FC Háje

Rozhovor se sportovním ředitelem Michalem Horníkem

Rozhovor se sportovním ředitelem Michalem Horníkem
Sportovní ředitel Michal Horník nedává rozhovory často. Tentokrát jsem ho však vyzpovídal vzhledem k nové sezóně. Můžete se dočíst o rozjezdu sezóny, pohledu na vývoj klubu v minulých 5 letech, zajištění travnatých ploch pro mládež, jeho motivaci řídit Háje a o odvolání ze sportovní komise. Přeji příjemné počtení.

Klub vstoupil do nové sezóny 2016/2017. Jak vnímáš začátek sezóny? Co bylo důležité pro rozjezd sezóny?

Vzhledem k tomu, že jsem čím dál tím více pohlcen papíry a kancelářskou prací, která nebývá tolik vidět, tak až takový přehled z terénu nemám. Spíš ho mám z výsledků, na které si sice na Hájích moc nehrajeme, ale sleduji činnost spíše pomocí prostřednictvím našich webových stránek, které se v poslední době dostaly na úroveň, kterou by nám mohl leckdo závidět. A je to vidět na sledovanosti. Co se týče výsledků, ty nevybočují z žádných mantinelů. Je to vždy o tom, jaké je momentálně složení toho kterého ročníku či týmu a jakou soutěž hraje. Máme dost nových trenérů, kéž by tak tomu bylo vždy, tak je to i otázka toho, jak rychle se v našem prostředí rozkoukají. Důležité je, jak se zvládnou přechody mezi ročníky kategorie žáků a přípravek, po postupu do vyšší věkové kategorie to bývá náročné. Tam bývají výsledky ze začátku horší a postupně se zlepšují. Situaci v tom kterém týmu asi lépe posoudí lidi, kteří na Hájích dělají čistě sport, protože oni spolupracují s rodiči, o dětech vědí víc, a ví, kde je úskalí daného ročníku a proč má takové výsledky jaké má. Pohled z venku z hlediska výsledků, obvyklý u rodičů, je omezen mírou informací, posuzovat to můžou spíše lidi zevnitř, kteří znají reálné možnosti týmu a ví, že výsledky toho kterého týmu u mládeže přicházejí s časem.

Na Hájích máme velký počet trenérů, okolo 55. Jak složité je finanční pokrytí odměn pro trenéry, kteří sice dostávají jen takový určitý příspěvek, ale ve výsledku to není asi málo?

Trenérské obsazení je dle mého názoru složité v každém klubu. Na naší úrovni stavíme na práci dobrovolníků, často z řad rodičů nebo odchovanců, proto jsme rádi, že se svaz k tomuto postavil čelem a vyčlenil peníze na školící akce a trenérské licence. I přes veškerá školení jsou na hřištích po Praze vidět trenéři, kteří to dělají jinak, je třeba vzít v úvahu povahové vlastnosti, které člověk jen tak nezmění, nevyvine-li aktivitu sám, školení nepomůže. Za to určitě nemůže svaz, u nás školením prošlo v poslední době trenérů hodně, což je dobře, platí rovnice, čím víc trenérů, tím víc může být zapojeno dětí. U těch nejmenších jde pak o to, aby měly děti nějaký dozor, v rámci možností odborný, aby je to bavilo.

Co se týče financí, tak dotace jsou cíleně zaměřené na podporu dětí a mládeže, a je na klubu, jak s uvolněnými prostředky naloží. Zda jdou peníze cíleně na rozvoj mládeže, vzdělávání trenérů, nákup pomůcek, zajištění zimní přípravy atd., nebo jestli peníze mizí do černých děr, tak jak o tom často slyšíme a někdy i na vlastní oči vidíme. Je to všechno o lidech ve vedení daného klubu, musí se sejít lidé se stejným myšlením a pak je to radost, když vidíš, jak to klape. Vidět za sebou výsledek práce, jak se to vyvíjí. To zapomeneš i na peníze. Ne na dlouho, přeci jenom příspěvek více než padesáti trenérům, minimální za práci, kterou nemůže dělat každý, dá za rok celkem slušnou částku, ale zatím to stále zvládáme. Musí se prostě sejít lidi, kteří mají rádi děti, a to se na Hájích povedlo skvělým způsobem. Sešli se zde lidi, kteří mají motivaci a smysl v tom, že je baví pracovat s těmi dětmi a sledovat jejich vývoj a v návaznosti pak celého klubu. Dětí neubývá a to je ta nejlepší zpětná vazba a povolený doping k další práci. Někdy to však není lehké.

