lupráce
Jan Sojka, kapitán hájeckých mužů ´A´ a hráč, který na hřišti našeho areálu zná každý čtvereční metr, ne-li centimetr. Sojčus, jak dlouho vlastně na Hájích působíš? Shrň nám krátce svou dosavadní fotbalovou kariéru.
No, jak dlouho už působím na Hájích, to takhle z hlavy ani nedokážu spočítat, nějaký pátek tady jsem. Začínal jsem na Slávii, kde jsem chodil i na sportovní školu. Poté jsem měl vážnější zranění, a tak jsem se porozhlédnul po blízkých klubech, řekl jsem si, že to zkusím tady na Hájích, a nakonec jsem tady zůstal až tohoto požehnaného věku.
O jaké zranění šlo?
Začalo to zlomenou nohou, hned nato zlomenou rukou, takže jsem v podstatě tak rok nehrál. Bylo to zrovna v období, kdy se to začalo brát víc vážně, kupovali se hráči z celé republiky a konkurence byla obrovská, takže ten rok bez fotbalu byl ohromně znát.
Dokázal bys porovnat Háje tehdy a Háje teď? Co se třeba za ty roky změnilo?
Celkově fotbal a vše co se kolem něj děje je na úplně jiné úrovni. Dnes když vidím, co mají ti mladí kluci za vybavení a vzpomenu si, s čím jsem začínal já, kdy na trhu nebyly jiný kopačky než hadráky, a kdo měl něco lepšího, tak bylo jasný, že si to přivezl z ciziny, nebo má někoho známého… Takže ty dnešní podmínky pro ty mladý kluky jsou úplně úžasný, ať už jsou to různá soustředění, možnosti trénovat v halách, je to prostě někde jinde a možná je škoda, že si toho ti mladí kluci někdy až tolik neváží.
Pojďme k letošní sezóně. Začátek podzimu byl skvostný. Se solidními výkony přicházelo i mnoho výher včetně skalpu silného Újezdu nad lesy s legendárním Jaromírem Blažkem v bráně. Jaké to bylo nastoupit proti bývalému prvoligovému hráči? Sešel ses na trávníku i s jinou hvězdou podobného formátu?
Pravda je, že začátek sezóny byl úžasný, až jsem se tomu sám divil. Myslím, že jsme předváděli i pěkný fotbal, dařilo se a možná někdy i se štěstím se vyhrálo, bylo to pěkné.
Újezd nad lesy, můžu říct, že s Jardou Blažkem se nechci říct přímo znám, ale právě když jsem působil na Slávii, tak jsem měl to štěstí, že jsem občas trénoval i se staršími hráči a tam právě byl i Jarda Blažek. Takže ho znám v uvozovkách dlouho a vím, že tam, kam se dostal, to neměl zadarmo, protože vím, že na sobě opravdu makal, makal, makal.
Jiný hvězdy na trávníku, vím, že v přeboru se pohybovali a pohybují bývalí ligoví hráči. Dále pracuji ve firmě, která má své fotbalové mužstvo a často hrajeme zajímavé zápasy například na Vyšehradu nebo v Ďolíčku, hráli jsme i v Edenu. A tam se potkáme se spoustou slavných fotbalistů, třeba i reprezentanti Novotný, Panenka, Vízek a tak. Takže takové zážitky mám a je to vždy zajímavé takové lidi vidět, jak při fotbale, tak i po zápase třeba v kantýně nebo v hospodě při posezení.
Po zmíněném slibném nástupu do sezóny však přišel drobný útlum, díky kterému muži A přezimovali až na sedmé příčce, i když po prvních zápasech to vypadalo na umístění slibnější. Co se stalo?
Jak jsem říkal, začátek byl úžasný, přičítal bych to tomu, že se nám držela taková ta kostra mužstva, vyhýbala se nám zranění, takže ten tým byl pohromadě a hrálo se plus mínus ve stejné sestavě, a to je samozřejmě znát. Nicméně pak přišel útlum, nevím, co se přesně stalo, v živé paměti mám zápas v Bohnicích, které jsou momentálně poslední a my tam dokázali uhrát jen remízu, nedařilo se nám vůbec nic. Potom se však člověk v kabině dozví, že někteří hráči k přípravě před zápasem přistoupili poněkud lehkovážně… Je potřeba si však uvědomit, že fotbal hrajeme pro zábavu, a tak k tomu někdo přistupuje, i když to není zrovna můj šálek kávy a je mi to trochu líto.
Nejdelší, čtyřzápasovou, sérii bez výhry muži přetrhli až na půdě Unionu Strašnice. Velkou měrou jsi k tomu přispěl svým hattrickem. V jedenačtyřiceti letech se ti takový počin zadařil poprvé. Shrnul bys nám krátce tento zápas svými slovy a přidal k tomu své pocity z hattricku?
