lupráce
Ahoj Pavle, začneme od Tvého mládí a tedy dotazem: Kdy a kde jsi začal hrát fotbal?
Ahoj, fotbal jsem začal hrát v pěti letech, a to za Čechie Karlín.
A kdo tě k fotbalu přivedl?
Táta. Je to už dlouho, ale řekl bych, že to byl Táta.
Jaká to byla první fotbalová zkušenost?
Bylo to fajn, zůstal jsem tam do desíti let, potom ten klub zanikl. Udělali tam místo toho golfové hřiště.
Kdy nastal ten zlom, ve kterém jsi se rozhodl, že se fotbalu budeš věnovat profesionálně?
Tak tohle rozhodnutí přišlo asi někdy kolem mých osmnácti let, ale největší zlom nastal právě v těch deseti letech. To jsem přestoupil z Čechie do Slávie a tam bylo všechno o úroveň výš. Tréninky, zápasy do toho sportovní škola Vladivostocká, bylo to už na úrovni, jiné než v Čechii Karlín.
Ve Slávii jsem postupně proplouval mládežnickými kategoriemi až do Juniorky do mužů B, kde mi byla nabídnuta první profesionální smlouva.
Zmínil jsi ZŠ Vladivostocká neboli dnes už ZŠ Eden, mohl bys nám něco o této sportovní škole povědět?
Chodil jsem tam od páté třídy a jde v podstatě o normální základní školu akorát jsme měli dvakrát týdně místo tělocviku dopolední trénink s panem Karochem.
Ohledně tvé profesionální kariéry, nějaký nejzajímavější nebo největší zápas, který jsi odehrál?
Toho je asi víc. V Evropě byly všechny zápasy předkola evropské ligy UEFA za Jablonec velkým zážitkem. Hlavně na stadionu Betisu Sevilla to bylo zajímavé, bohužel jsme tam ale prohráli 6:1, takže to bylo fajn jen před zápasem, po něm už moc ne. A na domácí půdě jde o finále poháru, který jsme vyhráli s Jabloncem proti Mladé Boleslavi.
Potom když jsem hrál v Indické lize, tak jsem nastupoval s Alessandrem Del Pierem. Každý zápas s ním byl výjimečný.
K tomu jsem se chtěl postupně dostat… Hrál jsi v exotické indické lize, co bys nám mohl říct o tomto zážitku?
Tam to bylo specifický v tom, že bylo pravidlem, že vždy musí za tým nastoupit tuším 6 Indů a maximálně 5 zahraničních hráčů. Ta kvalita tím utrpěla. Zahraniční hráči měli vždy velkou individuální kvalitu, byli tam Španělé, Portugalci a tak dále a v každém týmu byla nějaká mega hvězda, u nás to byl právě Alessandro Del Piero. Ale ti Indové až tak velkou kvalitu neměli a tím, že bylo pravidlem, že jich muselo hrát 6, trpěla kvalita zápasů.
Kdybys to měl tehdy porovnat s českou ligou?
Tak ta české liga je lepší. Možná je to teď jinak, tehdy indická liga byla ve svých počátcích. Tu kvalitu soutěže určovali domácí hráči, proto si myslím, že i taková divize u nás byla na vyšší úrovni než indická liga.
Takže se potvrzuje, že 5 hráčů pro kvalitní tým nestačí.
Ne, 5 hráčů to neuhraje. Vždy je potřeba celý tým.
Z Tvých zahraničních angažmá tu máme ještě působení v Rakousku, kde nastupuješ i nyní.
Ano, působil jsem ve 3. rakouské lize, to jsem i bydlel ve Vídni. Kvalita této soutěže mě upřímně překvapila, protože byla na velmi dobré úrovni. Momentálně hraji za tým v 5. rakouské lize, kdy do Rakouska jezdím jen na zápasy a v týdnu se mohu připravovat individuálně tady doma.
Momentálně jsi tedy spíš v roli otce a trenéra, než profesionálního fotbalisty?
Přesně tak. (úsměv)
Co eventuální pokračování v kariéře za hájecké muže? Napadla tě tato varianta?
(smích) Kluci už se mě vyptávali, ale zatím jsem o tom nepřemýšlel. Uvidíme, jak to bude v budoucnu.
Pojďme se teď věnovat trénování. Jak jsi se o Hájích dozvěděl?
První kontakt byl, když jsem mluvil s paní Špinkovou (Kristýna Špinková je jedna z trenérek ročníku 2008 a stará se o všeobecný pohybový rozvoj dětí nejen na Hájích pozn.), protože jsem se nevyznal v mládežnickém fotbalu, tak jsem se jí ptal, kam bych měl své kluky dát na fotbal. Ona mi doporučila Háje, vzhledem k mé adrese bydliště a taky, že se zde dobře pracuje s mládeží, což po prvních měsících mohu jen potvrdit. Musím vás pochválit. (smích)
Každý mi říkal, ať dám své kluky do Slávie, jako jsem byl já, ale to jsem nechtěl. Myslím si, že bude lepší, když na začátku budou hrát tady.
A to, že jsi začal trénovat, se zrodilo jak?
No to mě oslovil Matěj (Matěj Soucha trenér mládeže na hájích pozn.), všiml si, že tam tak postávám. (úsměv)
Samozřejmě chci u fotbalu zůstat a stejně jako mnoho jiných profesionálních hráčů jsem si udělal trenérskou licenci C a následně B a myslím si, že je lepší začít takhle u těch nejmenších a postupně si tím projít. Je to asi lepší, než dělat teď někde asistenta u chlapů.
Člověk to potom vidí jinak, když si tím projde.
Přesně tak.
Vidíš se v budoucnu jako třeba profesionální trenér?
Myslím si, že je teď nejlepší si tu co nejvíc hrát s těma malejma a potom uvidíme. Momentálně ale nemám ambice stát se třeba hlavním trenérem ve Slávii Praha.
A jak se ti u nás zatím líbí?
Líbí se mi moc. Chodí spoustu kluků, na každém tréninku jich máme přes dvacet a už za ten první měsíc jsou vidět velké pokroky. A hlavně je to baví, což je opravdu v tomhle věku důležitý. Některým se po konci tréninku ani nechce domů, což je super. (úsměv)