1) Působíš na Hájích již třetím rokem, naše fanoušky by zajímalo, jak se zrodila tato spolupráce, díky níž mají děti na Hájích v tréninku zajištěný všeobecný pohybový rozvoj?
Může za to jedna „velká náhoda“, jedno náhodné setkání se Zdeňkem Srbou, který věděl o mých trenérských začátcích před lety s trenérem Antonínem Barákem v Příbrami a přivedl mě tak zpět k trénování a to právě na Háje.
2) Proč je důležité zapojit všeobecný pohybový rozvoj do tréninku fotbalu?
Myslím si, že hned z několika důležitých důvodů. Jednak 90% sportujících dětí (fotbal, florbal, hokej, tenis, házená,…) má často zdravotní potíže a zranění způsobené právě jednostranným přetěžováním pohybového aparátu, které si daný sport vyžaduje. Proto všeobecný pohybový rozvoj v trénincích slouží jako kompenzace tohoto jednostranného zatížení a tím i jako následná prevence ke zranění.
Dále, pokud se chce dítě naučit novému pohybu, například nové fotbalové dovednosti, musí o tom pohybu nejdříve přemýšlet, analyzovat ho v mozku a rozmanitost a variabilita tréninkových pohybových aktivit mu v tom pomáhá. Naopak tréninky zaměřené pouze jednostranně a na výkon oslabují u dětí v raném věku toto vnímání a čtení pohybu. Proto jsou moje tréninkové jednotky u přípravkových kategorií zaměřené především na rozvoj pohybové inteligence. Snažím se, aby děti „ochutnaly“ a zažily co nejvíce různorodých pohybových situací, rozvíjely svojí rychlost, dynamickou sílu, obratnost, koordinaci a v žádném tréninku nechybí ani kompenzační cvičení a protažení.
3) Čím to je, že děti v dnešní době potřebují více tyto všeobecně pohybové tréninky?
Ano, je tomu bohužel opravdu tak. Všeobecně by děti měly mít minimálně 1 hodinu aktivního pohybu denně. Skutečnost ale je, že současné děti mají 3,5 hodiny aktivního pohybu týdně a my jsme dříve měli 40-50 hodin za týden. Nás totiž všestranně připravovala „ulice“. Denně jsme několik hodin trávili „za barákem“ na prolézačkách, hrazdách, skákali jsme gumu, panáka, přes švihadlo, lezli jsme po stromech, plazili se, schovávali, házeli si a kopali s míčem.
Dále jsme měli kvalitní hodiny TV, kde základem byla gymnastika, opičí dráhy, atletika, všechny možné míčové hry, výběhy do přírody. A s rodiči jsme o víkendech jezdili na kole, chodili plavat, na sjezdovky i na běžky a běhali po lese. To všechno je všeobecná pohybová příprava, která připravuje i zrovna malého fotbalistu (jeho kolena a kotníky) na intenzivní tréninkovou zátěž. Ale dneska už většinou není „za barákem“, ve škole v gymnastice se končí kvůli bezpečnosti kotoulem vpřed a ani jako rodiče už netrávíme tolik aktivního času s dětmi, protože je mnohem více jiných lákadel. Proto je více zapotřebí tyto všeobecné aktivity zařadit přímo do tréninků a tím vyrovnat rozdíl různorodé všestranné připravenosti dětí v nejmladších přípravkových kategoriích.
4) Na Hájích již na všeobecný pohybový rozvoj nejsi sama, společně s tebou trénuje i trenérka Dáša Černá.
S Dášou se známe řadu let z předchozího společného působení. Dáša má také z dřívější doby spoustu zkušeností s všestrannou pohybovou přípravou u malých hokejistů, je velice svědomitá, kreativní, má ráda práci s dětmi. Proto jsem jí doporučila ke spolupráci na Hájích. Věděla jsem, že se jí bude líbit naše hájecká filozofie, nastavení a pomůckové zázemí přípravek a hlavně Dáša opravdu oceňuje a obdivuje nadšení a krásný přístup k dětem všech našich nejmladších přípravkových trenérů.
5) V jakých ročnících si u nás na Hájích již trénovala a byla ta spolupráce vždy stejná?
U ročníku 2010, 2008, 2006, 2003 a v mateřských školkách. Spolupráce vždy vycházela z nastavení tréninku u jednotlivých ročníků. Jiná je spolupráce u ročníku, kde se objevuji jen v rámci zimní přípravy (např. u 2006). Tady je celá 60 minutová tréninková jednotka jen „moje“ a je zaměřená především na koordinaci a obratnost. A jiná spolupráce je u ročníku, kde působím na tréninku jako jeden z dalších trenérů celoročně a mám jen část z tréninkového času zaměřenou právě na všeobecný pohybový rozvoj.
6) Nejdéle jsi u ročníku 2008, jaký posun kluci udělali v rámci pohybového rozvoje?
Konečně velký a jsem za to moc ráda. Ve srovnání s ostatními ročníky, nebo i s nově příchozími kluky do týmu je tento rozdíl hodně vidět. Musím se přiznat, že úplně na začátku mi tato pozitivní zpětná vazba chyběla. Byla jsem netrpělivá a chtěla vidět výsledky hned, proto jsem místo původního domluveného jednoho tréninku týdně začala chodit dvakrát. Na jaře a na podzim se na hřišti zaměřuji hlavně na rozvoj rychlosti, síly, obratnosti a přes zimu cvičíme především koordinaci a gymnastiku, kde i salta jsou samozřejmostí.
Pořád také průběžně s ostatními trenéry hledáme cesty k zefektivnění tréninků, pořádáme různé teambuildingové akce pro kluky i jejich rodiče a myslím, že zde všichni odvádíme velký kus poctivé práce, který začíná být i fotbalově vidět.