káju našel přesnou přihrávkou. A opět si to kluci vyřešili sami.
Skvělou tříminutovku tam měl také třeba Fíla Klusáček. Jedno to střídání bylo moc hezké, kdy v jedné akci předvedl vše, co se učíme a chceme se naučit : samostatné rozhodování, rychlá klička, skvělé převzetí míče a zvednutí hlavy (zda je lepší ještě popojít k soupeřové bráně či udělat něco jiného). Tohle jsou pro mě podstatné momenty, mnohem důležitější, než ... (teď mě nic nenapadá, ale víte, co tím chci říct).
Pochválit musím také Eneka za nenakopávání, Vojtu za bojovnost a strašně mile mě překvapil Domča Žídek, který odehrál skvělé dopoledne.
Díky rodičům, jen pro příště poprosím, neraďte v některých situacích klukům, od toho jsme na hřišti my, trenéři (v určitých momentech schválně mlčíme). Ale fandíte jim skvěle, takhle je povzbuzujte i nadále.
Miniturnaje se zúčastnili: Domča Žídek, Kája Sander, Eneko Goikoetxea, Stáňa Svoboda, Jára Zahálka, Míra Trnka, Fíla Bartoš, Brůňa, Tomík Hadraba, Fíla Klusáček, Šíma Erdinger, Honza Limberg, Vojta Zlatník