Mluvil jsi spíše obecně o tom, jak fungují trenéři v klubech a obecně o tom rozdělování. Teď konkrétně na Háje, jak jsi spokojen s trenéry působícími na Hájích? Jsou trenéři prioritou rozvoje klubu?

Kdo jiný by měl být prioritou než trenéři. To je skutečný základ. Jde o to, jak k nim klub přistupuje. Je to o nastavení pravidel v rámci klubu. U nás konkrétně je to tak, že ve sportovním úseku se trenéři opravdu vybírají, myslíme si, a ve vedení jsme nastavení hodně podobně, že k trénování je důležité stáhnout lidi podobného myšlení, na naši klubové vlně, což je důležité nejen pro kvalitu trénování, ale i pro vytváření pohodové atmosféry v klubu. Ne vždy se to povede, ale teď se nám hodně daří, chodí více dětí a nestává se nám, že by odcházely ve větším počtu pryč, tak jak se tomu bývalo v minulosti. Je zapotřebí přitáhnout ke sportu každého a již v nízkém věku. Později již moc šancí není. Pokud nám trenér sedne, posíláme ho na licenci a snažíme se trenéry vzdělávat i v rámci našeho klubu. Chceme ty, o kterých si myslíme, že na to mají udržet u trénování delší dobu. Ve vedení jsme naladěni na stejnou vlnu a to se promítá i ve výběru těch trenérů. Jejich počet, který u nás působí, je neuvěřitelné číslo. Myslím, že si to spousta lidí, kteří se na této dobrovolné a přitom odpovědné práci nepohybují dennodenně, nemůže ani uvědomit. To je jako, když přijdeš do restaurace a budeš mít špatného kuchaře, tak nebudeš mít hosty. Lidi dnes jdou za kvalitou, za kvalitou lidskou i odbornou, chtějí prostředí, kde se jim bude líbit, a jsme přesvědčeni, že právě takové prostředí ve většině případů nabízíme. Snažíme se o to každý den. Máme skvěle pokrytý úsek vedení mládeže. Je to téměř nadlidské úsilí zajistit takový počet trenérů, ale mám za to, že právě to k nám láká další zájemce.

V létě se zrekonstruoval náš kus trávy v areálu K jezeru, začalo se trénovat na Chodově a v Horních Měcholupech pro kategorii od žáků výše. Jaké kroky vedly k platbě tržních cen za nájem na cizích plochách?

Ta absence přírodní trávy nás trápí již osmým rokem. Náš kousek přírodní trávy v areálu K jezeru těžko může sloužit pro vyšší kategorie, je nedostačující i vzhledem k počtu a potřebám přípravek. Hlasy volající po přírodní trávě tady jsou letité, rozhodli jsme se, že peníze z dotací můžeme použít i na pronájem travnaté plochy. Je to sice smutné, přestože jsme na sídlišti vlastními silami vybudovali dvě travnaté plochy, Schulhoffova a K jezeru, naše děti jsou jediné z klubů na Jižním Městě, které si musí trávu pronajímat za tržní nájemné. Starší kategorie mají tedy aspoň jednu tréninkovou jednotku týdně na přírodní trávě. Časový prostor si vybírat moc nemůžeme, jsme rádi, když na trávu vůbec mužstva dostaneme. Stojí nás to mnoho peněz, dělám vše pro to, abychom tento stav alespoň stabilizovali, do budoucna, tedy aspoň jednou týdně na trávě, udrželi.

Ve sportu řádí neviditelná ruka trhu v podobě tržních nájmů. Většina sportovišť je obecních a měla by sloužit veřejnému zájmu. O to se budu zasazovat.

I přes to, že Háje nemají adekvátní prostory, opětovně získali statut Krajského střediska mládeže. Když se ohlídneš zpět např. 5 let nazpět, kde vidíš hlavní změnu, co se povedlo a co se nepovedlo?

