lupráce
1) Trenéři:
Tato kapitola je velmi důležitá. Jak mnozí víte, trenérská činnost v amatérských klubech je postavena na práci dobrovolníků, kteří dostávají spíše symbolickou odměnu. Mnohé kluby mají postavené trénování na tatíncích, Michal Horník s Renčou Klíčovou však šli cestou inzerátů a získávali trenéry z řad studentů. Důležitý byl rok 2010, 2011, kdy proběhla restrukturalizace soutěží a přešlo se na malé formy hry. Tím bylo zapotřebí i změnit myšlení (více se k tomu dostanu dále). Navíc nám díky naší dobré činnosti a řekl bych i pověsti po JM přicházely nové a nové děti a nároky na počet se zvedaly. Dříve bylo v ročníku cca 25 dětí v přípravkách, 30 a více byly výjimky a vysoký nadprůměr. Dnes máme v průměru v jednom ročníku přípravky 35 – 40 dětí. To znamená 4 – 5 trenérů v ročníku. A tak pokračovala usilovná práce. Kromě inzerátů a tipů z našich kamarádů a známých jsme se také zaměřili na rodiče, u kterých jsme cítili podobné myšlení. Tato vize se nám zatím daří čím dál tím více a máme možnost si jak nové trenéry z řad studentů, tak rodiče stejného ražení vychovat v rámci naší filozofie. Dnes již můžeme říct, že všechny přípravky jedou dle stejných principů a hodnot našeho klubu. Před osmi lety bylo v našem klubu cca 30 trenérů, dnes je to 55 trenérů. Skok je to veliký a daří se nám stále shánět díky usilovné práci. Mnohé problémy v okolí mají problém jich zajistit třeba 20 či méně. Letos poprvé si nás vybral jeden z trenérů z B licencí sám od sebe a nabídl se nám na trénování, jelikož si přečetl filozofii našeho klubu a byla mu blízká.
Další nedílnou součástí je vzdělání. Ruku v ruce s náborem nových trenérů bylo i jejich vzdělávání. Kromě našeho interního „za pochodu“ vzdělávání jsme trenéry posílali na licence. Hodně peněz jsme investovali, ale tuto investici považujeme za investici do dětí, neboť pokud máte správně vyškolené trenéry, je to dobře právě pro děti. Licence nejsou levnou záležitostí a zde patří největší pochvala Michalu Horníkovi, který dokáže zajistit peníze, aby trenéři, kterým to platíme, mohli být vzdělaní. V roce 2017 bude částka za vzdělání činit k 80.000 Kč. Dnes máme trenéra s nejvyšší mládežnickou licencí u chlapů, jednoho trenéra s A licencí, 11 trenérů s B licencí (další tři se chystají na studium) a mnoho trenérů se základní licencí C či UEFA grassroots licencí. Mimo to jsme také pořádali školení, ať už to byl He-Art či Bosu školení, či interní ukázkové tréninky.
2) Restrukturalizace soutěží
V letech 2010 a 2011 proběhla restrukturalizace soutěží v přípravkách a mladších žácích. Mnoho klubů stálo v ten moment na rozcestí, protože to pro ně byla nová věc. Nikdo nevěděl, jaký to bude mít dopad a bylo důležité zachytit rozjetý vlak. U nás si myslím, že i přes určité zkušenosti, které jsme potřebovali určitými rozhodnutími nabrat, se to povedlo. Nové trendy, menší prostor, přibývající děti s různou výkonností, hra na více hřišť a mnoho dalšího, s tím jsme se museli popasovat a nějak se rozhodovat. Ta rozhodnutí však můžete hodnotit až poté, co uvidíte, jaký mají efekt a výsledek. Dnes mohu napsat, že cítím, že jsme to ustáli dobře. Jsou kluby, které to neustály. My jsme však přípravkám a vybudováním pevným základům věnovali hodně pozornosti a i přes určitá „nesprávná“ rozhodnutí nám vlak neujel. Čím dál tím více však cítím, že by se náš fotbal mohl posunout ještě dalším směrem. Jde o to, aby kluby přijali svoji roli a drželi se jí. My jsme mládežnický klub a naší filozofií je starat se o děti jak talentované, tak netalentované, ale talentovanějším nedržet možnost rozletu jinde. Proto chceme posílat hráče, kteří jsou šikovnější, výš a naopak nabízet hráčům, kteří potřebují postupný rozvoj mezi „nižším“ klubem a případnou špičkou.
