lupráce
Zda se s nimi bavit či je nechat sledovat utkání. Případně, jak je zapojit jinak. V článku se zaměříme jak na kategorie malého fotbalu, tak i na velký fotbal a dotkneme se i střídání v kategoriích dorostu.
Kdo hrál fotbal či jiný sport jistě zná pocity, jaké to je pozorovat kamarád(k)y z „lavičky náhradníků“. Případně jaké to je se nedostat do nominace na zápas z důvodu velkého počtu spoluhráčů. Malé formy (4+1, 5+1, 7+1), které se v ČR hrají téměř 10 let, přinesly o něco větší nároky na organizaci, pokud se hraje na více hřištích (více branek, více dospělých, více času na přípravu hřiště), ale podpořily jeden důležitý fakt, a to, že v jeden okamžik může hrát více dětí. Soutěže se hrají oficiálně nejvýše na dvě hřiště, v Praze se hrají také zápasy, kdy se domluví třetí, či dokonce čtvrté „neoficiální“ hřiště, tedy hřiště, kde se hraje stejně naplno, jako na oficiálních hřištích, akorát se výsledek nepočítá do konečného skóre zápasu.
Předpřípravka a náhradníci:
V kategorii předpřípravek, jak jsme psali minulý rok, se doporučují hrát zápasy či turnaje v menších počtech, tedy např. 3+0, 3+1, 4+0, 2+0, 1+1, ... Dá se s tím dobře hrát. Vzhledem k tomu, že se nehrají soutěžní zápasy, ale převážně turnaje či přáteláky, dá se domluvit více hřišť a kombinovat různé počty hráčů. Ideální pak je, když se postaví takový počet hřišť, aby všechny děti hrály. To je o domluvě se soupeřem, a pak také o pomůckách. Pokud nám zbyde více náhradníků a máme postavených více hřišť, pak je vhodné děti rozprostřít mezi jednotlivá hřiště tak, aby na každém hřišti bylo co nejméně náhradníků a mohlo se co nejméně střídat. Druhou variantou pak je postavit si další hřiště, kde hrají kluci z daného týmu fotbálek proti sobě, nehrají proti soupeři. Děti se pak na jednotlivých hřištích prostřídají, ale důležité je, že všichni hrají.
V tomto věku dítě žije tady a teď a pozornost má skrze prožitek. Když už jsou děti na střídačce, můžeme si s nimi povídat o tom, jak hrát, i když přenos je v tomto věku minimální. Vhodnější může být, když nám komentují, co vidí na hřišti ony, pokud je tedy v daný okamžik baví o tom mluvit. Další variantou může být, že děti, které jsou v daném okamžiku na střídačce, rozvíjejí nějakou dovednost. Hází si, nahrávají, či něco jiného. Pokud máme možnost, využijme každý moment k aktivnímu pohybovému rozvoji.
Kategorie přípravek:
V sedmi letech již děti většinou nastupují do soutěžních zápasů. Ač může být soutěžní zápas stejný, jako přátelský, pro mnohé trenéry a rodiče je to o stupínek výš a k těmto zápasům někteří dospělí přistupují trochu jinak. Což může ve výsledku znamenat, že je hrací doba jednotlivých hráčů je různá, někteří hráči se dostávají méně či vůbec do hry. To však nyní nebudeme rozebírat.
Zamysleme se nad tím, kolik může být vhodný počet hráčů k zápasu. Samozřejmě je trenér ovlivňován počtem hráčů v týmu, ale otázkou je, jestli se dá v souvislosti s počtem hráčů a nominací k utkání nějak pracovat.
Zápas v mladší přípravce trvá 60 minut, ve starší 68. Jestliže vezmeme dvě party, v mladší přípravce tedy 9 hráčů na jedno hřiště, ve starší 11, pak jedno dítě hraje 30 minut, potažmo 34. Z hlediska počtu nahraných minut to v rámci FAČR nepovažujeme za číslo vysoké, raději bychom vyšší. Dá se tedy snížit počet hráčů k utkání. Ale když už máme dvě pětice či dvě čtveřice, co s tím? Variantou, která je popsána i výše, je postavení dalšího neoficiálního hřiště a domluvy se soupeřem, ať kluci hrají fotbal, i kdyby se na ně nedíval jednu čtvrtinu trenér či někdo z dospělých (hlídat zejména případné úrazy). Pokud soupeř má menší počet náhradníků a my chceme vzít více hráčů, můžeme nechat hrát děti z jednoho týmu proti sobě. Častým protiargumentem trenérů i rodičů pak je, když jdou děti hrát na „oficiální hřiště“, že jsou děti unavené a neodvedou takový výkon. Dá se v některých případech souhlasit, že může být znát určitá únava, ale v tomto období nám primárně jde o herní činnosti a potřebujeme, aby se do nich děti dostávaly opakovaně. Na střídačce je nezískají. Proto je doporučováno hrát i dalším hřišti (klidně v menších počtech, např. 2vs2) při větším počtu náhradníků než nechat děti odpočívat, aby během dvou, tří či čtyř minut (obvyklý interval střídání celých týmů), kdy se dítě může dotknout míče jednou či dvakrát, ale celou dobu běhá.
