lupráce
Počasí bylo opravdu chladné, celý den pršelo, byla zima. Ale pro oba týmy byly podmínky stejné.
Hrálo se na velmi malém hřišti, na které úplně nejsme zvyklí, na takovém hřišti je potřeba rychleji pracovat s míčem a opravdu více roztahovat hru. To se nám v prvních dvou čtvrtinách nedařilo. Bylo vidět, že jsme fyzicky vyspělejší, díky tomu jsme dali více branek a méně dostali. První dvě čtvrtiny byli opravdu hlavně o prorážení.
Následně jsme se s trenéry Slavie domluvili na promíchání hřišť, kdy od diváků na vzdálenějším (tedy blíže ke stadionu prvoligové Slavie) hrálo nastartovanější kluci a na druhém ti o trochu pomalejší. Najednou zápas dostal jiný ráz a na obou stranách se hrálo trochu lépe.
Další den jsem potkal Kubu Málka, který se v poslední době hodně zlepšil a říkal mi, jak to byl super zápas. Na kroužku mi pak Míra Trnka ml. říkal, že to nebylo nic moc, že tam bylo málo kliček, dělali jsme hodně chumel :-).
Myslím, že kluci byli rádi za výhru, opět dali přes 30 gólů, protože začali více a lépe mířit, ale lepším týmem, fotbalovějším, byla ve čtvrtek Slavia.
Pochvala patří Štěpovi a chtěl bych tyto momenty vyzdvihovat, kdy zkusil zidanovku, to, že nevyšla nevadí, ale je potřeba to zkoušet.
Kluci si také užili závěrečnou děkovačku, kterou si zorganizovali úplně sami. Je to věc, kterou viděli několikrát u ostatních týmů a jsem rád, že s tím přišli. Já s tím totiž přijít neumím, na mě je to moc umělé, málo spontánní, ale u dětí jsou ty emoce potřeba, proto se kluci mezi sebou domluvili a udělali to. A jsem rád, že ji udělali následně i po prohraném zápase s Aritmou, protože přesně tak to má být, nerozlišovat v tomto směru výhru či prohru, ale zda-li si fotbal užili a chtějí to následnou děkovačkou či sklouznutím oslavit i s fanoušky.
Zápasu se zúčastnili: Tom Hadraba, Míra Trnka, Honza Limberg, Štěpa Stříbrský, Filda Sojka, Dan Holý, Vojta Slavík, Eneko Goikoetxea, Kuba Štěpánek, Fíla Bartoš, Miky Konečný, Kuba Málek