3) Vývoj společnosti
Možná někomu přijde zvláštní, že ve článku o vývoji Hájů za posledních 8 let zmiňuji i vývoj společnosti. Nicméně vzhledem k tomu, že mi před dvěma, třemi lety procházelo týdně rukama na 180 dětí (2 ročníky na Hájích, 60 dětí na Mendelce, 60 dětí na Květňáku), mohu vnímat, jak se podepisuje zrychlená doba právě na dětech. A ta doba, z mého pohledu, je za posledních 8 let hodně zrychlená. Pamatuji si, kolikrát jsem přijel na Háje po ránu a užíval si sluníčka a klidu.
Přibývá méně pozorných dětí. Děti jsou i mnohdy méně zapálené a hlavně, v čem spatřuji největší rozdíl (čistě subjektivně), jsou nevypovídané. Ne všechny. Nemám teď na mysli jen fotbalisty. Když jdu do školy na oběd, hned si ke mně přisednou děti a povídají. Nejraději by se překřikovaly, ale furt jim ta pusa jede a obecně je nyní větší hluk. Možná je to ale čistě můj subjektivní pocit. Vývoj společnosti má však dopad i na nás, např. v …
4) Web, sociální sítě
Dnes, kdo nemá web, neexistuje. V roce 2008 jsme měli původní web, který jsme dávali dohromady hlavně za pomocí aktuálních článků. Nebylo to snadné, ale postupně jsme přiměli trenéry, aby psali více a více. Dnes máme třetí web, velmi moderní, troufnu si tvrdit, velmi aktuální. Na sociálních sítích aktivita také velmi vzrostla. Vezměte si, jaký poplach nastal, když přestal jít google. My jdeme v tomto směru s dobou a uvědomujeme si, jak potřebné je mít aktuální tyto média. Můžeme tak prezentovat naši činnost navenek. Díky všem, kteří se na tom podílejí, protože jsou to hodiny a hodiny navíc strávených nad články, hodnoceními, rozhovory, stříháním videí, fotkami a dalšími.
5) Počet dětí + vývoj hájeckých mužstev
Jak jsem již psal, obecně jsou silné ročníky. Na Hájích jsme to silně pocítili, když jsme se dostali k číslům 40 dětí v ročníku. Ukočírovat takovou masu v rámci ročníku je opravdu těžký manažerský úkol. Prvním cílem bylo zajistit dostatek trenérů, protože dřívější tři v ročníku by na to opravdu nestačili. V druhé řadě pak šlo o to zajistit dostatek soutěží či zápasů a přihlásit takové úrovně soutěží, aby to bylo adekvátní k rozvoji dětí.
Na pohled se však může zdát, že je na Hájích něco špatně, protože když se podíváte na dospělé a dorosty, jsou na chvostu tabulek. V takovém velkém klubu, jakým Háje jsou, není lehké, aby vše klapalo správně. Nyní přichází dozvuky okolností, které nás dobíhají tím, že jsme na chvostu v soutěžích. Nepříliš početné týmy a jejich předání do starších kategorií. To začíná od ročníku 1994 přes další, kdy byli mnozí kluci přetaženi do klubu vedle v Praze. Aktuálně však nebyli jiní trenéři, kteří by to dělali. Stejně tak ještě nedávno jsme měli menší počty v ročnících 2002 a 2003, usilovnou činností se nám však mužstva podařila doplnit.
