lupráce
Hřiště trenéra Honzy:
Zápas jsme začali velmi aktivně. Soupeře jsme napadali a získávali míče pro sebe. Individuálně jsme se prosazovali a chladnokrevně zakončovali. Pomáhali jsme si mluvením a nabíháním do volných prostor. Hlavně Eneko zkoušel střelbu ze střední vzdálenosti a často mu to vycházelo. Miky z pozice brankáře, často vybíhal a zkoušel projet celé hřiště. V prvních dvou čtvrtinách jsme tedy hráli velmi dobře.
Utkání bylo velmi náročné a kluci se hodně naběhali. Myslím, že nám pak došly síly. Soupeř nás v posledních dvou čtvrtinách přehrával. Všechny věci, které jsme zkoušeli na začátku, se objevovaly sporadicky. Kluci se často stahovali ve dvou až ve třech na jednoho hráče soupeře a nechali ostatní hráče volné. Problémy nám dělalo také vracení a držení svých stran pokud měl míč soupeř. Na kluky také trochu spadla deka z více inkasovaných branek. Snaha se klukům vytknout nedá. I během posledních čtvrtin jsme se dokázali prosadit a pěkným uvolněním se dostat do šance.
Hřiště trenéra Oťase:
Dnes jsme nechali rozdělení hřišť na klukách. Je dobré to střídat a vidět, jak vezmou kluci odpovědnost na sebe. Naše hřiště se mi moc líbilo. Kluci si zkoušeli kličky, dávali si dobré přihrávky, křikli si o míč. A někteří i dobře napadali a snažili se získat míč, protože jedině tak můžete dát další gól. U některých tato snaha však chyběla a tím jsme dostávali góly někdy až moc lehce. Všechny přestávky jsme se kromě vyzdvihování věcí, které se nám daří, tedy zejména část, kdy jsme na míči, povídali o tom, že by bylo dobré se více pokusit získat balón.
Celou přestávku mezi třetí a čtvrtou čtvrtinou jsem se o tom bavil pouze s Tomem, který měl velký problém s tím, že hráči Meteoru strkají a rozhodčí to nepíská a že to nejde. Řekli jsme si k tomu pár slov a najednou jsme viděli ve čtrté čtvrtině úplně jiného Toma, než toho ve třetí, který působil dost odevzdaně. Vnitřní motivace vítězit a pokusit se zabojovat někdy chybí a proto dostáváme lacinější branky, než soupeři, kteří jsou však hodně podněcováni trenérem soupeře a v tomto utkání je prakticky nenechal hrát samotné.
To, že je lepší nemluvit na hráče během hry je třeba krásně vidět na Péťovi, který byl v kličkách výrazný, avšak ze začátku, když k nám přišel a měli jsme tendenci ho přivést na vlastní cestu, byl informacemi spíše přehlcený, takže než aby se rychleji přeorientoval, postupným povídáním jsme si věci vysvětlovali a jsem přesvědčen, že mnoho z nich nyní pochopil, což bylo vidět právě v neděli. Sem tam houknout aby zamakal ale také není špatné :-).
V tomto věku je důležitější hra směrem dopředu a v kličkách, když jsme se zrovna nezbavovali zodpovědnosti, jsme byli dobří. Kluci nad hrou sami přemýšlí. Zkusíme se více zaměřit na vnitřní motivaci při zápasech, neboť úterní trénink mi jen potvrdil, že v tréninku ji máme dostatečnou. Zkoušeli jsme ji podnítit i před nedělním zápasem, což se z části podařilo, ale ne u všech. A proč nejdeme cestou motivace vnější? Ta je totiž krátkodobější. Dá se také využít, ale v těchto momentech je lepší pracovat na té vnitřní.
Chválím všechny na hřišti, protože se snažili v rámci svých možností naplno a hlavně mě těší, jak už dokáží věci řešit opravdu vlastní hlavou a samostatně a že teď má opravdu větší význam si o nedostatcích říkat v přestávkách, protože jsou nám chlapi (ano, v těchto situacích už se chovají dospěleji, ale k těmto věcem jsme je dotáhli společnou výchovou) rovnocenými partneři, kteří jen slepě nedělají, co jim řekneme, ale dokáží nad situacemi přemýšlet a mnohdy i oponují nebo říkají věci ze svého úhlu pohledu.
Zápasu se zúčastnili: Péťa Leipold, Miky Konečný, Kuba Málek, Tom Hadraba, Eneko Goikoetxea, Míra Trnka, Dan Holý, Vojta Papež, Fanda Domša, Vojta Slavík, Bertík Kubánek, Mára Pešír