lupráce
Dnešním článkem vstupujeme do další kategorie, tedy žákovské. Tato kategorie je změnou i z hlediska vývoje jedince, kdy dochází k ukončení fáze dětské a přechází se do fáze dospívání. Mění se nejen psychika, ale výrazně i fyzická stránka. V tomto období začíná období puberty a kde člověk i okolí prožívá řadu změn.
Z hlediska vývoje…
Než dojdeme k fotbalovým zásadám, je třeba popsat vývoj. Kategorie mladších žáků, U12 a U13, je období přechodu z prvního stupně na druhý, a pro některé přestup z klasické základní školy na gymnázia či sportovní školy. Do mladších žáků spadají mladiství v 5., 6. a 7. třídě. Zde je slovo mladiství či dospívající na místě, protože tělo (a časem dojde i psychika) hlásí začátek dospívání. U chlapců i dívek se zvýrazňují sekundární pohlavní znaky, tedy dívkám začnou růst prsa, chlapci pod větším vlivem testosteronu začínají chlupatět, růst a přirozeně se osvalují. Jak pozná rodič, že dítě je skutečně v období dospívání? Když se s rodiči mladistvý či mladistvá podělí o události, že z něj poprvé vytekla tekutina, u dívek červená, u chlapců bílá. Pro obě pohlaví je to zpráva těla o dospívání. Od 11 do 15 let nastává velký růst, zejména u chlapců, v tomto období až o 25cm.
Toto období je přerodem nejen ze strany fyzična, ale také ze strany vývojové psychologie. Dochází zde k větší socializaci a začlenění do skupiny. Končí zde období jáství, které děti provází prvním stupněm. Jedinec více vnímá kolektiv a cítí se být jeho součástí, kde potřebuje mít svoji roli. Ve věku okolo 12 let je jedním z ústředních témat hledání identity, které úzce souvisí s vývojem ega.
E.H.Erikson, zabývající se vývojovou psychologií, tvrdí toto: „Po ukončení dětského období vývoje je v průběhu biologického a psychologického dospívání úkolem mladého člověka ustavit si pevné pojetí vlastního já, svého místa a smyslu v životě. V předivu jeho společenských vztahů získávají vývojově závažnou úlohu jednak vztahy k vrstevnickým skupinám a dále ke skutečným či pomyslným vzorům, k nimž se v tomto období upírá.“
Z tohoto textu je patrné, že je třeba věnovat pozornost vztahům v různých týmech a skupinách, tedy zejména v rodině, kde se z kluka stává dospívající muž a z dívky dospívající slečna, ve škole, kde si mladiství v rámci kolektivu hledají a vytváření role, se kterými by se ztotožnili, a v našem případě ve fotbalovém kolektivu, kde je hledání své role neméně důležité.
Budování týmu
Výše popsané věci nám mohou pomoci ve fotbalovém kolektivu s budováním týmu. Koncem doby jáství a příchodem větší socializace a uvědomování kolektivu je období mladších žáků tím pravým pro budování týmu s velkým T. Na rozdíl od opic, které lépe pracují jednotlivě než v celku, lidé mají tu vlastnost, že jako celek jsou mnohem silnější. Proto se věnování pozornosti při budování týmu může v dobrém přenést i na výkon na hřišti.
Jednou ze zásadní rolí v rámci týmu je role kapitána a lídrů. Kdo by měl být kapitán a proč? To je otázka, na níž by měl odpovědět trenér svým svěřencům. Co to znamená být kapitánem? Jaká je jeho role? Když dojde k vysvětlení a pochopení, mělo by dojít k hlasování o kapitánovi. A na něm je doporučeno, aby se podílel celý tým. Proč? Protože když si kapitána zvolí kolektiv, více za ním jako celek jdou.
Stejně tak je to u dalších rolí, které chceme trochu vyzvednout. Pokud se dospělí domnívají, že v tom mají přeci hráči jasno, co jaká role znamená, stačí se zeptat hráčů. Když dojde k jiné interpretaci, než je ta dospělých, doporučuje se opět vysvětlit a sladit to tak, aby v ní byli dospělí i hráči a hráčky za jedno.
V těchto kategoriích může silně zakolísat sebedůvěra a sebevědomí chlapců a dívek. A to právě v té souvislosti, jelikož nenašli či se neztotožňují se svojí rolí. Jak se pak takový jedinec většinou chová? Může se stranit kolektivu, je tišší než obvykle, či naopak je o něm více slyšet a dělá více „hloupostí“.
To se týká jak fotbalového kolektivu, tak školní kolektivu. Již v tomto věku se zakouší první cigarety, což může souvislost právě s hledáním role a identity. Pokud je nastavený důvěrný vztah mezi rodičem a trenérem, jsou to informace, které se mohou vzájemně sdílet. A můžou ve výsledku pomoct dané osobě.
Příběh z fotbalového prostředí může být třeba tento. Nastane situace, kdy se u týmu vymění trenéři, dá se hlasovat o novém kapitánovi a dojde ke změně. Daný hráč pak může přijít o svou roli v kolektivu a může to ovlivnit jeho psychiku. Je důležité mluvit s hráči v každém věku.
