lupráce
V pondělí byl Štědrý den, umím si představit, jakou radost měly děti z nových bruslí, hokejek, helem, které našly pod stromečkem a jak si budou užívat příští dva týdny, kdy budou jezdit po vánočních turnajích, na které budou vzpomínat i po letech.
V českém mládežnickém hokeji se pohybuji jen krátce, letos pomáhám klukům čtvrťákům v Mladé Boleslavi. Teď, ale i dávno předtím jsem poslouchal a vnímal nářky trenérů na rodiče, stěžování rodičů na trenéry a v tomto duchu stále dokola. Celé to bohužel vytváří nepříjemné a dusné prostředí, které hokeji a hlavně výchově malých kluků ubližuje.
Co si o tom myslím a co s tím, aby se vzduch zlepšil, narovnaly se vztahy a náš mládežnický hokej se začal posouvat?
Je úplně jednoznačné, že je to složité téma, které nemá jednoho viníka, protože pravda je na obou stranách. Pravdu mají v mnoha případech rodiče i trenéři.
Šťastné to kluby, týmy, ročníky, kde se sejde kombinace dobrých trenérů a rozumných rodičů.
Nevychováte totiž žádného hráče bez pomoci rodičů, bez jejich angažování se a obětování se. Investují do dětí peníze a svůj čas, vozí je na tréninky, objíždějí turnaje, dělají atmosféru.
Pak tu jsou ale samozřejmě rodiče, co si myslí, že mají doma druhého Jágra, promítají do svých dětí své sny a ambice, a tím těm dětem spíš škodí. Místo toho, aby je nechali užívat si hru samotnou, tak do toho klukovi (a v mnoha případech i trenérovi) pořád mluví, protože v něm vidí něco, co není.
Důležité je vychovávat dobré lidi
Chápu, že každý rodič chce pro své dítě jen to nejlepší a já nejsem ten, kdo by to měl soudit, ale otázka je, kde je ta hranice, kdy ještě svému dítěti pomáháte, a kdy už škodíte. Jako otec tří kluků tohle v sobě řeším každý den v různých životních situacích.
Na druhé straně jsou tu zase trenéři, kteří nemají motivaci vychovávat hokejisty, chodí si na zimák jen pro výplatu, nebo si honí vlastní ego anebo jsou leniví. Což je taky samozřejmě špatně.
Dobrých a poctivých trenérů je v českém hokeji určitě převaha. Těch, kteří jsou ve většině případů bídně zaplaceni, ale přesto nehledí na svoje osobní ambice, kteří obětují svůj volný čas, vytvoří si vztah se svými svěřenci a je pro ně vyznamenání, že kluky posunou v kariéře dál.
Těm ale mnohdy zase berou chuť různá dohadování s některými bláznivými rodiči a podobně. Složité téma, strašně složité, které nemá jedno univerzální řešení. Samozřejmě, musí být jasně daná pravidla, nastavená klubem, ale vždycky to bude o konkrétních situacích a individuálnímu přístupu.
Stejně tak k samotné výchově hráčů. Jedna věc je z nich vychovat budoucí hokejisty, ale přijde mi, že mnohem důležitější je z nich vychovat dobré lidi. A to by měl být společný cíl všech rodičů i trenérů.
Každé dítě vychází z jiných poměrů. Někdo má vzdělané rodiče, někdo bohaté, ale stejně tak hodně dětí pochází z rozbitých rodin nebo z rodin bez dobrého finančního zázemí. Proto ty kluky nejde házet do jednoho pytle, musíte se každému věnovat samostatně, aby to celé mělo smysl. Protože na každého funguje něco jiného. Někdo vylítne dřív, jiný později.
Stejně tak jako potom ve velkém profesionálním hokeji je z mých zkušeností klíčové přistupovat ke každému klukovi jednotlivě. Na někoho platí spíš tvrdší slovo, na jiného cukr. V tomhle umět rozlišovat je pro vývoj každého kluka naprosto zásadní.
Až příliš hledíme na výsledky
Další věc je, že v žácích a u mládeže celkově až příliš hledíme na výsledky. V šesté, sedmé, osmé třídě všechno vyhrajete, ale koho to bude zajímat za pár let, když nikdo z toho ročníku hrát hokej nebude. Tahle cesta tlačení na výsledky je úplně scestná a zbytečná.
Vyhrávat chce samozřejmě každý, a byla by chyba, kdyby tomu tak nebylo, ale mnohem důležitější je hráče rozvíjet, učit je řešit situace hokejově, nechat je dělat chyby a učit se z nich, protože kdy jindy se to mají ty děti naučit…
V mých očích je skvělý výsledek, pokud se pro klub do áčka vychová jeden, dva z ročníku, a třeba jednou za tři, pět let někdo pro nároďák, NHL, to už je potom fantazie.
Jak už jsem psal, pod stromečkem jistě našla spousta malých kluků brusle, hokejku a další hokejové věci, celá rodina si nadšeně představuje, jak to klukovi na ledě půjde a jednou bude hvězdou. Chtěl bych apelovat na rodiče, aby to radši vypustili z hlavy, protože novou hvězdu NHL na 99,99 procent doma nemají.
Ale důležitější je dát klukům pohyb, prostor, aby se naučili chovat v kolektivu, v kabině totiž dostanou do života řadu rad a zkušeností, které ve vlastním životě využijí. I když hokej hrát vrcholově nebudou, budou celý život vzpomínat na partu kluků, na prostředí, které je zformovalo. Pokud tedy narazí na správné lidi, co je povedou.
Tímto způsobem vychováváte fanouškovskou základnu, klíčovou komunitu. U kluků, kteří hráli hokej třeba až do dorostu, juniorů, dospělých, je velká pravděpodobnost, že své potomky znovu dají na hokej. Proto je tolik zásadní, aby jim to nikdo neotrávil.
Bylo by úplně skvělé, kdyby si rodiče tohle uvědomili a neměli na své syny a vůbec na okolí nesmyslné a přehnané nároky. Nesedět jen doma u počítače, naopak vést zdravý životní styl, učit se fungovat v partě lidí, být někde včas, to je cesta. Pokud pak bude kluk talentovaný s příslibem do budoucna, pak to rozjeďme naplno. Pak se snažme vychovat třeba nové Pastrňáky.
Ale to myslím není to nejdůležitější. Zásadní je klukům představit a nabídnout to nejkrásnější, co hokej přináší. Jde to, musí to jít. Pokud jsou rodiče a trenéři na jedné lodi a mají společný zájem.
Když neřeší svoje ambice, ale zájmy kluka a tomu vše uzpůsobí. Vychovat z kluka sportovce s láskou k hokeji a fajn člověka není málo. Naopak!
Více na: