Mladší přípravky

Jak je to s všestranností?

Kategorie mladší přípravky, tedy U8 a U9, již začínají hrát oficiální soutěže a oficiální zápasy. Soutěžní utkání jsou pro děti další aktivitou, kterou mají pevně danou, oproti kategorii předpřípravek, kdy jsou turnaje či zápasy nepravidelné.

I když už se hrají zápasy, stále se zabýváme komplexním rozvojem hráče. Všestrannost je pro děti velmi důležité jak z hlediska zdravotního, tak z hlediska rozvoje motoriky. Z důvodu stále více chybějícího přirozeného pohybu je třeba více dbát na všeobecný rozvoj. Např. lezení po stromě, které rozvíjí v dětech sílu, je třeba v tréninku nahradit jiným silovým cvičením. V této kategorii se nejčastěji používají úpoly, kde dochází k zapojení větší části svalů. Všestranný pohybový rozvoj by měl být zastoupen v trénincích alespoň z 1/4.

Specifika této kategorie:

Jak jsme již zmínili v úvodu, je třeba počítat s událostí, která děti ovlivňuje, a tou je nástup do školy. U většiny dětí se nástup do školy projeví v chování. Jsou děti, které se po vstupu do první třídy výrazně uklidní a na řád školy a pravidla si rychle zvyknou. Opačně jsou děti, které jsou po nástupu spíše méně pozorné, potřebují více pohybu, i když v období, kdy chodily do školky, byly „klidnější“. Nejčastěji se to projevuje tak, že chce dítě více volnosti, být méně organizované, protože ve školách se obecně více dbá na dodržování pravidel, i když i to se postupně mění a čím dál více škol a více učitelů a učitelek jsou přístupnější potřebám dětí. Přesto se často stává, že děti, které pohyb potřebují v hojném množství, jsou na tréninku živější. Cílem trenérů je pak nastavit trénink tak, aby se využil potenciál dětí a na tréninku si pořádně zasportovaly.

Z hlediska nastavení pravidel je důležitá jedna věc. Děti umí rozlišit pravidla nastavená z jednotlivých prostředí. V momentě, kdy jsou ve škole, dodržují věci školní. Když jsou na tréninku, vnímají to jako jiné prostředí a dodržují pravidla v týmu. Pravidla školní a klubová tedy mohou být podobná, nicméně není to nutné.

Natavením prostředí se děti postupně učí přebírat více zodpovědnosti. Stále ta hlavní zodpovědnost leží více na dospělých, ale už se zodpovědností můžeme pracovat o trochu více. Příklad pro trenéry je jednoduchý: balení tašky na fotbal, rodič ji zkontroluje. Nebo zodpovědnost trénovat doma zavazování tkaniček. Nemusí to nutně znamenat to, že je dítě trénuje samo, jen třeba řekne mámě, tátovi, aby mu pomohli s učením. Jako v jakémkoliv učení v životě, je třeba přenášet tyto věci postupně. Začít s jednoduchými úkony, učit, co zodpovědnost je a dále se dá postupovat. Je to přirozený proces z hlediska vývojové psychologie, kdy se ve věku 6 – 12 let postupně přenáší odpovědnost z dospělého na dítě tak, že v tomto období by mohlo dojít k poměru 50% zodpovědnosti dospělý, 50% dítě. To vše s ohledem na vývoj daného jedince, někdy se dostaneme k vyšším procentům pro dítě, jindy pro dospělého.

V této kategorii je také třeba vnímat skladbu různých učebních typů, která je individuální. Máme tři učební typy: auditativní (zvukový), vizuální (obrazový) a kinestetický (pohybový). U sportu je to trochu jiné, než ve škole, ale zásadní tam jsou dva typy: vizuální a kinestetický. To znamená, aby dítě vidělo, co se děje a samo si to prožilo, protože tím se danou věc učí. Ukázka je zde velmi důležitá. Aby se zjistilo, zda dítě danou hru, cvičení pochopilo, je vhodnější cvičení spustit bez delšího vysvětlování (děti udrží pozornost krátce) a sledovat, jak hru/cvičení pochopily, a následně opravovat a ujasňovat si. Přesto je fajn i krátké vysvětlení, neboť v týmu můžete mít jedince, který je sluchový.

Co v této kategorii rozvíjet?

Mladší přípravka je začátkem období tzv. Zlatého věku učení. Je to období, kdy se člověk nejlépe učí novým dovednostem. Tento věk vrcholí v mladších žácích. Lidově řečeno, děti sají informace a dovednosti jako houba. Z tohoto důvodu je hlavním cílem rozvoj individuálních dovedností. Z těch všeobecných gymnastika, atletika, házení, chytání, rozvoj síly, rychlosti, koordinace a mnoho dalšího.

V oblasti fotbalové metodiky primárně rozvíjíme ÚTOČNÉ herní činnosti jednotlivce (HČJ). Do těch spadá výběr místa, obcházení, vedení míče, střelba, přihrávka, zpracování. Tyto HČJ jsou pro trenéry starších kategorií naprosto zásadní. Ve starších kategoriích, st. žácích či dorostech, když už se více řeší týmová taktika, kombinace, součinnost, atd…, jsou zásadní zvládnuté HČJ. Můžeme se učit schéma kombinace, ale pokud neumím přihrát či kvalitně převzít míč, kombinace nebude fungovat.

Jsme ve věku, kdy převažuje jáství a individuální taktika, je třeba zaměřit pozornost na jedince a rozvíjet každého hráče. Ať se zdokonaluje dle své aktuální úrovně a stupňování a nastavování optimální výzvy, o které jsme psali v minulém čísle.

„Koláč“ zastoupení je dle metodiky FAČR následující: 25% rozvoj dovedností, 25% všestrannost (rychlost, síla, koordinace, obratnost) a 50% hry. A to hry v malých formách. Sice se v této kategorii hraje 4+1, v tréninku by se měly objevovat hry v menších počtech. Platí zde jednoduché pravidlo. Čím méně hráčů, tím více situací k rozvoji HČJ. Při hře 2vs2 stále řešíme výběr místa, zpracování, atd… Četnost je vyšší a v této kategorii jde primárně o rozvoj HČJ.

Hra a herní cvičení jsou základním prvkem učení. Jestliže hráč zatím neukazuje učenou dovednost ve hře, můžeme mu vytvořit podmínky v rámci cvičení, vytáhnout ho ze hry a dát mu prostor dostatečným počtem opakování na ukotvení dovednosti. Následně je zapotřebí ho vrátit zpět do hry, protože má naučené dovednosti primárně ukazovat ve hře. Proto je při učení dovedností zásadní nastavit podmínky tak, aby byly co nejbližší hernímu prostředí.

Vedení a organizace zápasu

V této kategorie se hraje téměř každý víkend na podzim a na jaře soutěžní utkání. S tím souvisí nové „povinnosti“. Jednou z nich je nominace na utkání. V případě většího počtu hráčů v týmu trenéři vybírají hráče, kteří půjdou hrát. V tomto bodu je třeba si nastavit pravidla s rodiči. Obecně s příchodem do kategorie mladší přípravka je doporučeno mít s rodiči nastavená pravidla. A to hlavně s ohledem na utkání. Kolik minut před zápasem je sraz, kdy trenér oznámí nominaci, jak se dopraví děti na utkání, jak je to s dresy, kdo bude prát dresy (klub či rodiče) a také včasné omluvy, pokud rodič ví, že dané dítě nemůže jít na zápas, protože jedou např. na výlet k babičce na Moravu.

Pravidla ohledně nominace se mohou nastavit i s dětmi. Aby věděly, jak trenér bude oznamovat nominaci (zda hráčům, případně jen rodičům, atd…). Co se týče počtu dětí vzatých k utkání záleží na mnoha aspektech. V Praze je možné hrát soutěže na jedno či na dvě hřiště. Ideální je, aby se každé dítě dostalo do hry většinu času. A zde hodně záleží na trenérovi. V případě jedné soutěže, ale počtu hráčů např. nad 10, zda si umí se soupeřem domluvit druhé neoficiální hřiště. A pokud soupeř nemá děti, aby druhé hřiště postavil, co budou dělat děti na střídačce.

Na každé C licenci se doporučuje trenérům, aby v případě většího počtu náhradníků, než jsou dva, si hrály děti mezi sebou fotbálek. Pokud má trenér na střídání dvě čtveřice, čtyři hráči na střídačce mohou proti sobě hrát fotbálek 2vs2. Jsou to další potřebné doteky s míčem, další potřebné rozhodování v herních situacích. Může se dětem na střídačce vysvětlovat, jak a co hrát, prožitek a hra obecně učí malé děti více. Zážitková pedagogika je v tomto věku efektivnější.

Vedení zápasu trenérem je pak značně individuální. Základem je autenticita trenéra a aby rozdíly mezi vedením zápasu a tréninku byly co nejmenší. V těchto kategoriích pro dospělé převažuje rozvoj individuálního herního výkonu před výsledkem. Je v pořádku, že děti, trenér, rodiče chtějí vyhrát, jde o to, jakým způsobem. A zda se povedlo rozvíjet dovednosti naučené v tréninku. Je důležité, aby byly děti vychovávány v prostředí, kde chyba je nástroj k uvědomění a k řešení a kde se za ni netrestá. Prostředí k výchově kreativních a tvořivých hráčů je třeba vytvořit a na tom se podílí všichni dospělí. Děti si užívají hru samotnou, ve většině případů bez ohledu na výsledek.

Jak jsme na tom s pravidly?

V kategorii mladší přípravky už máme zápasová pravidla. Zde jsou ta hlavní:

Počet hráčů: 4+1 (čtyři hráči v poli, jeden brankář)

Hřiště: 24m x 35m + - 2m

Branky: 2m x 5m

Hrací doba: zápas: 4x15 minut (přestávka 5 minut)

Míč: velikost číslo 3, hmotnost: 250-310g, obvod: 57-62cm

„Malá domů“ je povolena

Rozehra od pomezní čáry: vhazováním rukama, přihrávkou nohou, nebo vyvedením míče. Gól platí při vyjetí po 3. doteku s míčem.

Kop od branky přes půlku hřiště bez dotyku země či hráče je zakázán, brankář smí „vyvážet“ míč, smí vyhodit míč rukou, první volná přihrávka v PÚ. Při rozehře od branky jsou hráči soupeře za hranicí PÚ.

Střídání hráčů: Opakované, bez přerušení, střídat se může kdykoliv a kdekoliv v průběhu hry tak, aby na hřišti byli vždy právě 4 hráči a 1 brankář.