lupráce
Co se mění z hlediska vývoje osobnosti?
Mládež v kategorii starší přípravky chodí do 3., 4. či 5. třídy. V kategorii U10 už jsou děti schopné vnímat velmi dobře nastavená pravidla, mají zpravidla vytvořený emoční vztah jak k danému sportu (případně sport mění, chybí-li zde větší propojení), tak jsou také více spjati se skupinou, kam dochází (stále může být předčasné se bavit o vnímání týmu, viz příště mladší žáci). Elévové, jak se této kategorii říká oficiálně v jiných sportech, si začínají více uvědomovat, více vnímat a dochází v tomto období k rozvoji herní inteligence. Hráči si sami více dokáží představovat a vymýšlet nové herní situace, rozhodují se více vědomě. Učí se také více přijímat zodpovědnost za své chování, jsou – li k tomu vedeni. To pak směřuje k větší samostatnosti na hřišti i mimo něj. Např. plnění domácích úkolů, domácích povinností, atd…, v rámci nastavených pravidel z daného prostředí.
S větším uvědoměním přichází i vyšší vyhodnocení vlastní výkonnosti. Děti velmi dobře vnímají, jak jsou na tom ostatní, zvláště v naší společnosti, kde častěji dochází ke srovnávání mezi jedinci, zejména ve školním prostředí, ale i v mimoškolním. Jedinec potřebuje cítit naději, že jeho činnost a vlastní výkonnost má nějaký smysl. V opačném případě může docházet k pocitu méněcennosti, což může vést k tendenci izolovat se od daného prostředí či k velké rivalitě, soupeřením s okolím. Poznáme to tak, že jedinec změní své chování, buď směrem k větší aktivitě, či k větší pasivitě. Proto je velmi důležité, aby se dítě rozvíjelo v pro něj příjemném prostředí, kde je mu možné nastavovat optimální výzvy pro jeho rozvoj. V tomto období proto často přechází či končí kluci a dívky, které jsou buď výrazně akcelerovanější z hlediska aktuálních fotbalových dovedností, nebo se učí pomaleji a nemá k více „parťáků“ v rámci skupiny.
Kategorie U10
Vzhledem k rozdílnosti obou ročníků tentokrát rozdělím obě kategorie a popíšu je zvlášť. Kategorie U10 je přechodem do širšího vnímání skupiny. Na hřišti se zvětšuje počet hráčů, zvětšuje se hřiště, a to klade obecně větší nároky. Zde je vhodné, aby byla nastavena a dodržována pravidla a v rámci pravidel, aby se učily nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Akce a reakce je důležitá k uvědomění, které se zvětšuje v této kategorii. V této kategorii však můžou být i jedinci, kteří jsou vývojově o trochu pomalu a těm je potřeba vytvořit ještě více prostředí spadající spíše do kategorie předchozí. Byť se tělem mohou zdát velcí, tělo v rámci vývoje je vždy napřed před myslí (např. v 18 letech můžeme mít dospělé tělo, ale dospívající mysl), a tak není třeba se nikam hnát, mysl jednou tělo dojde. Takovým hráčům je kolikrát vhodnější domluvit přáteláky 4+1, protože jdeme stále více po rozvoji individuality, po dotecích s míčem. Časoprostorový tlak může být ještě příliš velký.
Pro většinu hráčů dané kategorie je přechod do U10 přechodem, kdy se nově přidává pátý hráč, kterého většina týmů využívá jako záložníka a hraje rozestavení 2-1-2 či 1-3-1. Ale k tomu se ještě dostaneme.
Kategorie U11
Kategorie U11 je velmi odlišná na podzim a na jaře. Ze zkušeností zde nastává velký skok a mentálně jsou i mládežníci blíže období prepuberty v jarním období U11. I na půdě školství probíhá příprava na přechod na druhý stupeň, který je zase o něco dospělejší a pro některé dokonce větší první zkoušky v podobě přijímacího řízení na gymnázia. Ve starší přípravce se stále více vyžaduje PROČ a hráči více cítí, zda má smysl, co dělají.
V kategorii U11 dochází také k většímu osamostatňování a větší zodpovědnosti. Hráči a hráčky chodí na tréninky častěji sami, chodí ven sami, ať už na hřiště či jinam. Více se učí a umí orientovat v materiálním světě, zachází s penězi, ale stále se nachází ještě před fází dospívání a jsou ve fázi dětství.
Z hlediska fotbalového…
Toto období je významnou částí z hlediska učení dovedností. Jak jsme si psali v kategorii mladších přípravek, jedná se o zlatý věk učení. A starší přípravka a mladší žáci jsou vrcholem tohoto období. I z hlediska vývoje mozku, růstu herní inteligence, růstu IQ, dovedností naučených v předchozích kategoriích a emočního vtažení je toto období velmi vhodné pro rozvoj hry, individuálních činností a začátky týmové součinnosti.
V rámci metodiky FAČR je nastaven tento koláč: 50% hra 1:1 – 5:5, 20% pohybové schopnosti, 25% dovednosti a 5% kompenzace. Oproti mladším kategoriím tedy rozšířeno o strečink. Myšleno strečink po činnosti, tedy po tréninku, zápase, či doma s rodiči. Důležité je naučit hráče správné technice. Klidně začít se třemi, čtyřmi cviky, ale technicky správně zvládnutými.
