lupráce
Komentář
Můj kamarád Martin Daněk, ředitel FŠ Třebíč, vymyslel jednou vzoreček, který se dá použít do všech oblastí, včetně fotbalu, a o kterém si s klukama povídáme. Před tímto zápasem zazněl také. Výkon = snaha x dovednosti. Když si oboje ohodnotíme od 1 do 10, tak při maximální snaze a maximální dovednostech je výkon 100%. Pokud jsou dovednosti, ale chybí snaha, výkon klesá. A naopak.
V zápase s Roudnicí jsme od prvních minut byli aktivnějším týmem, nechybělo plné nasazení (které můžeme do vzorečku dát místo snahy), vyhrávali jsme souboje a soupeře v podstatě nepustili za půlku. Drželi jsme se však více v chumlu a méně roztahovali hru a prostředek hřiště se nám složitě překonával. Přesto jsme dominanci vyjádřili dvěma brankami. Po první třetině, kdy jsme si řekli, že ve výkonu budeme pokračovat, najednou přišel zlom, ze kterého jsme se neuměli dostat jako tým. Hlava byla dole, sebedůvěra odešla, soupeř nás začal přehrávat, byl úspěšnější v soubojích, dostával se do zakončení a my jsme se uchylovali k jednodušší hře. V první polovině třetí třetiny to vygradovalo, kdy soupeř hru zcela otočil, podařilo se mu nastřílet branky a v závěrečných 15 minutách jsme výsledek již korigovali. V momentě, kdy kluci zapnuli, dostávali se do šancí, byli na hřišti živí a hráli aktivně.
Zaslouženě dnes vyhrála Roudnice. Máme nyní názornou ukázku toho, jak důležité je nasazení po celou dobu zápasu. Jak je důležité pracovat nejen s tělem, ale i hlavou.
V pozápasovém hodnocení jsme si o tom povídali. Kluci byli naštvaní a zklamaní. To je v pořádku, protože to znamená, že jim to není jedno, že jim na tom záleží.
Žijeme v zemi, která je hodně zaměřená na výsledek, na výkon. Z tohoto hlediska může být brána neděle jako neúspěch. Můžeme se na tento zápas podívat i z jiného úhlu. S klukama jsme rozebírali, k čemu jsou porážky a se slovem porážka pracovali i v mírnou transformaci ke slovu překážka. Pojmenovali, že si máme uvědomit, v čem bychom se mohli zlepšit. A práce s překážkami nás provází v průběhu celého života.
V úterý po tréninku jsme to ještě trochu rozebírali a začali pracovat s novým pojmem, a to lídr. Kluci to slovo znají, nicméně neuměli ho ze začátku uchopit více, než že lídr je kapitán. Pak jsme se o tom rozpovídali a Tomík řekl, že lídr je ten, kdo vede. A kluci to měli opět spokojené s kapitánem. Rozebírali jsme dále a bavili se o tom, že lídr může být každý. A možná by někoho překvapil dotaz: „Takže když na někoho v dobrém křiknu, ať víc maká, ať za tím jde, tak to nevadí?“ Jednoduchá otázka, kdybychom si my dospělí mohli myslet, vždyť je to přeci jasné. A vidíte, přesto s tím kluci ještě nepracovali, neřešili. Chtěl jsem reagovat, ale pak se zastavil. Nechal jsem to na klukách. Jejich zpětná vazba byla, že je to pro ně spíše motivace. A směřoval zpět svou otázku na tázajícího: „Jak by ses u toho cítil ty?“ Řekl, že by ho to nakoplo.
V momentě, kdy se na zápas podíváme z tohoto úhlu pohledu, kdy nám zápas měl ukázat to, že už jsme připraveni se bavit o lídrovství, o převzetí zodpovědnosti na sebe, splnilo utkání svůj účel. Tuším, že mnoho lidí se na to nekouká stejnýma očima, více vnímá aktuální výkon, výsledek, a zprvu celou neděli jsem se na to také tak nekoukal. Občas je dobré od situace odstoupit a podívat se s nadhledem. Celý tento proces je dlouhá cesta, stejně jako život, a vše nám něco ukazuje .
Do zápasu jsme zařadili nový rituál při oslavě gólu. Stejně tak jsme chtěli zařadit rituál i při obdržené brance, navedla mě k tomu v diskuzi jedna psycholožka, klukům se do toho zatím tolik nechtělo. Jde o to, aby když dostanou branku, se zvedli a hráli naplno jako jeden tým. Uvidíme, jak se domluvíme, jak s tím budeme pracovat.
Omlouvám se mnohým čtenářům za nadměrné filozofování. Pocit mi velel to takto napsat
Zápasu se zúčastnili: Černý, Konečný, Klymskyj, Kolář Lelkes, Nykyforuk, Pokorný, Prachař, Schrojf Vašek, Šťastný, Vandasová, Větrovec