Je to takový paradox. I přes nedostatečný počet ploch, což je jedním z hodnotících kritérií získání Krajského střediska mládeže, jsme tento statut obdrželi. Doháníme body v dalších částech, a to zejména ve sportovní činnosti samotné, ať už je to množství členů, počet trenérů licencovaných i nelicencovaných, úroveň licencí, hraní v nejvyšších krajských soutěžích. Tou naší činností dokážeme smazat to, že nemáme adekvátní podmínky pro trénování.

Většinou se říká, že by vývoj, v našem případě klubu, měl zhodnotit někdo z vnějšku. V hodnocení jsem tedy ve střetu zájmů. Většina lidí na Hájích znalých poměrů si myslí, že se to na Hájích zvedlo obrovským způsobem. Zpětnou vazbu by nám ovšem měli dát a dávají hlavně rodiče našich dětí. Tím, že u nás zůstávají a dokonce doporučují náš klub dalším známým či kamarádům. Výsledkem je pak přibližně 35 – 40 dětí v ročníku v přípravkách.

Vidíš v nějaké oblasti víc práce? V čem je největší změna?

Když budu mluvit sám za sebe, jednoznačně řeknu, že je jiná atmosféra. Trenéři se navzájem znají, chodí na společné akce, chodí si zahrát fotbálek, či jdou společně posedět. Je to v dnešní době výjimečné. Je to jako když se znal v minulosti jeden vchod v našem paneláku. Dnes se většinou sousedi mezi sebou jen pozdraví, sotva se znají, ale tady dnes cítím tu jistou provázanost, pospolitost a soudržnost. Souvisí to možná s výběrem trenérů, možná lidi taky stmeluje nelehké postavení klubu na svém sídlišti. Že to nemáme na Praze 11 jednoduché je všeobecně známo.

Žákům se podařilo vykopat přebor, takže v příští sezóně budou všechny kategorie hrát nejvyšší krajské soutěže. Háje se vždy prezentovaly jako mládežnický klub. Co je pro tebe hlavní motivací řídit druhý nejpočetnější klub v Praze s prioritou směrem k mládeži?

Už jsem na to v podstatě odpověděl. Pro mě osobně je to vidět, jak jede zápas od zápasu, jaká je zde dynamika. Pocit, když scházíš seshora z kopce na hřiště a vidíš, jak trénuje na sto dětí. A k tomu napočítám na hřišti třeba deset trenérů. Skončí jedna parta a nastupuje další s dalšími trenéry. To je docela síla. A nějaká ta představa, že jsi k tomu přiložil ruce k dílu. Že se snažíš předávat svoje představy a že to opravdu funguje. Podařilo se dát dohromady partu poctivých, charakterově podobných lidí. Tenhle pocit je pro mě velkou motivací a úplně mi to stačí. A potom děti a všechna ta energie, která z nich vychází. Někdo to možná nechápe, ale někomu to k životu stačí.

V minulé sezóně odešlo několik hráčů z chlapů. I za lepšími podmínkami. Mužstvo se nakonec zachránilo v přeboru. Jaké jsou podle tebe příčiny a jak vidíš fungování mužů do budoucna?

V téhle otázce mám jasno. Parta kluků, která tady byla od dětských let, to odtáhla v chlapech pospolu hodně dlouho a patří jim poděkování. S posunem celé společnosti ke komerci a také s věkem se mění priority. Doba přinesla i jiný pohled, láska k fotbalu zůstala, ale možnost mít ke svému koníčku i nějakou tu přidanou hodnotu je hodně lákavá. Přišly i vnější tlaky, narušily se vazby ke klubu a z velké části se kádr A týmu rozpadl. My jsme byli postavení před otázku, jak dál, kde vzít lidi. Já měl jasno, jsme mládežnický klub, kopejme takovou soutěž, na jakou mají naši mládežníci. Stavme na mladých a hrajme to dál s našimi odchovanci. Áčko bude hrát takovou soutěž, na jakou vychováme mládež. Jestli to bude přebor či A třída, záleží na naší práci v dorostech, žácích a přípravkách. Chlapi jsou výkladní skříň každého klubu, pro náš klub to je taky výstavní skříň práce s mládeží, nakonec to máme i ve stanovách. Samozřejmě, asi to bude chvíli trvat, odchod pěti šesti hráčů ze základu se musí zákonitě projevit, ale jak říkával náš bývalý trenér Petr Sýkora, na Hájích se hraje pro radost a ne pro výsledky. Smáli se mu a tak odešel. Přeji našemu novému trenérovi hodně sil a má naší podporu.

