Komunikace s rodiči

Jak bereme z pozice trenérů rodiče?

První a základní věcí je odpověď na otázku, kdo jsou pro nás rodiče, respektive jak na ně nahlížíme. Jako na nutné zlo? Jako na partnery? Jako na nepřátele? Jako na přátele? Každý z trenérů to má jinak a praxe ukazuje, kdo jak má nastavené vztahy. Ono je to totiž oboustranné, jakou energii dávám, taková se mi vrací. Je potřeba přijmout fakt, že prvním „mentálním koučem“ dítěte je rodič. Na druhém místě se většinou nachází učitel/ka, a na třetím, v našem případě, trenér. Jak tedy vnímat rodiče, když víme, že jsou základem výchovy dětí, které na hřišti i mimo něj vedeme?

Myslím, že sami vnímáte, že partnerský vztah může být vhodným, i když třeba ne tak častým prvkem fungování mezi rodiči a trenérem. A kolikrát to není jen z pozice rodičů, ale mnohdy i ze strany trenérů, byť nevědomě. Stalo se vám také někdy, že jste něco vnímali jinak než někteří rodiče, nepochopili jste se a zavřeli se vůči nim? A na základě toho si vytvořili představu, že s rodiči se nedá spolupracovat? Pokud ano, jde o ujasnění našich společných představ. Pokud se totiž naladíme na společnou partnerskou notu, může to mít blahý vliv zejména na ty, o které nám jde nejvíce, tedy hráče samotné.

Ujasňujeme si vizi?

Na otázku, zda trenéři pořádají pravidelné sezení s rodiči, odpovídají na trenérských kurzech všichni trenéři souhlasně ano. Na další otázku, jaká témata na schůzích probíhají, bývá nejčastější odpověď, že schůze jsou organizační. Metodické schůze, respektive ty, kde se vyjasňuje koncept a směr, kterým se trenéři chtějí ubírat, probíhají v neligových klubech spíše méně často. Přitom tam nastává příčina většiny budoucích neshod. Čím více je ujasněno vnímání, filozofie a vize, tím lépe může probíhat komunikace na partnerské bázi.

Je na každé osobnosti, kolik schůzek potřebuje na ujasnění vize a zda mu s tím může v rámci klubu pomoci předseda klubu, sekretář, šéftrenér, či třeba zkušenější kolega. A záleží také, zda ty schůzky umíme i napasovat na aktivity, kdy máme rodiče při sobě, můžeme s nimi mluvit a nezabírá to trenérům ani rodičům čas navíc. Např. konec tréninku (10 minut, kdy mohou mít hráči neřízenou hru), či před zápasem, kdy nám u přípravek stačí před zápasem děti převléct (asistent trenéra) a trenér má čas mluvit s rodiči.

Toto ujasňování je důležité, protože rodiče nemusí mít dostatek informací o věcech, které se nám trenérům mohou zdát samozřejmé. Ideální by bylo, aby se na informace, které neví, zeptali sami, ale jak mohou rodiče vědět, co neví 😊? Proto je třeba, abychom informace podávali my a s rodiči si ujasňovali společný směr.

Jaká máme pravidla?

Pokud máme vytvořená pravidla pro děti, je možné vytvořit pravidla pro rodiče, ať už psaná či nepsaná. Stejně jako u dětí pravidla je možné vytvářet společně, trenér s rodiči jako jeden celek, aby docházelo k oboustrannému respektu a porozumění. Pravidla mohou být vhodnou pomůckou zejména pokud jsou mezi rodiči i rodiče, kteří kolektiv narušují a můžeme si i nastavit procesy, jak s takovými rodiči pracovat. Porušení pravidel ze strany rodiče může vyvrcholit až odchodem rodiče z klubu. To je na každém trenérovi.

Co by taková pravidla mohla obsahovat? Omluvenky, jak bude probíhat komunikace rodič – trenér, kdy bude trenér oznamovat nominaci, kolik tréninků hráč musí absolvovat, aby byl hráč nominován na zápas a mnohá další. To jsou více ta organizační.

Stejně tak, pokud půjdeme s rodiči dále za organizaci, si můžeme vymyslet i pravidla chování a také fandění. Zvláště, když se rodiče sami dohodnou, jak se budou v zápase chovat a vymyslí si fandící hesla. A můžeme vymyslet mnoho dalšího, např. jak rodič může pomáhat trenérovi v rámci tréninku. Tato pravidla se mohou týkat i trenéra a jeho povinností či chování.

Je možné si nastavit i tresty za porušení pravidel, např. při těch menších prohřešcích třeba nákup ovoce celému týmu, aby to mělo pozitivní dopad směrem k dětem, zde z hlediska výživy a návyků ve stravování.

Co když rodič porušuje témata a nerespektuje tým?

