lupráce
Komentář
S tímto soupeřem se háječtí kluci utkávají v soutěžních zápasech už hodně let a výhry a prohry si mezi sebou střídají s téměř železnou pravidelností. Z toho vyplývá, že se určitě pro naše kluky nejedná o oblíbeného soupeře, naopak!!!
Zápas začal oboustranně ve vysokém tempu, ale soupeř začal mít brzy trochu navrch, hlavně díky tvrdosti. Jako první bohužel inkasoval náš tým. Zvýšenou aktivitou se našim klukům podařilo celkem rychle vyrovnat, a tak první třetina skončila smírně 1:1.
Ve druhé části jsme dostali druhý gól, na což kluci opět zareagovali zvýšenou aktivitou a měli i dost možností stav vyrovnat, ale bohužel se to stále nedařilo. Na to soupeř odpověděl zvýšenou tvrdostí a agresivitou, podle mého mínění až za hranicí pravidel a fotbalu 12letých dětí. Vše vyústilo v nesmyslné zajetí do našeho brankáře Tadeáše a jeho zranění, kvůli kterému musel být odnesen ze hřiště. Soupeř dále pokračoval v jednoduchém a účelném fotbalu na který už háječtí nenašli odpověď, a naopak nějaký ten gól za záda našeho náhradního brankaře ještě padl.
Konečný stav 1:4 v náš neprospěch pro mě jako pro otce žáčka, který si přišel zasportovat nebyl tím nejdůležitějším výsledkem zápasu, ale bylo to zdraví jeho i ostatních kluků.
Na jednu stranu je obdivuhodné, že se kluci z Hájů nenechali vyprovokovat k nějakému oplácení, vztekání, vymlouvání se na tvrdost, ale trochu více důrazu a drzosti by jim také neškodilo.
Nejsem současný ani bývalý fotbalista, tak se omlouvám, že jsem více popisoval tvrdost soupeře než hru jako takovou, ale jako pro rodiče, to pro mě byl asi „největší zážitek“ jinak hezkého sobotního odpoledne v Braníku.