lupráce
V prvních třech zápasech proti Motorletu, Zličínu a Přední Kopanině to byla naše klasická prospaná hra, kdy pro naše hráče hra končila ve chvíli, kdy soupeř poprvé vystřelil a v tu chvíli se zastavili. Po prvním gólu navíc pro mnohé končila hra. Honza Maršák v brance mnoho šancí pochytal, ale proti dorážkám byl mnohdy krátký a to je moment, kdy mají naši kluci makat dozadu a pomáhat brankáři. Dopředu jsme buď klouzali po parketách, nebo jsme nebyli schopní si udělat velké hřiště. Místo toho se to všichni pokoušeli brát na sebe a i přes několik úspěchů to nebyla cesta k vítězství. Dokázali jsme aspoň vstřelit několik branek, což bylo jedno z mála pozitiv těchto zápasů.
Poslední dva zápasy jsme se dokázali více namotivovat a bojovat tak, jak to umíme. První utkání proti místnímu týmu Řeporyjí jsme vyhráli pouze jedním gólem v závěru zápasu, ale výhra to byla zasloužená. Poslední zápas o sedmé místo byl proti týmu FA Praha, tady je vidět, jaký rozdíl může udělat výchova hráčů. Jediným prvkem hry tohoto týmu byla jednoduchost a nesportovnost, naši kluci byli neustále okopávaní a soupeři se jim káceli pod nohy, a když už se dostali do útoku, jednalo se většinou o vysoký balón do vápna, aby se tam o něj někdo pokopal. Takový fotbal sice může být teď účinný a v tomto zápase i byl, ale v dlouhodobém měřítku a při zvětšování hřiště budeme mít časem i nad takovými týmy navrch a konkrétně tato prohra pro nás rozhodně není ničím určující.
Celkově jsme tento turnaj výrazně prospali. Za vinu to můžeme dát i stydlivosti našich hráčů, kdy málokdo dokáže vystoupit a vzít na sebe povinnost hnát ostatní dopředu. Všichni spoléhají na fakt, že Alex se Šimonem vezmou balón a nějakým zázrakem nastřílejí všechny branky, ale na to se spoléhat nejde. Již klasicky jsme na sebe také vůbec nemluvili, a tak je 8. místo dobrým odrazem toho, jak jsme hráli.
Sestava: Borecký, Francl, Hamala, Klymskyj, Mareš, Maršák, Schrojf Vá., Veselý, Větrovec