Pokud máme na zápas menší počet hráčů, např. jednoho či dva náhradníky, je doporučeno se jim věnovat. Děti v tomto věku si po zápase pamatují málo situací, spíše vnímají, jak se při zápase cítí a čas na střídačce se dá efektivně využít k diskuzi nad situacemi ze hry. Např. pokud je hráč v něčem úspěšný, můžeme ho pochválit. Pokud byl neúspěšný, můžeme se ho zeptat, jak by danou věc mohl řešit jinak (najít jiné řešení je důležité, nikoliv pouze pojmenovávat chyby, ale nalézt řešení, jak být úspěšný), může nám komentovat situace ze hry, nebo mu můžeme dát radu. Je na uvážení každého trenéra, jak často bude s hráči na střídačce mluvit a zda to bude dělat pokaždé, neboť může dojít i k mentální únavě. Přesto, pokud máme hráče na střídačce, je dobré se jim věnovat. Pokud máme dva náhradníky, klidně si mohou i ve volném prostoru přihrávat a po daném intervalu jít zpátky do hry.
Důvodem, proč se hraje do kategorie starší přípravky na čtvrtiny, je to, že děti dokáží odehrát 15 či 17 minut vcelku (v různém tempu) a není tak třeba žádný náhradník, případně jeden. Pokud se dokáže nastavit zápas či turnaj tak, aby se zapojilo co nejvíce dětí, získají důležitý minuty pro fotbalový rozvoj. Pokud zajistíme např. o 10 minut více za zápas, za rok to může být třeba 5 či 6 hodin. Jen ze zápasů. Pokud se nám něco podobného podaří nastavit i v tréninku, který je častější, můžeme se dostat třeba na 15 hodin.
Žákovské období:
V Praze se může jak v mladších žácích, tak ve starších žácích střídat opakovaně. Obě kategorie hrají 2x35 minut. Platí zde podobné principy, jako v kategorii přípravek, tedy snaha o to, aby hráči odehráli určitý počet minut. V těchto kategoriích už s hráči můžeme řešit více i taktické prvky, herní situace objevující se na hřišti a použít i trenérské desky a ukázat si situace s magnety v deskách. Důležité je věnovat se i zde hráčům na střídačce.
Pro kategorii mladších žáků v případě většího počtu náhradníků můžeme hledat cesty, jak zapojit hráče do hry. Uvedu příklad Dukly z minulých let, která v žákovské lize (hrají doba je v kategorii ml.žáků 3x30 minut) nominovala 16 hráčů na domácí utkání a každý hráč odehrál 45 minut vcelku a zbylých 45 minut měli hráči trénink s druhým trenérem, který nevedl utkání. Je to ukázka toho, jak je možné při větším počtu hráčů hledat řešení aktivního zapojení hráčů.
V kategorii starších žáků s ohledem na hrací plochy není většinou možné aktivního zapojení hráčů na střídačce, ale s ohledem na opakované střídání je možnost protočit hráče ve hře a na střídačce řešit detaily s hráči, kteří se následně mohou vrátit do hry.
Kategorie dorostu:
V mladším dorostu na úrovni Prahy se může stejně jako ve starších žácích střídat opakovaně a platí zde obdobné věci, jako u starších žáků. U kategorií na velké hřiště (i když to platí stejně i pro malé formy) je důležité si dát pozor na to, jak se chová trenér na lavičce, zda a jak komentuje hru hráčů na hřišti. Jsou i takové situace, kdy se hráčům na hřišti něco nepovede a trenér se může o hráči nevhodně vyjádřit na střídačce a mít k němu „průpovídky“. Případně ke hře týmu jako celku, ale řeší to s hráči na střídačce. Zaznívají k hráčům na střídačce věci jako: (rozzlobený hlas) „Vždyť jsme si to ukazovali na tréninku. Jak to dneska hrají. Co tam dneska děláte, na to se nedá koukat.“ Kritizovat či vylévat si zlost na hráčích na hřišti k hráčům na střídačce může sebrat hráčům na střídačce herní odvahu. Konstruktivní kritika na hřiště patří, většinou ale ne ta nekonstruktivní. Záleží hodně na trenérech, jak se projevují na střídačce s ohledem na nastavení hráčů, kteří mají jít do hry. Naopak když se trenér chová pochvalně, uvolněně, ocení snahu, i když se provedení nepovedlo, hráče na střídačce to může povzbudit.
V kategorii staršího dorostu se střídá stejně jako v mužském fotbale, tedy že se hráč nesmí po vystřídání vrátit na hřiště. I když dostala Komise mládeže Prahy podnět, aby se i ve starším dorostu střídalo opakovaně, návrh byl zamítnut. Hlavním důvodem byla příprava na přechod do mužského fotbalu.
Z pohledu komise mládeže však nebylo gró věci, zda se bude střídat opakovaně či nikoliv, ale jak s tím pracují trenéři. V kategorii dorostu dlouhodobě fotbalu ubývají členové a hráči a jedním z důvodů může být nedostatečná hrací doba v utkáních. V dnešní době mnoha zájmů hráči záleží na tom, zda svůj čas stráví pro něj smysluplně či nikoliv. Opakované střídání nezamezí tomu, že hráč v daném utkání odehraje 5 minut, jako se tomu děje nyní. A tak v kategorii staršího dorostu je to hodně o tom, jakou časovou dotaci dáme náhradníkům v zápase (s ohledem na vývoj zápasu, chování hráče, kvalitu hráče a další atributy). Pokud chce členská základna dovést co nejvíce hráčů do mužské kategorie, v kategorii dorostu je to hodně o práci s náhradníky v zápase, tedy co říkáme a jaký jim dáme prostor v utkání.