lupráce
Na tento turnaj si udělali rodiče nominaci sami. Prvních sedm přihlášených v diskuzi na našich ročníkových stránkách šlo. Nominace proběhla v celku rychle a musím říct, jsem rád, že oproti ostatním turnajům tohle proběhlo naprosto hladce a dokonce jsem některé kluky musel odmítat.
Hrálo se na skvělé hostivařské trávě, utkání trvalo 2x10 minut, tedy slušná porce 100 minut (5 zápasů), tedy na jednoho cca 66 minut, protože jsem se snažil kluky točit přibližně stejně.
První utkání jsme odehráli s Kolovraty a bylo to suprové utkání. Celkem padlo na obou stranách 10 gólů a hra se přelévala z jedné strany na druhou. Toto utkání jsme odehráli celé v chumlu :-) a prosazovali se pouze z individuálních akcí. Bohužel nám nebylo umožněno ze začátku vyjíždět auty. Krásně se tady ukázalo, jaké má vyjíždění smysl, protože při vhazování byl míč nesmyslně nahoře. Neva, pak nám to pořadatel povolil a bylo to o mnoho lepší. Chce se to jen rozhodovat rychleji :-).
V zápase s Čafkou (A nebo B - Čafka měla dva týmy) už to bylo o poznání lepší co se týče chumlu. Už tam byla i přihrávka , zvednutí hlavy. Míra v bráně skvěle vyjížděl (v zápase s Kolovraty zase Kája, který i díky tomu dal z pozice brankáře góla) a věřím, že v tom rodiče začínají nacházet smysl. Ne každý gólmánek umí vyjíždět, ale u toho, který to už umí, tak je vidět, co nám to přináší. A góly z půlky opravdu neřeším.
Po těchto dvou zápasech hraných za sebou jsme měli pauzu a je to škoda, protože kluci se perfektně rozjížděli a pauza nás zase na chvíli utla. V zápase s Hostivaří to bylo spíš o bojovnosti, která od nás v tomto zápase nebyla na 100%. Hostivařští rodiče byli v přesile a po celý zápas kluky podporovali. Naši rodiče se také snažili, za což moc díky. Perfektní moment nastal za stavu 1:0 pro Hostivař, kdy jsme rozehrávali od brány. Kuba jako gólmánek si položil míč, nikdo mu nějak moc nenabíhal, a tak si prokličkoval celé hřiště a vystřelil k tyči, čímž vyrovnal na 1:1. Tohle si zasloužilo bouchací ťuknutí, které proběhlo mezi námi hned po skvělé brance. Hostivař nás přetlačila, ale bylo super zase vidět kluky v tomto zápase, jak si poradí s hlasitým povzbuzováním diváků.
Zápas s Kunraticemi jsem musel protrpět. Bohužel. Asi dvacetkrát jsem slyšel od Kunratických rodičů pokyn prázdná brána a aby to jejich děti nakoply do brány. Dostali jsme 4 branky z nakopávek, jinak Kunratice nepředvedly nic. Tedy, spíš jejich dospělí nenechali děti, aby cokoliv předvedly. Od nás super kličky, na míči jsme byli jasně lepší. Tedy to si asi nemohu dovolit říct, protože když už měl soupeř míč, tak jen bezhlavě za pokynu zejména rodičů nakopl. Ach jo, ten tlak na výsledek na úkor hry je strašný :-(. Stejně Kunratice nevyhrály, ale co hůř, ani se v tom zápase nic nenaučily. A to mě kvůli těm dětem mrzí. Od nás panáčkové super kličky, ale ten chumel už by to chtělo rozpustit :-).
Po Kunraticích jsme měli zase zápas pauzu a šli jsme na druhou Čafku. Asi měla o trochu nastartovanější kluky než první Čafka, kteří byli i bojovnější. Ale musím říct, že hra Čafky 1 se mi líbila více, i když v tabulce byla níže. My už jsme byli malinko unavení, přesto kluci předvedli spoustu skvělých kliček a akcí. Měli i dost šancí, ale nedali. To se stává, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem je tenký. A kdyby to dali, mohlo být výsledkově veseleji, ale hra byla stejně dobrá, ať už šance proměnili či ne, a to je pro mě nejdůležitější. Viz to, že Čafka odkopla balón a přišel pokyn od trenéra: ale jo dobrý, takhle to stačí. Či když měl rozehrávat náš brankář, když hráč Čafky stihl míč až za čárou, chtěl nám ho podat a trenér mu řekl, ať ho nepodává, že si pro něj dojdeme sami. To jsou věci, které mě mrzí z lidského hlediska, ale ze sportovního mě to těší, protože znali naší sílu a měli strach o výsledek. My takový strach mít nemusíme, my si jdeme zahrát (samozřejmě chceme vyhrát), ale když se vyhrát nepodaří a hrajeme dobře a naplno, tak co. Přitom se však učíme správné hodnoty, jako přiznávat auty, rohy, být fér.
Zmíním dvě věci, na které se musíme hodně zaměřit: nabíhání a odstranění chumlu. To jsou mé dva úkoly na soustředění. Tyto věci nám dělaly problémy, ale my to zmákneme.
V čem jsme však dominovali bylo toto: kličky :-) a samostatné rozhodování. A tady musím poukázat na věc, na kterou často upozorňuji rodiče. Všimli jste si, jak hned v prvním zápase kluci obsadili hráče při rohu. Jen jsem si o tom povídal s klukama na střídačce, zda si toho ti na hřišti všimnou. Nic jsem jim neříkal a sami to udělali. Není to skvělé? Já byl moc potěšený. Vidíte, nemusíme za každou cenu klukům říkat, co mají dělat. Vázla nám rozehrávka od brankáře, na tu se také musíme zaměřit, zkoušeli jsme ji v minulém týdnu jednou, ale to není chyba gólmánků ale hráčů. Tedy chyba v jiném slova smyslu, možná bych měl říct ještě neznalost, chyba je to moje, protože jsme se to ještě tolik neučili.
Věřím, že po tomhle turnaji viděli někteří rodiče ten směr, který jsme nastavili, jako vhodný pro děti. A to nemyslím vůbec na základě výsledku, avšak předvedené hry. Kdybychom dali o polovinu branek méně, skončili na 5. místě, ale hra vypadala stejně, tak bych byl stejně tak spokojený.
Děkuji rodičům za podporu, ale prosím, jak jsme si na turnaji povídali, nekřičet na děti pokyny. Od toho jsem tam já a musel bych jinak zpovídat, co na těch turnajích vlastně dělám, když tam pokyny říkají místo mě rodiče :-). To je samozřejmě v nadsázce, chci říct, že my si s klukama něco říkáme, vy to neslyšíte a já chci vědět, jak ty situace, o kterých si povídáme vyřeší. V tomhle mi "bohužel" musíte věřit. Díky.
Klukům moc děkuji za super výkony, tedy to, že je ukázali na turnaji. Protože na tréninku mi tohle dělají normálně.
Jo a závěrem jsem si vzpomněl ještě na jednu situaci, která mě nadchla a musím ji zmínit, protože je to opět o té naší koncepci. Náš gólmánek vyjel, soupeř vystřelil nákopem po zemi, míč se kutálel pomalu na bránu, kousek před brankou ho dostihl vracející se Eneko a místo toho (jako 90% týmů) aby míč odkopl do "bezpečí", vyřešil tuto situaci (úspěšně), ač byl pod tlakem, vyvezením míče do strany a tudíž to neznamenalo ztrátu, ale míč jsme měli na kopačkách stále my. Díky kluci.
Turnaje se zúčastnili: Matěj Břeský, Kryštof Břeský, Kuba Štěpánek, Eneko Goikoetxea, Míra Trnka, Kája Sander, Vojta Zlatník