V červenci jsi byl odvolán z pozice předsedy i člena sportovní komise. Jaké byly důvody tvého odvolání?

Šel jsem do samosprávy pomáhat se sportem a skončil jsem v politickém marastu. Všechny mé kroky od doby, kdy jsem byl zvolen zastupitelem a jmenován předsedou sportovní komise, poradního orgánu RMČ, směřovaly k nastavení odpolitizovaného a transparentního systému přerozdělování prostředků pro sport. Systém financování sportu, vycházející zejména z praktických zkušeností provozovatelů sportovišť, jsem předložil komisi a vedení MČ v dubnu 2015. Nebyla zde politická vůle o systém zapsaného ústavu diskutovat, nato ho přijmout. Přes to, že byl právně i ekonomicky posouzen a hodnocen jako velmi dobrý, bylo mimo zastupitelstvo rozhodnuto o pokračování v nastaveném režimu přerozdělování, výhodném pro politiky zajišťující v uplynulém období ekonomicky oblast sportu na JM. Nebyl zájem o změnu, ač se týkala odpolitizování a nezávislého postavení sportovců vůči radnici a vycházela z programového prohlášení RMČ. Zájem nebyl, spousta práce přišla vniveč bez konzultace se sportovním prostředím, rozhodnutím od zeleného stolu. Pro mě osobně je to velká zkušenost, jen potvrzení toho, co jsem slýchával o politice. Neuspěl jsem do té míry, že jsem byl odvolán nejen z pozice předsedy, ale i z celé sportovní komise. To se snad nikomu zatím nepovedlo. Nejsem v tom sám. Na úrovni RMČ se snažili pomáhat a na jednáních rady prosazovat veřejné zájmy v oblasti sportu také radní Kos a Zdeňková, byli též odvoláni a to z pozic radních Prahy 11. Pan Kos byl jeden z mála radních, který se dobře orientoval v oblasti sportu na Jižním Městě a snažil se pomoci nejen v problematice spravedlivého rozdělování peněz, ale bojoval i za trávu na Hájích, aby klub s dlouholetou tradicí a navíc úspěšný, měl vůbec kde hrát. Nevzdával se svých hodnot a i proto mu fandím a vyjadřuji plnou podporu v jeho odhodlání být nadále prospěšný občanům Jižního Města. 


středa 5.10.2016 | Otmar Mansour | Přečteno: 2830

Další články


Rozpis zápasů / Výsledky

28.3.2024, 14:00, Střešovice UMT.
Střešovice – FC Háje
Starší dorost
28.3.2024, 15:00, Háje UMT.
FC Háje – ČAFC
Starší žáci A (2009)
28.3.2024, 17:00, Háje UMT.
FC Háje – ČAFC
Starší žáci B (2010)
29.3.2024, 10:00, H. Počernice UMT.
Xaverov – FC Háje
Mladší žáci A (2011)
29.3.2024, 10:00, H. Počernice UMT.
Xaverov – FC Háje
Mladší žáci B (2012)
29.3.2024, 10:15, Ďáblice T.
SK Ďáblice B – FC Háje
Muži B
1.4.2024, 15:30, Újezd nad Lesy T.
Újezd n. Lesy – FC Háje
Muži A
1.4.2024, 17:00, Háje UMT.
FC Háje – Hostivař
Mladší dorost B
3.4.2024, 17:00, Union Strašnice T.
Union Strašnice – FC Háje
Mladší žáci A (2011)
6.4.2024, 08:30, Háje UMT.
FC Háje – Chodov
Mladší žáci A (2011)
6.4.2024, 10:30, Háje UMT.
FC Háje – Hostivař
Muži A
6.4.2024, 10:30, Uhříněves UMT.
Uhříněves – FC Háje
Mladší dorost B
6.4.2024, 11:30, Nad Přehradou T.
FC Háje – Čáslav
Starší žáci A (2009)
6.4.2024, 13:00, Háje T.
FC Háje – Braník
Mladší dorost A
6.4.2024, 13:30, Nad Přehradou T.
FC Háje – Čáslav
Starší žáci B (2010)
6.4.2024, 15:15, Háje T.
FC Háje – Střešovice
Starší přípravka A (2013)
6.4.2024, 17:00, Háje T.
FC Háje – Střešovice
Starší přípravka B (2014)