lupráce
Utkání jsme opět vyhráli, ale nutno říct, že jsme se tentokrát na góly nadřeli mnohem více než v předchozích zápasech. Nejprve bychom chtěli vyzdvihnout pozitiva. Nejde ani tolik o to, že jsme zápas vyhráli, což nás samozřejmě těší, ale především pak o to, že kluci po půlce prohrávali, ale ani v takovém momentu nedali hlavy dolů a urvali nakonec štěstí na své kopačky a výhru si vystříleli. To je jedno z dalších pozitiv, někteří kluci se pomalu ale jistě a viditelně zlepšují v předchozích hodnoceních tolikrát zmiňovaném důrazu. Častěji chodí kluci do soubojů, i přesto, že ví, že je to může bolet, ale i tak je možné dát góly. Pokud se to kluci naučí ještě lépe, budou mít pak i proti výškově a váhově vybavenějším soupeřům jak hrát. Jen se musíme při důrazném bránění stále soustředit na to, že chceme hrát míč a ne nohy soupeře.
Branky opět padaly po pěkných akcích, za což kluky chválíme. Co se nám ovšem nelíbilo, byl fakt, že si naši hráči nechali vnutit soupeřovu hru, hra ve vzduchu a hlavou sice není naše silná stránka, učíme se hrát spíš na zemi, a tím spíš nás trenéry mrzelo, když kluci místo toho, aby dali skákající míč na zem, ho posílali vzduchem. A také, když rozehráváme, stále nám to trvá velmi dlouho, než se rozhodneme, co s míčem chceme udělat. Nevytýkáme klukům, když chtějí dělat kličky, ale ve chvíli, kdy chtějí přihrávat, se musíme naučit to udělat dřív, než máme soupeře přímo u nás. Zároveň nás taky mrzí, že se často soustředíme na dění kolem a necháváme se rozhodit tím, co volají rodiče, trenér soupeře a další. Ony dvě tři vteřiny kdy zvedneme hlavu a díváme se kde kdo co volá, pak minimálně v tomto zápase, několikrát znamenaly prohraný souboj.
Teď už ale hurá do tělocvičen a hal. Uvidíme, co kluci předvedou v zimních turnajích.
Na závěr bychom chtěli poděkovat trenérce, trenérům, rodičům a hlavně klukům z Hostivaře za spolupráci v podzimní části soutěže a doufáme, že stejně bude pokračovat i na jaře.