lupráce
Komentář
Rozcvičení před zápasem s výkopem v pravé poledne ještě vypadalo velmi živě. Snad to však způsobil onen polední čas (mimochodem jediné dvě naše podzimní prohry měly také začátek v době oběda), nevhodně načasovaná svačina před sportovní aktivitou, nebo myšlenky poletující mimo prostor fotbalového areálu (reklama fastfoodového řetězce svítila hned za plotem), jednoduše jsme se do zápasu ani na chvíli pořádně nedostali. Pryč byla naše lehkost, předvídavost, chuť po míči a z toho všeho pramenící krásné kombinace s góly. Místo toho jsme se nadřeli na každý útok, a na poslední chvíli hasili nedůslednosti v obraně.
Ano, pár pěkných akcí se nám povedlo, i góly jsme stříleli - zde nutno podotknout, že s úspěšností zásahů méně než 30%, což jak už mnohokrát víme, na důležité výhry nestačí - ale takových okamžiků bylo velmi málo. Výsledkem byl vyšší počet vstřelených branek nežli soupeř - a tedy výhra.
Teď ať však čtenář obzvlášť zpozorní - kolik hráčů se následně v kabině radovalo či pělo chorály vítězů? Ani jeden!!! Tři ze šestnácti měli ze zápasu alespoň smíšený pocit, většinou z důvodu povedených individuálních akcí. Všichni ostatní si ve své hlavě rovnali, proč dnes ze zelené trávy neměli radost, přestože VYHRÁLI! Pro připomenutí - nikomu z nich není ještě 11 let. Ale taková dávka objektivní profesionality a osobní i týmové integrity leckdy chybí mnohým dospělým, a to ani nemusí jít o sport - za to, kluci, velké uznání!
