lupráce
Ahoj kluci, jak dlouho už působíte na Hájích?
M: Od roku 2008, takže už 10 let.
H: Od roku 2012, tedy 6tým rokem. Začal jsem na Hájích jako trenér u ročníku 2006. Dále jsem působil u ročníku 2005, 2008 a 2009. Moje působení na Hájích se každým rokem prohlubovalo, až se dostalo do bodu, kdy se s Matějem starám o sportovní činnost celého klubu.
Na konci loňské sezóny oznámil svůj konec v pracovní činnosti ohledně organizačních záležitostí na Hájích Oťas (pozn. Otmar Litera). Jak jste jeho rozhodnutí vnímali?
H: Šlo o určité vyvrcholení Oťasovi transformace. Každý se nějakým způsobem vyvíjí, a tak mě to až tolik nepřekvapilo. Na Hájích odvedl neskutečnou porci práce a zasloužil se velkou měrou o to, kde nyní náš klub je.
M: To, že se rozhodl Oťas odejít, mě mrzí po té lidské stránce, protože on byl ten, který mě na Háje přivedl. Ale co se týká té pracovní stránky, tak naprosto rozumím tomu, že se chtěl Oťas posunout dál, takže mu přeji mnoho úspěchů na jeho nové pozici.
Přibylo vám tím mnoho nové práce, bylo těžké se s tím popasovat?
H: Díky tomu, že jsme o jeho rozhodnutí věděli včas, tak jsme měli možnost se na to celé jaro připravit.
M: Souhlasím s Honzou, vzhledem k tomu, že šlo o dlouhodobý proces předávání informací ohledně té práce, tak jsme se s tím dokázali nějak popasovat. Samozřejmě na některé věci teprve přicházíme a ta realita je trochu jiná, než jsme si mysleli.
V čem jiná?
M: Když ti někdo popisuje, jak to chodí, tak se vše může zdát jednoduché, ale je za tím spoustu telefonátů, dotazů, než se vyprodukuje třeba nějaký finální produkt či projekt.
V létě proběhlo několik hájeckých kempů, bohužel jsem u toho nemohl být, ale viděl jsem, že jste si užili spoustu srandy. Jaké to bylo?
M: Vzhledem k tomu, že kempy organizuji už od jejich začátků, tak mám srovnání a myslím si, že je to každým rokem lepší a lepší. Je to vidět i na zájmu dětí a rodičů, který každým rokem roste.
M: Atrakce jako je vodní fotbal (bylo by hezké mít nějakou takovou vlastní atrakci), tradiční laser game nebo letošní kino se nám každoročně osvědčují, a proto s nimi přicházíme znovu.
H: Každý rok se snažíme, aby kempy byly něčím originální. Letos jsme například zorganizovali kempy i pro kategorii mladších žáků, obědy jsme měli u nás na Hájích a vyzkoušeli jsme novou arénu pro laser game.
M: U těch mladších žáků už to bylo i více o té fotbalové stránce, šlo tu i hodně o dopolední fotbalové tréninky. Mladší děti mají celé kempy spíš formou hry a dovádění.
Na jaké největší novinky se na Hájích můžeme těšit?
H: Miky Zbořil.
M: Míra Navara.
(smích)
H: Ne že by tu tihle dva byli za nějaké nováčky, ale nově se aktivně zapojí do organizace mnoha hájeckých projektů a tady na Hájích začnou odvádět ještě více práce. Od toho si slibujeme nejvíce novinek. Od jejich energie a nových svěžích nápadů.
H: Pro rodiče či hráče budou viditelné i jiné novinky než tito dva mladí pánové. Jen okrajově můžu zmínit spolupráci se Slavií Praha na fotbalových školičkách, po roce je znovu přihlášená soutěž staršího dorostu, takže nyní máme opět plnou posloupnost mezi kategoriemi. Další novinky se rodiče brzy dozví, a to především prostřednictvím našich webových stránek a také během své návštěvy u nás v klubu. Více však již nebudu prozrazovat.
Pojďme být osobnější, oba nejste jen spolupracovníci, ale také velmi dobří přátelé. Nějaký nejbláznivější zážitek, který jste spolu zažili a můžete se o něj s námi podělit?
H: Určitě letošní cestování po Srí Lance (úsměv). S Matějem a s přítelkyněmi jsme v létě vyrazili na 21 dní na Srí Lanku a byla to nádherná zkušenost. Cestování nás moc baví a tahle cesta stála za to.
Můžete být konkrétnější?
H: (smích)
M: Výšlap na Adamovu horu. (smích)
Nelezete si někdy trochu na nervy?
H: Potkáváme se často. Staráme se tady o tu organizační a sportovní činnost, k tomu tu oba trénujeme, oba působíme ve školkách a k tomu se někdy vidíme na tréninku hájeckých chlapů. Naučili jsme se oddělovat práci od soukromí, takže se dokážeme bavit i o jiných tématech, než je fotbal.
M: Ne, nelezeme si na nervy.
Závěrečný dotaz: Určitě jste měli i mnoho jiných nabídek i třeba lukrativnějších, proč zůstáváte na Hájích, co na nich máte tak rádi?
M: Pro mě je to srdcová záležitost. Když jsem sem přišel, přicházel jsem jako hráč, ale dostal jsem i nabídku tady trénovat, a tak jsem to tu spojil obojí dohromady. A od té doby to tu vnímám jako rodinné prostředí už tím, jak mě přijali spoluhráči, tak tím, jak se ke mně chovali Michal s Renčou (pozn. pan Horník a paní Klíčová). A na to se nabalili další super lidi, které na Hájích dodnes vídám. To je to nejdůležitější, ty lidi tady – počínaje skvělou partou trenérů, hráčů, fanoušků či rodičů.
H: Já úplně souhlasím. Mě obohacuje ta práce v tomhle skvělém kolektivu. Baví mě tu tvořit a vytvářet kvalitní podmínky pro naše hájecké děti. Navíc jsem přesvědčen, že moje práce, tu ještě není hotová. Od nové sezóny mám možnost naplno nastavovat sportovní činnost klubu a v tomto směru mám spoustu myšlenek a plánů.
M: Jednoznačně potvrzuji a souhlasím.