První turnaj ročníku 2009

První turnaj, to je festival úsměvných událostí a pozitivních emocí u dětí. Je to také takový první velký milník k dlouhé cestě mládežnického sportovce, která trvá dlouhých 15 let, než přijdou chlapci a děvčata do kategorie dospělých. Fotbalových parád jsme viděli hodně, někteří kluci jsou na svůj věk již hodně technicky zdatní. Já s ostatními trenéry jsme se také těšili právě na ty úsměvné momenty, kterých zejména v mnou vedeném týmu bylo hodně. Příště si vezmu notýsek a budu si zapisovat. Kromě praní se se spoluhráčem během zápasu, přetahování dresů přes hlavu a běhu "poslepu" tam byla také motivace jednoho kluka ukázat mi, že je strašně rychlý, takže tam pobíhal poměrně rychle, akorát celou dobu od míče :-).

Celkem se zúčastnilo 16 týmů. Přesně takový počet jsme chtěli a dokázali se poprat i s ve středu odhlášenými Štěrboholy, které nahradil tým Xaverova. 16 týmů znamenalo během tříhodinového turnaje porci 72 odehraných minut pro každý tým. Postavili jsme totiž čtyři malá hřiště, takže jsme stále mohli hrát. Vlastně se střídaly osmiminutovky tímto způsobem: hra-pauza-hra-pauza,...

A to důležité je, že se hrálo 3+0. Žádný brankář, žádná taktika, méně hráčů, aby byli více u míče. Vysvětloval jsem i rodičům na turnaji, v tomto věku není potřeba více hráčů na hřišti, většina dětí je schopna vnímat jednoho, nejvýše dva spoluhráče. Mnozí ani toho jednoho :-). A také, v tomto věku by se měla učit převážně individuální práce s míčem, dělání kliček, což bylo patrné na většině týmů.

Naši kluci se na turnaj připravovali již delší dobu. Mnoho z nich se na tento turnaj těšilo, i když si asi nedokázali úplně představit, co je čeká. Myslím, že za tím viděli fotbal, sladkosti a medaile. Dětem jsme o akci řekli dlouho dopředu a na předposledním tréninku jsme si sedli a udělali týmy. To jsme nechali plně v režii dětí, kdo s kým chce hrát, včetně názvu týmů, akorát jsme doplnili ty, co nebyli na tréninku. Rozhodli se následovně:

Zombíci: Marťas Sršeň, Míša Holý, Jára Votípka, Daneček Adamec

Pavouci: Domča Pergl, Matěj Erdinger, Matěj Kříž, Tom Pešír, Tom Kubík

Modráci: Matěj Mrzena, Míša Rabas, Páťa Švec, Damián Kašpárek

Mimoni: Maxík Mařák, Honza Moravec, Víťa Dovhanych, Ondra Mašek, Maxík Doloh

Musím poznamenat, že ačkoliv si hrajeme (trefnější, než trénujeme) teprve půl roku, kluci nasáli fotbal hodně rychle. Hrajeme si tak, abychom balón spíše vedli, pak abychom ho spíše vedli do volna a vysvětlujeme si, že nakopávat míč je zisk míč pro soupeře. Když jsem koukal, že k tomu už někteří přidali i nahrávku tím, že si křiknou a opravdu si nahrají, je to akorát třešnička na dortu. Neučíme se to zatím, avšak když se daní kluci udělají, vysvětlujeme si, že je to další možnost, která pro ně je do budoucna výhodná. V tom vidím pokrok oproti předchozím ročníkům.

Hlavním mottem turnaje bylo si turnaj užít. Padalo hodně gólů, děti mávaly rodičům na tribunu i během hry, sem tam našli netradiční cestu (jeden klučík z Čafky se rozhodl projet škvírou mezi mantinely a brankou, trvalo to asi minutku, než tam prorval míč, ale byl z toho gól) a hlavně si děti tři hodiny hrály, ať už to bylo na hřišti či mimo něj. Každá si zvolil to, co ho baví a jak jsem poznal zejména u svého týmu, nemělo cenu je přemlouvat, protože děti samy nejlépe ví, co chtějí v danou chvíli dělat.

Na našich turnajích se hraje na pořadí, rozhodují o něm vstřelené góly, na těchto prvních turnajích však pořadí nevyhlašujeme, vyhlásí se pouze tým a počet vstřelených gólů, jinak se všechny děti snaží a všechny by měly být oceněné stejně. Proto s radostí odcházely se svoji první medailí na krku a sladkostmi v ruce, ať už daly jeden gól nebo padesát.

Děkuji všem zúčastněným, věřím, že všichni si turnaj užili. Děkuji rodičům za podporu a povzbuzování v těchto prvních krůčcích, které jsou tak důležité. Děkuji rozhodčím, našim oddílovým trenérů přípravek, kteří turnaj skvěle odřídili a místo pískání dětem věci vysvětlovali. Děkuji Danče Holé za vybrání startovného od rodičů, stejně tak jejímu manželovi Martinovi za vedení jednoho týmu, kdy jeden z trénerů na poslední chvíli zastal roli rozhodčí a on nám tak pomohl s trénováním. Děkuji všem, kteří se podíleli na zajištění tohoto turnaje, hlavně Matějovi Souchovi, který mi s tím pomáhal nejvíce, Honzovi Špinkovi a Mikymu Zbořilovi, trenérům 2009.

A hlavní dík patří klukům za jejich bezprostřednost a radost ze hry, jejich upřímnost a nefalšovanost. Radost v jejich očích je ta největší odměna.