Je pravda, že v soutěžních zápasech mnoho gólů nedávám, protože hraju stopera. Myslím si ale, že jsem na nějakém zimním turnaji už hattrick dal, dokonce si myslím, že jsem byl i nejlepším střelcem turnaje, což nechápu, jak se tenkrát stalo.
Tenhle první soutěžní hattrick, no, někdy se to tak sejde, kéž by toho bylo víc. V tom zápase jsem se dostal snad čtyřikrát do vápna a z toho byl třikrát gól, jak se říká, někdy i slepý k houslím přijde. Takže tohle se stalo a jsem za to samozřejmě rád. Je hezké slyšet od lidí okolo gratulace, že se vám tohle povedlo, kór z pozice stopera.
Co výhled na zimní přípravu a jarní část sezóny. Mluvíme spolu zrovna před prvním přípravným utkáním mužů. Jaký očekáváš průběh? Na jakou pozici v tabulce myslíš na konci sezóny?
Zimní příprava je v počátku, vždy je dlouhá a má takový standartní charakter, kdy se nabírá fyzička neoblíbeným běháním kolem přehrady. Letošním jistým zpestřením je cvičení s Kristýnou, kde skáčeme přes švihadlo a děláme různá cvičení na posílení vnitřního svalstva a stabilizační cvičení, což je skvělá věc.
Dnešní zápas bude takové první oťukávání, uvidíme.
A jak vidím jaro? Vždy si myslím, že tým na Hájích není špatný a měl by se pohybovat v popředí 1.A třídy, takže doufám, že minimálně to čelo 1.A třídy budeme atakovat.
Jsi nejzkušenějším hráčem kádru. Nastupují vedle tebe i dorostenci, kteří jsou o více než polovinu mladší než ty. Pomáhá ti mít vedle sebe mladou krev, předáváš klukům něco ze svých zkušeností?
Nevím, jestli předávám zkušenosti, nejsem zrovna typ, který by radil nebo řval na spoluhráče. Myslím si, že už nějaké zkušenosti mám a doufám, že právě ty vynahrazují to, že už nejsem nejrychlejší.
A že jsem v týmu a na hřišti s mladýma klukama, někdy kroutím hlavou nad tím, co ti mladí kluci vyváděj, o čem se baví a co vypráví za historky. Na druhou stranu mě to hrozně, jak to říct, vrací do těch mladších let a díky tomu se v uvozovkách necítím tak starý a je to hrozně fajn tady být.
S věkem přicházejí již zmíněné zkušenosti, ale i větší únava těla. Děláš něco speciálního, díky čemu se stále oprávněně držíš v základu áčka?
Je to pravda, čím je člověk starší, tím to tělo reaguje jinak. Třeba po zápasech na umělé trávě trvá den dva, než mě tělo přestane bolet. Po zápasech na přírodní trávě je však regenerace kratší, tak to není ještě tak zlé. (úsměv)
A jestli dělám něco speciálního? Za ty roky už vím, jak moje tělo reaguje, takže mám nějaké své protahovací cviky, které pravidelně dělám a můžu říct, že v poslední době se mi nějaká vážnější zranění vyhýbají, což musím zaklepat. A jinak když je nějaká fotbalová přestávka, tak se snažím jít si třeba sám zaběhat nebo zacvičit, vždy se dá samozřejmě dělat víc, ale času je málo.
Rozhovor uzavřeme dotazem, který určitě napadne každého čtenáře: Jak dlouho máš v plánu ještě fotbal hrát? Co přijde po fotbalové kariéře? Trénování nebo něco jiného okolo fotbalového prostředí? Nebo se s fotbalem rozloučíš navždy?
Možná rozhodujícím faktorem bude to, že jsme se teď odstěhovali 40 kilometrů za Prahu, takže to dojíždění na Háje je opravdu trochu delší. Takže jsem dohodnutý s trenéry, že budu trénovat jednou týdně a dojíždět na zápasy, uvidíme, jak to půjde. Mám obrovské štěstí, že mám chápající manželku, která mě v tomhle podporuje, a dokonce mě i někdy vyhazuje z domu, ať jdu na fotbal. Chce se čím dál tím míň, to je samozřejmě spojené s tím věkem. Končit se mi ale ještě nechce, protože mě to opravdu baví a doufám, že stále mohu být platný.
Co po fotbalové kariéře, mnoho hráčů se potom vrhne na trénování, já myslím, že to u mě asi nebude, protože já bych asi na prvním tréninku polovinu kluků vyhodil a pak bych neměl s kým hrát. (smích)
Jsi až tak kritický?
Kritický až ne, ale je to spíš o tom přístupu. Já byl odmala vedený k fotbalu, bral jsem fotbal vážně, měl jsem fotbal na prvním místě a jeden čas jsem tomu, myslím, dával docela hodně. Takže kdybych viděl, jak si z toho někdo dělá srandu a bere to na lehkou váhu, to bych asi nedal.