lupráce
Komentář
Tentokrát na zápas proti Tempu přijelo pomoci hned šest kluků, kteří měli za sebou těžké dopolední utkání v Liberci, přesun do Prahy, lehký rychlý oběd a hurá na to. Zatímco v Liberci už od dopoledních hodin pražilo slunce, v Praze jsme před zápasem s obavami vyhlíželi černá mračna stahující se ze všech stran. Nakonec se nám bouřka úspěšně vyhnula a my se tak mohli soustředit jen na dramatický průběh celého utkání.
Na vedoucí branku soupeře jsme dokázali rychle odpovědět gólem Honzy Š. a lze jen doufat, že ho vstřelený gól povzbudí do častější střelby i v ligové soutěži. Soupeř sice dokázal opět strhnout vedení na svojí stranu, do konce poločasu se nám ale podařil dokonalý obrat. Nejprve povedená střela z úhlu z dálky od Honzy K., další ligové posily, který si zápasy za „béčko“ vždy evidentně užívá, 2:2. Krátce na to další krásná střela Honzy K., tentokrát do břevna, od něhož se odrazila přímo k nikým nehlídanému Lukášovi, který pohotově hlavičkou vrátil míč do odkryté branky, 3:2. A hned na to branka do šaten od dnes aktivně hrajícího Kuby Š., 4:2. Do přestávky se tak mohlo jít s dobrým pocitem z otočeného výsledku a vcelku i z předvedené hry. Jen nepodlehnout uspokojení…
A skutečně začátek druhého poločasu nezastihl naše kluky v tak dobrém rozpoložení jako konec poločasu prvního. Chlapci se nevyvarovali chyb v obranné činnosti, a přestože Vojta M. v brance předváděl spolehlivý výkon, Tempu se podařilo srovnat na 4:4. A dlužno dodat, že především vyrovnávací gól byl hodně laciný a zbytečný. Musím ale naše kluky pochválit, že se se ztrátou dobře rozehraného utkání nesmířili a dále bojovali o vítězství. Nakonec se z toho zrodila asi nejkrásnější akce celého utkání, kdy Lukáš převzal u postranní čáry pěknou kolmici od obrany, dokázal se uvolnit a nádhernou přihrávkou mezi protihráči vyslal do úniku Honzu K., který využil svojí rychlost a zarputilost a prosmýkl se kolem bránícího hráče i vybíhajícího brankáře, 5:4. Zbývajících 20 minut utkání přineslo brnkání na nervy přihlížejícím fanouškům na obou stranách. Naši kluci už si i přes snahu moc brankových příležitostí nevytvořili a na druhé straně soupeř nedokázal potrestat žádnou z našich někdy laciných chyb. A tak si nakonec kluci mohli hned na úvod sezóny užít první vítěznou děkovačku.
Poděkování patří tradičně trenérům, pro které to byl ten den druhý odkoučovaný zápas, všem hráčům za snaživý výkon, ale především p. Michalu Cimrovi, který ačkoliv měl za sebou dopolední cestu do Liberce jako řidič fandících rodičů, se odpoledne obětavě ujal nevděčné role rozhodčího.