lupráce
Turnaj se hrál 3+0 na čtyři branky. Hrálo se na poměrně velkém hřišti, což vyhovovalo zejména největším dravcům, klukům, kteří si předkopli míč a všechny předběhli :-). Ba ne, byl prostor i na kličky a kluci je zkoušeli, i když v tomto věku mají tendenci ještě nakopávat míč, což je vcelku přirozené. Někdo si sem tam i nahrál, více to využívali jiné týmy, než my, protože jsme si ještě o možnosti přihrávek na tréninku tolik nepovídali. Na tréninku to totiž ještě moc nepoužíváme, preferujeme hru 1vs1 či 2vs2.
A myslím, že to bylo vidět, že jsme na turnaji řešili akce spíš individuálně. Je to odraz tréninků a toho, jak my trenéři kluky na trénincích vedeme. Víme, že všechno má svůj čas. Zvláště pak, když máme ideální možnost v tělocvičnách nedělat pouze fotbal, ale hlavně i další věci. Už skoro všichni udělají kotrmelec, či vyskočí na švédskou bednu a další věci. To už pak venku půjde dělat těžko. Ale zpátky k turnaji.
Zkoušeli jsme tedy věci řešit spíše kličkou, tak, jak se to s klukama učíme i při tréninku. Čím menší děti jsou, tím častěji klička nevyjde a jen zkoušením a zkoušením se ty kličky naučíme. Někdo je už správně dělal do volného prostoru, někomu to ještě tolik nevycházelo. Sice jsme z toho dostali mnoho gólů, že nám klička nevyšla, ono je to jednodušší míč získat, než provést správně kličku, avšak to jsou právě ty situace, které je potřeba, aby kluci vyhledávali a učili se je, protože čím více to budou zkoušet, tím dříve se to mohou naučit.
Na turnaji bylo k vidění spousta pohledných akcí, hezké kličky, mnoho branek, a také spousta úsměvů. Já si turnaj tradičně užíval, moc mě baví se dívat na naše nejmladší fotbalisty, na jejich první krůčky a jak si užívají hru.
Krásný příklad toho, jak chceme některé hráče posouvat by se dal zmínit na Vojtovi. Když měl balón, střílel z celkem velké dálky a sem tam dal gól, ale spíš ne. Tak jsme se o tom bavili, proč vlastně z tak velké dálky střílí. Zmínil se o tom, že chce dát branku. Má otázka byla jasná, dáš branku spíš dál od brány nebo blíž k bráně. Odpověď byla také jasná, že blíž. Nakonec z něho vylezlo, že se bojí, že když půjde blíž, že míč ztratí, že ho kluci doběhnou a vezmou mu ho. Dohodli jsme se, že to párkrát zkusí. Ze začátku mu opravdu míč vzali, avšak potřetí, počtvrté už ho měl na noze a dával z toho branku. Pak už to dělal pravidelněji a s mnohem větším úspěchem. Nebylo to však o tom, řvát na něj a nutit ho do toho, avšak povídat si o tom a společně nalézt řešení. Jde o to být trpělivý a vidět ten cíl a postupně k němu jít.
Poslední příspěvek jsem trochu adresoval na naše rodiče, kteří byli bezvadní, klukům fandili a tleskali a přáli jim hodně gólů. Prožívali také každý obdržený gól a každou nepovedenou kličku či ztrátu míče. Věřím však, že každý takový dotek s míčem je důležitý a je jen na nás, jakým způsobem chceme kluky učit fotbal, zda volněji, avšak s dlouhodobějším účinkem, či v tomto věku už trochu rychleji bez ohledu na další důležité aspekty, jako je třeba všeobecná pohybová příprava.
Počtem gólů jsme byli prý na třetím místě. Rodičům děkuji za účast a podporu, těším se na další akce, které spolu podnikneme. Děkuji panu Valovi za fotky, dám je až do galerie na nový web. Děkuji klukům za jejich radost ze hry. A děkuji pořadatelům a rozhodčím, že kluky nechali hrát.
Turnaje se zúčastnili: Ondra Mašek, Víťa Dovhanych, Míša Holý, Honza Moravec, Max Doloh, Marťas Sršeň, Kristýnka Málková, Jára Votípka, Fíla Valo, Vojta Sajler, Tom Pešír