Každý klub či trenér (odvislé od klubové filozofie) řeší situaci s rodiči, kteří vnímají dané věci odlišně, svým způsobem. Postup má každý jiný. Položil bych si tyto otázky z pozice trenéra. Proč je rodič naštvaný? Vysvětlil jsem mu dané věci dostatečně? Potřebuje ještě nějaké informace? Vidí věci stejným či podobným pohledem? Jde trenérovi a rodiči v rámci výchovy (ať už fotbalové či osobnostní) o to samé?

Cílem těchto otázek je zjištění, zda se nejedná o něco, co nebylo řečeno, o nedorozumění, o nedostatek informací. To bývá zpravidla začátek některých rozporů. Pokud je oběma stranám vše jasné a dotyčný rodič má na situaci jiný náhled, myslí si, že by se to mělo dělat jinak, je postup jiný. Pokud se trenér zamyslí nad informacemi a dávají mu smysl, je otázkou, zda tyto informace začlenit do procesu. Poděkovat dotyčnému, protože rodič i trenér jsou na stejné lodi a dívali se na situaci třeba z jiného úhlu pohledu. Pokud má však rodič jinou filozofii výchovy než trenér, je otázkou, zda takového rodiče chce mít trenér v týmu. A to je téma, se kterým se většina trenérů už potkala.

Možností, jak to řešit, je více. Co je však důležité je to, že se situace netýká jen tohoto jednotlivce, ale dopad to má i v celém kolektivu rodičů. Protože stejně jako dětem dává trenér hranice, i v rámci vztahů s rodiči je třeba vymezit si, kam rodič smí a co už je za hranicemi. Partnerské prostředí by mělo být zároveň prostředí respektujícím obě strany. A proto při komunikaci s rodičem trenér nastavuje, jak se k němu budou chovat i ostatní, co povolí a co ne.

Jako trenéři víte, že jste pod drobnohledy rodičů. Jak tedy vyřešit situaci, kdy má někdo z rodičů na věci jiný názor a razí jiný směr? Je otázka, kolik takových rodičů v týmu trenér má, pokud je to spíše menší množství, bude chtít měnit směr kvůli jednomu rodiči? Pokud je jich více, je třeba si položit otázku, kde se s rodiči nechápeme a hledat cesty, jak danou věc vysvětlit.

Jak využít možnosti dnešní doby?

Dnešní doba, ať už ji hodnotíme jakkoliv, nám ukazuje možnosti, které dříve nebyly. Jsou to sociální sítě, mobilní aplikace, emaily, weby či doplňky, jako je tablet a další. Většina týmů dnes využívá pro komunikaci právě některý výše zmíněný způsob. Whatsappové skupiny, facebookové skupiny, hromadná emailová korespondence, to jsou dnes běžné způsoby komunikace mezi trenéry a rodiči. V dnešní době se dává na internet mnoho materiálů, které mohou napomoci k ujasnění vize. FAČR a PFS má různé odkazy, které jedním kliknutím, které nám zabere minutu, mohou vysvětlit věci, které by trenér dříve vysvětloval delší čas. Poslané odkazy, sdílená videa trenérům mohou usnadňovat práci. A nenucenou formou, protože větší část rodičů sleduje dění okolo svých dětí.

Klasika je klasika

Přesto stále nejosobnějším způsobem komunikace je přímo z očí do očí. Osobní kontakt je z hlediska budování důvěry zcela zásadní. Osobní kontaktem dokáže trenér mnohé. Pravidelnost komunikace je na každém trenérovi, ale pokud chce získat důvěru rodiče, je třeba, aby s nimi komunikoval. Trenéři jsou vztyční důstojníci a je na nich, jak si uřídí tým. Zda zvolí formu pohovorů po tréninku, setkávání po zápase či jednou za čtvrt roku zajde s rodiči na pivo do hospody, je na libovůli každého trenéra. Chce – li však, aby mužstvo fungovalo, komunikace s rodiči je nezbytnou součástí.

Poděkování

Je mnoho věcí, které by trenér měl dělat, co vše by měl obsáhnout. Většina trenérů všechny tyto věci dělá za minimální či žádnou odměnu, pro radost po své práci a ve svém volném čase. A byť je toho hodně, chceme kolikrát ještě víc, kvůli dětem.

Rád bych všem trenérům poděkoval za jejich činnost. Na svazu si jejich práce velmi vážíme a víme, že bez trenérů neligových klubů, nejnižší a střední úrovně, by fotbal zakrněl. Množství nadšenců zajišťuje sport mladým generacím, kterým je nabízena alternativa k elektronice a jiným aktivitám. Těmto trenérům, nadšencům, patří velký dík za jejich práci, za jejich činnost a ochotu se starat, ať už přichází radosti či starosti, vděk či nevděk. Děkuji všem trenérům mládeže, přeji ve vánočním čase odpočinek a čas strávený s rodinou a těším se na setkání na pražských hřištích v roce 2019, do kterého přeji hlavně radost, zdraví a pohodu.