lupráce
1. Skupina: (Dave Neuman, Kubík Kratěk, Ondra Martinec, Míra Mašín, Ondra Kadlec, Luky Ulrych, Marťas Laube, Tomáš Král)
První skupinka vstoupila do zápasu trochu unaveně. Ale není se čemu divit, vstávat se muselo opravdu brzy. První dvě čtvrtiny tedy nebyly lehké, soupeř dobře kombinoval a dařilo se mu. To co jsme však ztráceli v taktice, jsme doháněli v technice. Průniky Bobíka nebo Davida byly moc pěkné a ostatní kluci také předvedli nejednu fotbalovou parádu. Když k tomu přidáme bojovnost každého z hráčů, máme v součtu parádní výkon oslazený nejedním gólem.
Vůbec netuším, jakým výsledkem zápas skončil, ale to není důležité. Důležité je, že se kluci během zápasu postupně otrkali a začali velké hřiště využívat ke kličkování. Tohle je přesně ten typ zápasu, který potřebujeme – vyrovnaný a plný kliček.
2. Skupina: (Ondra Nepožitek, Tom Bílek, Jára Votípka, Míša Holý, Maty Fiala, Mates Mrzena, Honzík Pitro)
Proti naší druhé skupině nastoupil nejlepší výběr Hamru v ročníku 2009. Znovu se dá konstatovat, že soupeř byl takticky vyspělejší. My jsme se snažili naše chyby v obsazování dohnat bojovností, ale ani to leckdy nestačilo. V útočné fázi nemáme klukům co vytknout. Nejednou se nám podařilo soupeře tak zvaně „skřípnout“ na jeho vlastní polovině, ale bránit se nám moc nechtělo. Hodně nás trápilo to, s čím se potýkala také třetí skupina, totiž přepínání z útočného myšlení na obranné. Často jsme rozjeli slibnou útočnou akci, kterou jsme však nedotáhli do gólového konce a než jsme se nadáli, už se soupeř řítil ve čtyřech na našeho osamoceného brankáře… Není to však aspekt hry, který by trápil jen nás. Není to omluva, jen konstatování faktu, který poukazuje na to, že vštípit tuto vlastnost klukům do hlavy, trvá trochu delší dobu.
Celkově však musíme zápas hodnotit kladně. Hlavně kvůli našim útočným akcím a celkové vyrovnanosti zápasu, která je nejdůležitější.
3. Skupina: (Dan Adamec, Fíla Valo, Vojta Sajler, Marťas Sršeň, Honzík Moravec, Víťa Dovhanych, Tom Jiskra, Jára Juráček, Miky Juráček)
V pravé poledne jsme se pak sešli k závěrečnému utkání, tentokrát proti hráčům ročníku 2008. Nutno říci, že při jejich nástupu na hřiště nám blesklo hlavou, zda nejde spíše o ročník 2005, a to ještě výběr fotbalu amerického… Tak urostlí borci (mnohdy o jeden a půl hlavy vyšší a 20kg těžší) proti nám nastoupili.
Počáteční respekt jsme však tentokrát hodili za hlavu již po prvních pěti minutách. Následoval výkon, který nás trenéry, ale jistě i rodičovskou lavičku, prostě zahřál u srdce. Kluci byli výborní v pohybu, jako vždy nadprůměrní technicky, a velké hřiště skýtalo prostor pro tvoření kombinační hry. Zaměřovali jsme se během hry tedy hlavně na "ladění detailů", což bylo konkrétně intenzivnější zapojování našeho brankáře do hry zpětnými přihrávkami, a tím tvorba situací pro přečíslení, a poté maximalizace rychlosti při rozehrávání autů, rohů, i hry naším brankářem.
Věc, která nám občas stále utíká (ale stává se dnes a denně i na profi úrovni, tudíž se není třeba rmoutit ;), je rychlé přepínání do obranných pozic po dokončení útoku, tedy včetně 100% obsazování. Toto je ale prostě o cviku a zkušenosti, takže rozhodně nic proč věšet hlavu.
Podtrženo, sečteno, kluci od nás za předvedený výkon dostali jedničku s hvězdičkou, a ještě dvakrát podtrženou! Vysoce je třeba ocenit i celkově milou a přátelskou atmosféru, férového soupeře, a vůbec nabídku Hamru si spolu zahrát - díky za každý takový přátelák!