lupráce
Když se řekne spojení Háje – Fotbal, co se ti, jako první vybaví?
První se mi asi vybaví, když můj syn přišel poprvé na nábor na Háje. Poté už se jelo z kopečka a já jsem zde zůstala pracovat. Dále mám s Hájemi určitě spojené děti, hezké zážitky ze soustředění a zápasů. Možná mě, ale také napadne neposekaná tráva a problémy, které se občas na Háje vážou.
Jak dlouho už jsi s fotbalem na Hájích spojená a jak to vlastně celé začalo?
Od roku 2002, to je strašně dlouhá doba už… Začalo to právě náborem mého syna, pokud chce někdo někomu děkovat, tak právě mému synovi Mikulášovi, že mě na Háje přivedl.
Ta tvá „cesta“ na Hájích pokračovala potom jak?
Pokračovala tím, že jsem samozřejmě fungovala, jako rodič, myslím si, že poměrně aktivní rodič, a protože jsem takový neposeda, tak jsem nabídla pomoc trenérům. Fungovala jsem, jako vedoucí týmu, pak jsem s nimi začala jezdit na soustředění, protože jsem měla zdravotnický kurz, tak jsem fungovala, jako zdravotník. Vymýšlela jsem, jak dále pomoct a nabídla jsem své služby i vedení klubu. Sešla jsem se s Michalem Horníkem a nabídla mu, jestli bychom nemohli udělat něco pro školky. Jemu se ten nápad líbil a společně jsme rozpracovali projekt s turnajem pro školky. Uskutečnili jsme tehdy první ročník Mateřina Cupu, který má dnes za sebou již 16. ročníků. Postupně se ta práce nabalovala a nabalovala (smích), začali jsme žádat o dotace nebo tenkrát vlastně ještě o granty. Tak jsem začala pomáhat se sepisováním grantů na všechny možné akce, které Háje pořádaly mimo klasických mistrovských utkání. Těch papírů samozřejmě postupně přibývalo a nám se dařilo získávat další finanční zdroje pro klub. Uskutečňovali jsme také nábory nových dětí, než jsme sehnali další nadšence, tak jsme to s Michalem Horníkem dělali sami a náborovali jsme takhle několik ročníků poměrně úspěšně. Já jsem si poté vzala pod křídla všechny rodiče začínajících malých fotbalistů.
Jaká je tvá funkce na Hájích v současnosti a co obnáší tvá práce v klubu?
„Funkce“, to je hrozně vtipné slovo, vždycky řeším, jak se mám nazvat... (smích) Ve fotbalovém klubu FC Háje JM jsem ve vedení nebo spíše ve výboru klubu spolu se sekretářem Filipem Semorádem a ředitelem Michalem Horníkem. To samozřejmě obnáší, jak už jsem se zmiňovala zařizování veškerých dotací, zjišťování všech programů, kde by bylo možné získat nějaké prostředky. U těch menších dětí, což je vlastně Háje SOS, tak tam zajišťuji tu základní komunikaci s rodiči, výběr příspěvků a klubové oblečení. Pokud rodiče dětí něco potřebují, snažím se jím maximálně vyjít vstříc. Ale pořád nevím, jak bych tu funkci nazvala (smích).
Jak složité je vypracovat potřebné materiály, abychom mohli získat finanční zdroje z dotací?
Složitější je získat ty zdroje odkud ty peníze můžeme čerpat, ty vlastní formuláře se liší, některé jsou méně náročné, další potřebují třeba větší popis toho klubu nebo té dané akce, ale samozřejmě po tolika letech, co už to dělám, tak bych řekla, že už je to pro mě spíš taková rutina. Musím říct, že momentálně se Ministerstvo školství, Magistrát, potažmo Pražský fotbalový svaz více snaží peníze na sport dávat, takže to je moc fajn. Co mi přijde hodně komplikované, nevím, jestli by se to dalo zjednodušit, je vyúčtování jednotlivých dotací. Někdy si připadám, že pořád musím někomu dokazovat, že jsem si nekoupila nic pro sebe, ale že jsem to opravdu investovala k těm dětem. S tím si myslím, že je hodně práce a hlavně papírování.
Jsou ještě další možnosti, jak získávat finanční prostředky?
V tomto ohledu se to rapidně změnilo, protože dřív se nám podařilo získávat peníze třeba od společnosti T- mobile nebo i z některých dalších větších firem. Dříve tyto firmy sídlící na Jižním Městě dělaly integrační programy, které nabízely sportovcům nebo i školám z dané lokality a bylo tak možné získávat další finanční prostředky.
Pak existovala spousta dalších firem, kde bylo možné peníze získat. Dnes, nejspíše po finanční krizi, která tady před pár lety proběhla, je ale složitější získat prostředky od těchto společností. Firmy jsou s rozdáváním peněz opatrnější. Dále jsou tu možnosti sponzorování, ale to je mnohem složitější situace, protože například rodiče oslovujeme ohledně sponzoringu neustále, nemůžu říct, že bychom byli úplně neúspěšní, ale ty částky, které se nám podaří získat jsou velmi nízké, možná, že tady můžeme mluvit ještě o nějakých rezervách.
