lupráce
Rozhodl jsem se, že po deseti letech na Hájích došlo mé působení ke zdárnému konci. Ukončil jsem svou činnost na pozici zástupce sportovního vedení. V průběhu jara to bylo postupně oznámeno trenérům a některým hráčům.
Hlavním důvodem je více prostoru pro sebe a vrácení se k sobě. Vím, že na Hájích kolovaly informace, kam všude jdu. Děkuji za projevený zájem, potěší to. Věc se má tak, že do jiného klubu nyní neodcházím. Nabídku, kterou jsem nejvíce zvažoval a bral ji jako jedinou reálnou, z jednoho moravského klubu, jsem s díky odmítl, byť to bylo těžké rozhodování, s ohledem na tamní lidi, prostředí i město.
Když zmiňuji lidi, je třeba se vyjádřit i ke spekulacím, zda neodcházím kvůli nějakému sporu na Hájích, což jsem také zaznamenal. Chtěl bych zdůraznit, že právě lidé ve vedení i mimo něj byli hlavním motorem práce na Hájích. Vztahy, které máme nastavené, mě velmi obohacovaly a bylo těžké udělat toto rozhodnutí napříč tomu. A to i vztahy s dětmi.
Je to pocit, který mi říká, abych změnil směr. V každém vztahu by mělo být přibližně vyrovnané dávání a přijímání. Háje mi hodně daly, přijímal jsem z nich mnoho energie, zejména z práce s dětmi a trenéry, to mě nabíjelo nejvíce. Poslední dobou jsem však cítil, že nejsem v rovnováze, že více zhasínám a méně svítím. Proto jsem udělal krok, abych mohl svítit více. Rozhodování to bylo velmi těžké, hlava chtěla něco jiného než srdce, a nakonec jsem se rozhodl poslechnout srdce. Dnes už vím proč.
Za těch pět měsíců, od mého rozhodnutí se událo v mém životě mnoho věcí, zejména v osobní rovině. Známe se společně více v té pracovní a poznáváme se a říkáme si, co se může dít v tom druhém. Stačí, když zde řeknu, že toho bylo hodně a že ta volba odejít spustila určité procesy a i když začátky byly těžké a člověk si promítá, zda dělá dobře. Dnes vidím, kam mě to dovedlo. A díky tomuto procesu můžu přemýšlet, a s Míšou Horníkem se o tom bavíme, že v určité roli (trenérsko – metodická) mohu i nadále pokračovat na Hájích, což jsem si ještě před měsícem nemyslel. Již ne však v pozici sportovně organizační, kterou přebírají Honza Špinka s Matějem Souchou.
Dovolím si vložit odstavec fotbalově metodický. Důvod, proč se s Michalem bavíme o možném pokračování zejména v té metodické rovině, je jaro 2018. Na jaře 2018 jsem si dal hezký závazek a začal studovat A licenci (spouštěč byl podzim 2017, kvůli Hájům, to jsem ještě nevěděl své rozhodnutí) a kromě toho se přihlásil na kurz Chytrý koučink ke kamarádovi Martinovi Daňkovi do Třebíče, který kurz vedl společně se zástupcem Inner game koučinku Michalem Ondráčkem. Zejména tento kurz mě velmi obohatil a ukázal mi možné další směry, jak pracovat s lidským potenciálem. Jak posouvat potenciál skrze autentické učení, aby to vycházelo z každého jedince. Cesta je to delší, vnímám ji však jako pevnější a vybudovanou na jistějších základech a dlouhodobější. Stejně tak studium A licence mi ukázalo nové vhledy, a i s ohledem na nově získané Sportovní středisko mládeže bych rád s trenéry kooperoval na rozvoji fotbalu na Hájích, vzhledem k jejich nastavení právě na rozvoj, a ne okamžitý výkon, který je krátkodobý. Kolikrát to není pro trenéry lehké unést na svých bedrech, právě z důvodu, že cesta je delší a klikatější, ve výsledku dětem může přinést daleko více. A to je cesta, po které háječtí trenéři, zejména malého fotbalu, jdou.
Jednu ze změn, o kterých jsem psal výše, Vám rád poodkryji. Došel jsem k tomu, že si změním příjmení a vratím se k tomu, se kterým jsem se narodil. V úterý 26.6. se z Otmara Mansoura stal oficiálně Otmar Litera. Přecházím také na novou emailovou adresu, která je otmar.litera@gmail.com, kdybyste chtěli něco řešit a napsat mi, nebo můžete i na starý email, který je stále platný.
Závěrem bych chtěl poděkovat. Zpětně jsem si v hlavě projížděl, s kolika dětí jsem spolupracoval a kolik mě jich obohatilo. Na Hájích to byly tyto ročníky (zmiňuji i ty, kde jsem působil alespoň krátce jako jeden z trenérů, nikoliv ten hlavní): 1997, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2005, 2006, 2008, 2009. Do toho připočtu 7 let na Květňáku v rámci spolupráce a 7 let na Mendelce, kde kromě vedení kroužku jsem strávil nespočet hodin diskuzemi v jídelně na obědě s dětmi a významnými se pro mě staly školy v přírodě.
Stejně tak si počítám, kolik mě obohatilo dospělých lidí. V rámci Hájů jich bylo nespočet, mnoho příběhů, mnoho vizí, mnoho zkušeností. Pestrost tomu nechyběla .
Děkuji všem za krůčky po společné cestě, i těm, kteří chtěli jít po cestě jiné. Od všech jsem se mnoho naučil, od těch, kteří měli jiný pohled o trochu více . Odcházím a částečně neodcházím (kdo ví?, proto na začátku píšu o částečném rozloučení), sám teď nevím, kam mě cesta zavede. Bylo a je mi potěšením. Přeji všem krásné léto plné pohody a úsměvů.
Jmenovitě bych chtěl poděkovat těmto lidem: Fílovi Semorádovi, Renče Klíčové, kteří si se mnou zažili mnohé, kteří zažili mnoho mých ego stavů a podrželi mě a ukázali, jak to dělat jinak. Paní Vojtíškové za její ochotu, naslouchání a starostlivost a nespočet příběhů. Mílovi Vojtíškovi st. za jeho důsledný, ale citlivý přístup a rady. Honzovi Horníkovi za dlouhé večerní hovory o fotbale i životě a jeho vnímání výchovy dětí. A Míšovi Horníkovi, kamarádovi, za všechno.
(S)mějte se krásně
Oťas