lupráce
1) Zhodnocení jara
Je třeba si uvědomit, kdy pro nás začalo jaro . Pokud bereme zimní přípravu, tedy např. již zimní měsíce, v rámci hodnocení jara, pak začátek byl pro nás velmi náročný. Zejména únor a březen, protože to byly měsíce, kdy jsme se scházeli v malém počtu a trénovali v menším počtu lidí. To se odrazilo do úvodních zápasů ligy, kdy kromě Litoměřicka, kdy jsme dominovali, jsme hráli v menším počtu i během zápasu (např. v Benešově v 9 lidech) a v nekompletní sestavě. Byly to zápasy s Jabloncem, Libercem, Motorletem a Benešovem (tam jsme zahráli skvělou třetí třetinu s jedním náhradníkem).
Ke konci března a na začátku dubna se docházka zlepšovala a nastalo tak zlepšení v tréninkovém i zápasovém procesu. Zlomovým okamžikem byl zápas s Braníkem, kdy z hlediska výsledku to byl „nářez“, avšak jediné, co rozhodlo, byl důraz a zakončení. Herně jsme zahráli dobře a dalo se na co navazovat v dalších utkáních. Měli jsme pak vítěznou sérii a herní výkon se zlepšoval, následně jsme prohráli až poslední zápas s Duklou.
Tréninková účast i nasazení se mi v dubnu a květnu líbilo. Trochu jsme změnili styl trénování, šli jsme více skrze uvědomění a pochopení v rámci her, do kterých jsme zařazovali i dovednosti, které jsme dříve trénovali více formou průpravných či herních cvičení, avšak přenos byl minimální. Pracovali jsme více s vnitřní motivací, vůlí, cíli a způsobem hry, jakým chceme hrát. To vše v rámci týmu, bylo méně pokynů a více dohody v rámci celku. Součinnost kluků byla v tomto směru velmi dobrá, dokázali jsme vyřešit vše a vnímal jsem, jak kluci přicházejí s více nápady a řešeními a jsou celkově otevřenější.
Důležitým faktorem je i zapojení hráčů do ligových utkání. Celkem jich bylo 24. Navíc v průběhu sezóny nám přišlo více kluků (TJ, Dave, Fíla Šťastný, Honza Kolařík), než odešlo (Miky šel do Slavie, Fíla Francl na florbal).
Jaro vnímám jako velkou jízdu, kterou jsem si s klukama i rodiči užil. Věřím, že podobné pocity zažívali právě kluci i rodiče.
2) Nejlepší zápas + nejhezčí moment
Výrazné pro mě byly tyto zápasy: Zbrojovka Brno, Gornik Zabrze (obojí na Třebíč open), třetí třetina v Benešově, Viktorka Žižkov, Admira, Varnsdorf, Dukla.
Nejhezčí moment? těžko si nyní vybavuji, pro mě byl silný okamžik, kdy jsme s klukama navštívili dětský domov ve Zbraslavi, kdy jsme si šli zahrát badminton a takové ty mimofotbalové věci, kdy jsem vnímal, že se z kluků stala dle mého názoru prima parta. Podpořená o partu rodičů, abych nezapomněl .
Silným okamžikem, a jen to ukazuje určitou vyspělost kluků, je ohodnocení Járy Zahálky jako skokana roku. Byť neodehrál tolik zápasů v lize, bylo to třeba půl na půl, tak kluci viděli jeho aktivitu na tréninku a v zápasech a vybrali jeho. To mě potěšilo.
3) Nejhorší zápas + nejslabší moment (chvíle, situace)
Nedefinoval bych to jako nejhorší zápas, ale jeden z těch výrazných, který nás navedl do většího uvědomění (míněno kluky i mě), a to byl zápas s Braníkem. Po něm jsem si promítl celou historii mého trénování a promítl jsem si kluky, 05, odmalička, malého Fílu, Alexe, TJ a další. To, co nadešlo poté, mě potěšilo. Série těžších i lehčích zápasů, kdy jsme od kluků viděli posun herní i mentální.
4) Spokojenost s herním výkonem
Jsem spokojen tak na 72%. Co by se mělo změnit, aby to bylo více? Zejména hra bez míče. To nám v průběhu sezóny kolísalo nejvíce. Hra bez míče je základ, vím, že jsou určité zažité vzorce z dětství, z dřívějších let, ale bez ní se hraje fotbal těžce. V porovnání výkonu z let předešlých udělali kluci velký posun, ať už co se týče týmu, tak hlavně individuálních výkonů. Vnímali, přijímali, zkoušeli, zažívali, prožívali. Nechtěli jsme však něco někam hnát, když jsme neměli vybudovaný základ, a tak jsme se v průběhu sezóny kolikrát vraceli při skoku výš zase o schůdek níže a s tím si hráli. Potěšilo mě, kam se kluci mohou posunout za rok, když chtějí.
5) Spokojenost s umístěním
Konečné 8. či 9. místo (mám pocit, že osmé, pokud se k tabulkám přistupuje jako v lize) ze 13 týmů je dobrý počin v nejvyšší žákovské soutěži v republice poté, co jsme rok před tím byli na spodku první třídy. Důležité je, že jsme dokázali hrát vyrovnanější utkání téměř s kýmkoliv. V závislosti na naší mentální připravenosti a počtu a výběru hráčů.
6) Plán na letní přípravu – co zlepšit, náplň tréninků, na co se zaměřit
Jelikož u kluků již nebudu, tak zde plány rozepisovat nemohu. Nicméně si dovolím poděkovat. V nulté řadě trenérům, kteří se o kluky starali. Zejména Honzovi, Milanovi, Fílovi, Vláďovi, Davidovi a Michalovi. V prvé řadě klukům za společný posun. Dále pak za komunikaci, důvěru a otevřenost. V řadě druhé rodičům, kteří kluky podporovali a z mého vnímání byli pospolitější, než dříve. Dále všem, kteří nám fandili a šli s námi na společné cestě. Hezké léto.