Z hlediska her už můžeme častěji hry ve větších počtech, 3vs3, 4vs4, 5vs3 a další, jelikož s věkem roste vnímání, a to nejen počtu hráčů, ale i prostoru kolem sebe. Stále ještě není plně rozvinuta hloubka, proto se v těchto kategoriích, zejména v U10 neobjevuje tolik přihrávka do běhu či průniková přihrávka, ale dochází zde k nárůstu vnímání šířky, tedy rozvoje periferního vidění. Proto již pracujeme se základními součinnostmi v rámci řad. Tím není myšleno, aby dva útočníci, kteří hrají vedle sebe, měli striktně stanovené role a prostory, kde se smějí pohybovat, ale aby se učili navzájem vnímat a třeba i to, že jeden hráč naběhne jinam a uvolní tím prostor pro spoluhráče, již patří k učebnímu procesu této kategorie.
V této kategorii se více zaměřujeme na správné postavení bránícího hráče v situacích 1vs1. Učíme, že si již hráče s míčem může více vystát a učíme se boční postavení a navázání hráče. Důvody jsou dva hlavní. Jeden je z hlediska bránícího učení správným návykům, postavení a nastavení obránce. Druhý důvod je z hlediska útočícího hráče. Chceme, aby hráči byli v obcházení úspěšní a v tréninku řešili tyto situace na 100% jako v zápasech. To je možné za předpokladu, že spoluhráči z týmu umí bránit a dokáží vytvořit zápasovou situaci.
A co s pátým hráčem?
Jak již bylo napsáno, přibyde nám pátý hráč v poli. Většina týmů ho zařazuje do pozice záložníka v systému 2-1-2. Jestli zde někdo čeká recept na to, jaké rozestavení je nejvýhodnější, tak se nedočká. Z hlediska rozvoje hráče i týmu není rozestavení to nejdůležitější. Důležité je, jaké herní zkušenosti hráčům trénink i zápas přinese bez ohledu na rozestavení. Jde o to, aby hráči zažívali co nejvíce situací, opakovaně se do nich dostávali a učili se je řešit. Jestli se tedy rozhodneme hrát s pátým hráčem jako záložníkem, řešme jeho součinnost se zadními útočníky (chcete-li obránci), s předními útočníky, co hráč dělá, když někdo ze zadních vyrazí s míčem, kam se nabízí.
Řešme, jak spolupracují útočníci, zda tam probíhá výměna místa, správný výběr místa pro přihrávku, jak se orientují v prostoru a další.
Více se můžeme zaměřovat na taktiku, ale stále převažuje ta individuální. Tedy, co může útočník 1 udělat, když útočník 2 měl v daný moment míč tam a tam. Kam může naběhnout jako jedinec. Co udělám, když můj spoluhráč vyběhne s míčem. Běžím s ním? Zajišťuji ho? V této kategorii je kladen stále důraz na rozvoj individuality, primární jsou herní činnosti jednotlivce a individuální herní výkon, který převažuje nad tím týmovým.
Hodnocení zápasu
Když se hráčů zeptáte, jak viděli daný zápas, ještě jsou ve věku, kdy bude převažovat hodnocení svého výkonu, nezaměřuje-li někdo z dospělých velkou pozornost na tým. Období jáství, tedy primárního vnímání JÁ je v tomto věku ještě patrné, i když ke konci U11 se u některých mládežníků může pomalu překlápět do vnímání skupiny jako celku. I díky tomu, že hráči déle udrží pozornost může být hodnocení vhledem do mysli hráčů, jak dané situace vnímají a hodnotí.
Jaká jsou pravidla v této kategorii?
Výtah hlavních pravidel:
Počet hráčů: 5+1 (pět hráčů v poli, jeden brankář)
Počet týmů: Soutěžní utkání se hrají na jedno či dvě hřiště, dle RMS OFS/KFS/PFS
Hřiště: 27m x 42m + - 2m
Branky: 2m x 5m (opatřené sítěmi)
Branky musí být zajištěny proti samovolnému spadnutí
Hrací doba:
a) zápas: 4x17 minut (přestávka 5 minut)
b) turnaj, triangl: dle počtu účastníků
hrací doba dle RMS OFS/KFS/PFS, minimální hrací doba jednoho týmu je 60 minut
Míč: velikost číslo 4, hmotnost: 290-390g, obvod: 63-66cm
„Malá domů“ není povolena
Rozehra od pomezní čáry: vhazováním rukama
Kop od branky přes půlku hřiště je bez dotyku země či hráče zakázán, první volná přihrávka v PÚ, brankář rozehrává při kopu od branky míč pouze ze země. Hrát na soupeřovu polovinu může z PÚ výhozem z ruky.
Střídání hráčů: Opakované, bez přerušení, střídat se může kdykoliv a kdekoliv v průběhu hry tak, aby na hřišti bylo vždy právě 5 hráčů a 1 brankář.
