lupráce
Komentář
Po obvyklém rozcvičení jsme nebojácně nastoupili k úvodnímu hvizdu, letos poprvé na trávě, která po vytrvalém celodenním dešti nebyla nejpevnější. S těžkým terénem jsme se vypořádali velmi dobře, chybělo snad jen trochu více razance při střelbě, ale to natrénujeme v dalších týdnech. O to víc nás však zasáhl projev soupeře, a to bohužel nikoliv na hřišti, kde jsme zejména v první půli byli jasně tvořivějším týmem, ale z trenérské a fanouškovské lavičky. Éter zaplavil příval (skutečně řvaných) pokynů typu „přihraj vlevo, běž vpravo, přes tebe neprojde, apod.“, na který domácí svěřenci reagovali spíše zmateným pohybem. V 5. minutě jsme se tak po krásné kombinační akci gólem Lukyho M. ujali vedení. Příval pokynů neustával, což velmi negativně zasahovalo naše jak hráčské tak trenérské uši, a nabourávalo koncentrovanost při hře.
I přesto soupeř vyrovnal až těsně před koncem první čtvrtiny. Jeho namotivovanost se pak začala projevovat herní tvrdostí, kdy se hrálo tělo na tělo o každý míč. I v těchto podmínkách jsme si ale nadále dokázali vypracovávat vyložené šance – do konce utkání jich bylo minimálně patnáct – chybělo nám jen trochu více štěstí v koncovce (Fílův gól z rohu jen o milimetry netečovaný, a tudíž neuznaný, budiž jedním příkladem). Naprostou pochvalu kluci zaslouží za to, že tyto šance vycházely bez výjimky z kombinační hry, neměli jsme ani jeden nakopnutý míč – oproti mnoha soupeřovým, kteréžto byly místy až neurvale oslavovány domácími fanoušky. Poločasové skóre 6:2 pro domácí.
Za této atmosféry jsme tak v druhé a třetí čtvrtině museli bojovat ještě s dalším zákeřným soupeřem – a to vlastní psychikou, což nás stálo jistou energii, která pak chyběla na hřišti, a soupeř si v té době vypracoval vítězný náskok. Nicméně, podobně jako Chrisova parta, hájeckým klukům je nutno vyjádřit obdiv a poklonu za to, že v této situaci hlavy opět vztyčili a poslední čtvrtina zase patřila jim. Povětšinou jsme kombinovali na soupeřově polovině a celé utkání zakončil gól Lukyho L., který byl dnes naším nejlepším střelcem. Zároveň je třeba vyzdvihnout, obdobně jako v předchozích zápasech, aktivní hru našich gólmanů, stávající se pomalu, ale jistě naší velmi silnou stránkou – vrcholem byl výkon Kuby K., který jako rozehrávající brankář zavolal „Fílo“, vzápětí Fílovi přihrál, ten po třech rychlých kličkách uvolnil Lukyho, jež pak zakončoval v situaci sám na brankáře – geniálně jednoduché!
Dnes si každý z našich kluků domů odnášel nějaký ten šrám, nicméně rozhodně mohou být do jednoho pyšní na předvedenou bojovnost, statečnost a unikátní týmový výkon „jeden za všechny, všichni za jednoho“, vždy však v duchu fair play!
Zápasu se zúčastnili: Fíla Lisner, Luky Lisner, Fíla Valo, Luky Martiník, Kuba Kratěk a Ondra Martinec.