Rozvoj abstrakce, herního myšlení
S přechodem na druhý stupeň dochází k většímu rozvoje abstrakce. Ve fotbale to můžeme uplatnit tak, že můžeme vysvětlovat věci i magnetické tabuli a hráči si to mohou propojit se situací na hřišti. Uvědomují si také hloubku hřiště, proto mohou lépe řešit timing, průnikové přihrávky a více rotovat na hřišti.
Narůst herního myšlení je velký. Situace se řeší v souvislostech, v součinnosti více hráčů, což nám vytváří prostor více možností řešení.
Hráči se zajímají o to, co a PROČ dělají. Potřebují vidět v činnosti smysl. Proč trenér dělá takové a takové cvičení. V momentě, kdy trenér řekne, proč cvičení či hru na tréninku dělají a dojde k uvědomění hráčů, může být pak motivace hráčů v takové činnosti výrazně vyšší. Důvodem může být i větší zodpovědnost každého jedince. Uvědomování, že každý hráč je zodpovědný za svůj výkon a přístup patří do tohoto období výrazněji a hráči se učí, že oni jsou strůjci toho, jak přijdou nastavení.
Individualita vs. tým
I když se zde často zmiňuje budování týmu, stále je naším primárním cílem v tomto období individualita. Toto období je vrcholem zlatého věku učení a hráči v tomto věku by po dovednostní stránce měli umět v podstatě vše, co umí dospělí. Je třeba věnovat pozornost herním činnostem jednotlivce, jak útočným, tak obranným. V kategorii U13 bychom měli dojít k tomu, že individuální herní výkon a týmový herní výkon bude na přibližně stejné úrovni, stejně tak i zaměření taktiky. Tedy to, že 50% řešíme individuální taktiku a z 50% tu týmovou. Ale pamatujme, že tým se tvoří z jednotlivců, a tak správným rozvojem jednotlivců dojdeme v součinnosti i k rozvoji týmu.
Rozestavení a herní principy
V mladších žácích se hraje 7+1 na šířku hřiště. Stále nám jde o to, aby hráči byli v častém kontaktu s míčem a řešili situace v menším počtu hráčů. A právě řešení součinnosti hráčů, zejména výběru místa a orientaci v prostoru, kontrolou prostoru, jsou jedním z hlavních znaků kategorie mladších žáků. Výběr místa jak z hlediska momentu, kdy míč držíme, tak i v momentech, kdy má soupeř míč. Řeší se více součinnost obránců, záložníků a útočníků, ale i jednotlivých řad jako celku. Rozvíjí se vědomá výměna místa nejen do šířky, ale i do délky, tedy že obránce vyběhne a záložník za něj zůstane. Útočící hráči se učí pracovat s ofsajdem, který platí v pokutovém území.
Trenéři používají různá rozestavení. Nejčastější jsou 2-3-2, 3-3-1, 2-4-1, 3-2-2. Každé má své pro a proti z hlediska využití prostor a součinnosti hráčů. V tomto věku stále platí, že herní principy a zásady jsou výše, než rozestavení a rozestavení by nám mělo napomoci k rozvoji herních zásad, které chceme v klubu uplatňovat.
Kdo by se chtěl dozvědět o jednotlivých systémech více, rádi ho pozveme na školení B licence na mladší žáky, kde s trenéry rozebíráme systémy více do hloubky.
Rychlost, síla, koordinace
Věk mladších žáků je senzitivním obdobím pro rozvoj zmíněných aktivit. Rychlost by se tak měla v tréninku objevovat minimálně 1x týdně, lépe častěji. Koordinaci rozvíjíme s ohledem na růst, ke kterému v pubertě dochází. U rozvoji síly, pokud používáme plank a podobné věci, dbáme na správnost provedení. Stále neposilujeme s činkami, rozvoj síly, jak už jsme psali v dřívějších kategoriích, je vhodné dělat často a s ohledem na věk.
Jak je to s pravidly?
Počet hráčů: 7+1 (sedm hráčů v poli, jeden brankář)
Hřiště: Rozměry minimálně 50x43 m, maximálně 72x50 m
Branky: 2m x 5m (opatřené sítěmi)
Branky musí být zajištěny proti samovolnému spadnutí
Hrací doba:
a) 2x30 min nebo 2x35 min v soutěžích KFS/OFS/PFS, hrací doba určena v RMS
b) 3x30 min v žákovské lize
Míč: velikost číslo 4, hmotnost: 290-390g, obvod: 63-66cm
„Malá domů“ není povolena
Rozehra od pomezní čáry: vhazováním rukama
Kop od branky přes půlku hřiště je bez dotyku země či hráče zakázán, první volná při
hrávka v PÚ, brankář rozehrává míč pouze ze země.
Střídání hráčů: Opakované, při přerušení, hráči opouští hřiště na straně, kde je lavička.
Střídání hráčů nemusí být oznámeno rozhodčímu. Po celé šíři PÚ platí pravidlo ofsajd.
Brankář smí chytat rukama po celé šíři PÚ.
Pokutový kop se zahrává po přestupku v PÚ po hranici rohového kopu vyznačenou
barevnými metami.