Působíš i jako trenérka u ročníku 2007, co tě na trénování baví nejvíce?
Já mám rozhodně blízko k těm nejmenším dětem, takže když jsem před 4 lety u těchto dětí začínala, byla mi tato kategorie hodně blízká, myslím si, že v tomto období jsem jim měla hodně, co dát. Nyní jsou kluci, obzvlášť někteří na velmi dobré fotbalové úrovni, a v tomto ohledu nemám ambice jim zkušenosti předávat, spíš se snažím je „vychovávat“ nebo zajišťovat takové to mateřské pouto. Co se týče prožívání zápasů, tak ty určitě prožívám, ale spíš v tom pozitivním slova smyslu, určitě nepovykuji. Když kluci vyhrávají, nebo dají gól, tak z toho mám velkou radost, ale nejsem ten typ, který jde z nepovedeného zápasu a mělo by mu to zkazit víkend, to určitě ne.
Jaký je tvůj názor na zapojení více žen do fotbalového prostředí a dokážeš si představit v budoucnu dívčí tým u nás na Hájích?
Dívčí tým na Hájích je téma, které už jsme několikrát řešili, protože vždy se v ročníku objeví jedna, ale i více děvčat a začneme řešit, jestli by tam dívčí tým nemohl být. Já si myslím, že když se ženy ve fotbale objeví, není to určitě na škodu, protože, kde je hodně mužů, tak je dobré trošku roztříštit pozornost nějakou ženou, neboť obě ty pohlaví mají jiný pohled na věc. Když by bylo dost zájemkyň, tak proč ne, klidně ať je dívčí tým. Spíše obdivuji ty děvčata, které ten fotbal hrají už třeba v tom věku 13-16 let, protože pořád i já si myslím, že je to spíš sport pro kluky. Pro děvčata je, ale určitě přínosem si fotbal zahrát a umět se k míči postavit.
Jako ředitelka školky jsi v každodenním kontaktu s dětmi, cítíš nějakou změnu za poslední dobu z pohledu chování dětí, rodičů či celé společnosti?
Já už myslela svojí změnu, že mi táhne na padesát.. (smích) Určitou změnu tam vidím, jednak si myslím, že rodiče mají trošku pocit, že je jejich dítě středobod světa. Neříkám, že to jsou plošně všechny rodiče, ale u některých se to dá vycítit z té komunikace a je pak strašně složité pracovat s těmi rodiči tak, aby si uvědomili, že to dítě žije v určitém kolektivu, je v nějaké sociální skupině a čekají se od něj určité vzorce sociálního chování. Vůbec bych nehodnotila, že děti dnes více nebo méně zlobí a že my jsme zlobili třeba méně, to určitě ne.
Je, ale pravda, že jsou dnes děti trochu více vyspělejší, je to dané dobou, možnostmi, které dnešní svět nabízí. Děti se dozví spoustu věcí dříve, než jsme se je dovídali my. Na jednu stranu je to může vést k určité zvědavosti, podněcovat k tomu, že chtějí objevovat. Na druhou stranu je pro učitele hodně náročné děti zaujmout, nabídnout jim činnost, která je zaujme, že to pro ně bude najednou něco nového. Myslím si, že je těžší je v tomto motivovat.
Existují dvě skupiny dětí, a to je vidět, jak ve školce, tak i na fotbale. Máme zde natěšené děti, kterým stačí k motivaci poměrně málo a tu činnost chtějí dělat. Pak jsou tu děti takové „otrávené“ životem, už v tomto předškolním věku a tam je potom samozřejmě těžší v nich vybudit nějaký zájem a touhu po něčem. V tomto se ta doba hlavně změnila. Děti mají dnes spoustu podnětů, oni jsou svým způsobem přehlcení spoustou informací a z toho si myslím, že právě vyplývá potom taková ta nechuť něco dělat.
Vím o tobě, že jsi celkem "workoholik", co ráda děláš ve volných chvílích a jak odpočíváš?
Já jsem takový akční člověk a moc neposedím. S přibývajícím věkem, ale ráda zalezu pod peřinu. Na druhou stranu, to, že jdu s dětmi na fotbal, na zápas, tak to považuji také, jako určitý způsob odpočinku. Pokud bych, ale měla odpovědět na otázku, co ráda dělám, když si chci odpočinout, tak je to chození do sauny.
Máš nějaký nesplněný sen, který bys chtěla uskutečnit?
Mám určitě nějaký sen. Protože ráda cestuji, moje touha je navštívit Nepál a pokochat se nějakou osmitisícovkou. Pak mám ještě další sny, ale ty si nechám pro sebe.
Co by si popřála Hájům do nového roku 2017?
Popřála bych jim hodně sportovních úspěchů, hodně gólů, ale asi úplně nejvíce bych popřála všem lidem, kteří se okolo fotbalu na Hájích pohybují, aby měli pořád dobrou náladu a snažili se na svět koukat pozitivníma očima.
Děkuji za rozhovor