Souvisí to hodně s trenéry, které v klubu máte, protože kluci pak vycítí, zda se u nás cítí nebo necítí dobře. A kolikrát, i když trenéři dělají maximum, se prostě něco nepodaří. Nyní však cítím velkou kvalitu v trenérech a pokud budeme stále a stále doplňovat a držet naše hodnoty, které možná ne všichni trenéři mají za své, dozraje to časem i do starších kategorií. Chlapi byli postaveni na odchovancích, půlka z nich odešla, proto jsou teď tam, kde jsou. My však hlavu nevěsíme a když budeme dobře pracovat s mládeží, projeví se nám to v budoucnu i v chlapech, kde by měli naši odchovanci končit. Věřím však, že jaro bude výsledkově ve starších kategoriích úspěšné a kluci získají více bodů a udrží tak přebory.
6) Spolupráce a všesportovní příprava
S vývojem klubu a odbornosti trenérů i vedení jsme rozšířili spolupráci v mnoha oblastech. Velmi důležitá, kterou jsme si i dříve uvědomovali, ale nyní více rozvinuli, je všesportovní příprava. Spolupracují s námi i dvě trenérky na tuto všesportovní průpravu a zařazujeme různé prvky do tréninku. Nemůžu říct, že je to dokonalé a kolikrát pracujeme s vyvážením, kolik všesportovní přípravy a kolik fotbalové přípravy. Není to jednoduché, jsme srovnáváni s týmy, které na tu všesportovní přípravu kolikrát nekladou takový důraz a můžou být fotbalově „vyspělejší“. Tuto část považujeme za podstatnou a před osmi lety jsme byli více fotbaloví. Dnešní trendy hlásají však všesportovní přípravu.
Navázali jsme v průběhu 8 let také více partnerství, a to se ZŠ Mendelova a 10 mateřskými školami. Dnes se v základkách a mateřinkách staráme o dalších cca 400 dětí. I zde můžeme šířit naše hodnoty a zvyšovat sportovní připravenost mládeže. Sportovní připravenost dětí klesá, ačkoliv začínají sportovat v čím dál tím nižším věku.
7) Hřiště a sponzoři
Náš velká rezerva. Ač byla po dobu 8 let vyvíjena velká aktivita směrem k oběma těmto oblastem, nejsme zde zatím úspěšní. Další hřiště potřebujeme, čím víc se nám daří sportovní činnost a rozrůstáme se, tím víc bychom potřebovali k dispozici další plochy. Bohužel radnice nám spíše hází klacky pod nohy, než pomáhá a je jí jedno, kde děti z její městské části budou hrát či hrát nebudou, protože nebudou mít kde. Z tohoto pohledu je pro nás minulých 8 let velmi problematických, ač vedení soustavně situaci řeší.
Sponzoři jsou také téma, kde se nám nedaří přímo úměrně s potenciálem našeho klubu. Aktivitu jsme vyvinuli, ale odezva byla spíše materiálního rázu formou dárkových předmětů. Za ty však trenérské licenci nepořídíme. V poslední době se na tuto oblast zaměřujeme a uvítáme jakoukoliv pomoc i od rodičů, ať už kontakty na firmy či jiné.
Věcí, kterých jsme za těch 8 let (počínaje od doby vyhnání ze Schulhoffky a vykoupení developera části travnaté plochy) řešili, bylo požehnaně. Vím, že kolikrát to člověk zvenčí vidí jednoduše a říká si, proč se nerozhodli tak a tak. Mnohá rozhodnutí jednoduchá nebyla. V tomto článku jsem se snažil vysvětlit, jak se vývoj mění a že my v klubu se snažíme, stejně jako lidé v jiných oborech, reagovat na změny, aby to bylo ku prospěchu. Hlavní skok vidím ve velkém nárůstu jak dětí, tak trenérů, protože shánět dnes trenéry, je jeden ze základních, ale přitom nejobtížnějších úkolů. Nám se to zatím daří a věřím, že i díky tomu je většina u nás spokojených. Uvidíme, co přinesou další roky :-).