lupráce
Komentář
Tento formát se hrál i díky tomu, že jsme v praxi zvolili tuto hru v zápasech v loňském roce. Pro naše rodiče se tedy jednalo o známý herní systém. Jsem zvědavý, až budeme hrát pro mnohé "klasicky" 4+1, jaké rozdíly uvidí a co jim bude příjemnější.
Turnaje se zúčastnilo 12 týmů, z toho 2 hájecké. Do našich týmů se kluci rozdělili sami bez zásahu trenérů. Hrálo se 3vs3 bez brankáře na 4 branky ve dvou skupinách, na počet vstřelených branek, čísla se však nezveřejňovala (jen celkový součet na konci turnaje), pomáhala jen vykrystalizovat závěrečnou skupinu, aby proti sobě hrály přibližně vyrovnané týmy. Poprvé si také mohli rozhodčí vyzkoušet řídit tento jiný formát. Bylo třeba si však o tom povídat i s nimi a mám radost, že byli otevření novému pohledu a některým názorům, jak s dětmi komunikovat. I naši kluci se vlastně poprvé setkali s důraznějšími rozhodčími, a také bylo zajímavé sledovat, jak na to reagují. Výtky rozhodčím by měly být směřovány spíš ke mně, ale přijde mi, že je prostě ještě brzo kluky omezovat v tom, že gól platí jen tehdy a tehdy. O tom jsme si s klukama ale popovídali a myslím, že to pochopili. Je třeba, aby věděli, že se může stát, že na ně rozhodčí budou mluvit jinak.
A jaká byla hra kluků? Bylo znát, že tímto způsobem hrají déle než jiní, že nebylo třeba jim pořádně vysvětlovat, kam mají běhat a co dělat, hledali volno a k tomu je přirozeně nabádaly dvě útočné branky, kluci hledali tu volnou. Někteří byli větší dravci, někteří byli menší dravci. To jsme si ve volných chvílích probírali, jenže ti, kteří nebyli takový dravci ze sebe měli pocit, že jedou naplno. O tom si budeme povídat dlouhodoběji, zkusit přijít na způsob, jak jim ukázat, aby do toho šli více, i když je to dané i povahou a někdo to v sobě prostě nemá.
Spíše jsme kličkovali, než nahrávali, nicméně dalo by se napsat, že jsme vyhodnocovali situace. Tedy kluci na hřišti a do toho jsme se jim nesnažili mluvit a ani myslím nemluvili. Bavit se s nimi můžeme o těch řešeních a součinnostech. Krásně však bylo na jedné situaci vidět, kdy se Maxík rozhodoval jak jeden trenér na školení. Nabíhal mu jeden hráč a Maxík stále čekal až do situace, kdy mu může nahrát. Zcela sám, zcela přirozeně to vyhodnotil. Takové střípky nám pak mohou udávat směr do tréninků, o čem a jak se s klukama bavit v rámci fotbalu. Výběr místa s míčem či bez míče je jedna z nejsložitějších věcí, ta nás bude provázet dlouho.
Úsměvná byla situace proti malým Sparťankám, kdy jsme se s klukama bavili, aby si všímali, kde na hřišti stojí, když má jejich kamarád balón. Po chvíli jsem se jich zeptal, čeho si mají všímat. A odpověď? "Pane trenére, těch holek," říkali kluci. A já na to, ale kluci, čeho přesně. "No přeci toho, jak jsou hezký." To mě rozesmálo a říkal jsem si, že zaměřovat v tomhle zápase pozornost asi nebude mít takový význam.
Věřím, že si kluci dostatečně zahráli, bylo vidět, že je to bavilo a snad každý si dal gól. Jeden tým jich vstřelil 72, druhý 32. Celkem jsme tedy nastříleli 104 gólů a každý si mohl odnést úsměv z turnaje a taky tu medaili na krku :-). Děkuji rodičům za účast a podporu, že dodrželi pravidla, které jsem na začátku zmínil a klukům pěkně fandili po celé tři hodiny turnaje. Děkuji za fotky od Lenky Sajlerové, ty hovoří za vše.
Turnaje se zúčastnili: Ondra Mašek, Honza Moravec, Víťa Dovhanych, Vojta Sajler, Marťas Sršeň, Tom Pešíř, Max Mařák, Míša Holý, Dan Adamec, Jára Votípka, Tom Kubík
